Dosáhly jsme nejvýchodnější části ostrova naší cesty a vracíme se po jižním pobřeží zpět. Na programu dnes máme ledovcové jezero Jökulsárlón s Diamantovou pláží a návštěvu jednoho z nejstarších přírodních bazénů ostrova. Pochopitelně bysme nebyly na Islandu, když bysme za den nenavšítily alespoň jeden foss – tentokrát to bude čedičový vodopád v přírodní rezervaci Skaftafell. Další den zalitý sluncem, další najeté kilometry na okružní silnici č. 1. A polární záře stále nikde.
Začátek cesty: Jökulsárlón
Cíl cesty: Hvolsvöllur
Počet najetých kilometrů: 285 km
Ubytování: hostel Midgard Base Camp (mají venkovní vířinku (!) a pořádají tours po Islandu) ve městě Hvolsvöllur
Jokülsárlón
Parkovné: zdarma
Jedno z nejnavštěvovanějších míst na Islandu, ledovcové jezero Jokülsárlón. Katka před odletem na Island prohlásila, že když by si měla vybrat jen jedno místo, které na ostrově navštívit, bylo by to právě tohle.
Ledovec, ze kterého se jezero tvoří, Vatnajökull, pokrývá celých 10% plochy Islandu, přibližně 7.700 kilometru čtverečních. Je největší ledovou plochou v Evropě. Ta se ale díky globálnímu oteplování zmenšuje. Je hodně smutný pohled na to, že ledových ker tady oproti roku 2008, kdy jsem tu byla naposledy, výrazně ubylo. Kry tady tají rychle, protože je otepluje voda z oceánu. Jsme tu krátce před polednem a i v září je tady 10 stupňů.
Mezi nimi proplouvají obojživelné čluny s turisty, ale za chvíli ale už nebude kolem čeho plout. Zpoza hladiny občas vykoukne hlava tuleně, který se na nás přišel podívat.
Autem popojedeme na další obří parkoviště, které je o pár desítek metrů dál na okraji Diamantové pláže. Název naprosto sedí, kusy ledu jsou tady na černém písku skutečně rozeseté jako drahokamy. Ledové kry mají blankytně namodralou barvu, což je způsobeno tím, že pohlcují všechny barvy spektra kromě modré, kterou odráží. Teď za slunečného dne se krásně vyjímá.
Svartifoss
Parkovné: 700 ISK
V autě si Martina listuje průvodce Lonely Planet, kde se dočítá, že návštěvu toalety si člověk musí na Islandu dobře naplánovat. To je skutečně rada nad zlato, jen autor jaksi neuvedl, jak prakticky to má člověk udělat. Veřejné toalety jsou tady totiž vzácnějším úkazem, než polární záře. Dají se najít v podstatě jen na velkých parkovištích, na benzínky tady moc sázet nemůžete, jelikož jsou jich po cestě zas tolik není a jak je to na Islandu se stromy, je každému známé. Není to tady v tomhle ohledu snadné…
Tímhle se tedy bavíme cestou k čedičový vodopádu, Svartifoss nacházející se kousek od ledovce Svínafellsjökull v přírodní rezervaci Skaftafell. Zdá se mi, že prodrat se rozlehlým parkovištěm, obchodem se suvenýry a kempem, zabere víc času, než se dostat do kopce k vodopádu. Opět to není víc než dva kilometry.
Sloupcovitě členitý čedič se formuje, když se ochladí láva nebo magma a kontrakce způsobí, že se nová skála rozdělí do šestistranného sloupu – to jsem se dozvěděla na informační tabuli.
Z parkoviště a pak dále od vodopádu se můžete vydat na různě dlouhé treky, jelikož všude kolem, kam až naše oko dohlédne, jsou jen malé keříky, dojdeme k závěru, že nic ohromujícího asi v nejbližším okolí neuvidíme. Navíc nás čeká ještě daleká cesta po celém jižním pobřeží zpátky.
Na východní straně se tyčí vrch Hvannadalshnúkur se svým elegantním bílým kloboukem a já si uvědomuju, že se mi od tohodle monstrózního ledovce vůbec nechce. Jinak bych ale Svartifoss klidně mohla vynechat a místo toho navštívit něco jiného. Zas tolik mě okolní keříkovitá krajina nezaujala. Doufám, že to není tím, že už jsem se za těch pár dní zmlsala!
Venkovní bazén Seljavallalaug
Jeden z nejstarších bazénů na Islandu byl postavený v roce 1923. Je 25 metru dlouhý a až do roku 1936 si udržoval prvenství největšho bazénu na ostrově.
Na parkoviště se zase jede nezpevněnou cestou a pak je to asi (opět) necelé dva kilometry pěšky údolím mezi kopci zvláštních útvarů.
K našemu zklamání je ale voda napájená horkými prameny poměrně chladná, a tak se do ní odváží jen polovina našeho osazenstva. Je tu malá budka, kde se otužilci můžou převléct, ale už jenom svléct se do plavek vyžaduje dost odvahy. I když se koupat nebudete, tak tohle místo stojí za návštěvu. Nejsou tu žádné davy a okolní kopce působí zvláštně tajemným dojmem.
