O zámečku Vrchotovy Janovice jste možná slyšeli, jen pokud se zajímáte o životní příběh baronky Sidonie Nádherné (1885 – 1950) – femme fatale z éry dramatických společenských zvratů první poloviny 20. století. Jsou s ní spojována jména takových mužů, jakými byli malíř Max Švabinský, básník Rainer Maria Rilke, novinář a spisovatel Karel Kraus. Nebyla ovšem jen milenkou, přítelkyní nebo partnerkou významných mužů, ona sama byla velice emancipovanou, vzdělanou a talentovanou ženou, která milovala cestování a svůj rodný zámek s okolní zahradou, kterou obhospodařovala. Postupně přicházela o vše, co jí bylo drahé, přesto se nenechala zlomit. Po jejích stopách se můžete vydat jen hodinku vlakem na jih od Prahy v mírně zvlněné krajině České Sibiře.
Z vlakové zastávky Olbramovice vede naučná stezka Sidonie Nádherné, přímá cesta k zámku tak má nějaké 4 kilometry. My jsme si okružní trasu trochu protáhly a šly jsme částečně i po žluté, jak můžete vidět na mapě, abysme si udělaly pořádný výlet. Celá trasa vede krásnou, poklidnou krajinou plnou luk, rybníků, alejí a lesů. Procházka v anglickém parku kolem zámku už je opravdovým balzámem na duši, nedivím se, že pro Sidonii, která se tady narodila, tolik znamenal. Jako oázu klidu ho také vnímaly četné návštěvy význačných osobností, včetně Rilka a Karla Krause, kteří tu našli poklidné zázemí pro svou tvorbu.
Samotný osud Sidonie už tak poklidný nebyl, právě naopak. Bezstarostné dětství, které strávila ve Vrchotových Janovicích, přerušila smrt otce, kterou byli zasaženi i její dva bratři – dvojče Carl a starší Jan, kterého Sidonie bezmezně obdivovala. Rodiče zámek koupili pár let před jejím narozením, jedná se původně o středověkou tvrz přebudovanou na zámek, který v druhé polovině 19. století byl přebudován na tehdy moderní novogotický styl. Kromě zámku rodina spravovala i okolní polnosti, lesy, rybníky, hospodářské dvory, lihovar a cihelnu. Rodina patřila k nové šlechtě, jejíž členové získali šlechtický titul za zásluhy v oblasti nově vznikajícího průmyslu. Oba Sidoniny rodiče byli potomky osobností, které se významně zapsali do rozvoje českých zemí. Z otcovy strany se jednalo o významné průmyslníky a zemědělce, jeho příbuzný, lékař, byl rektorem Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze a zasadil se o to, že pražská lékařská fakulta patřila tehdy k těm nejlepším ve střední Evropě. Děda a strýcové z matčiny strany zase budovali v Rakousku-Uhersku silnice a železnice, v Praze mimo jiné postavili Palackého most. Oba rody vložily značnou část svého jmění na dobročinné účely, podporovaly řadu sociálních a humanitárních projektů.
Sidonie tedy pocházela z rodu velice schopných lidi a sama se uměla ohánět, nebyla typem salónní šlechtičny. V raném mládí, kdy prožila několik mileneckých vtahů a vymohla si na matce svolení k cestám po Evropě. Zamilovala se do Maxe Švabinského, který v ní spatřoval svojí múzu a namaloval její slavný portrét. Zatímco Sidonie s ním toužila mít dítě, ze Švabinského jeho poblouznění časem vyprchalo a našel si múzu jinou.
Známé je také její vřelé přátelství s Rilkem, se kterým udržovala intenzivní písemnou komunikaci (jejich dopisy byly vydané). Se svým životním partnerem, Karlem Krausem, se seznámila ve vídeňské kavárně. Oba byli tím druhým od prvního setkání fascinováni a prožili spolu bouřlivý vztah plný rozchodů a opětovných setkání, který ukončila až Krausova předčasná smrt. Sidonie přeci jen vdaná několik let byla, ale za někoho jiného. Provdala se za hraběte Maxe Thuna-Hohensteina, záhy po sňatku se ovšem ukázalo, že hrabě trpí duševní nemocí a strávil zbytek života v ústavu pro duševně choré.
Život Sidonie provázely tragédie, které z ní nakonec učinily osaměle se cítící ženu. Její bratr Jan, kterého tak bezmezně obdivovala, se nakazil syfilisem a spáchal ve svých 29 letech sebevraždu. Předčasně odešel i Rilke, její dvojče Charlie a jen o několik let později také Kraus. Sidonii tak už zbyla jen kultivace milovaného zámku a jeho parku. Na intelektuální úrovni byla těmto významným mužům rovnocenná, četla jejich spisy a editovala je, sama si přála zkusit literární kariéru, byla to ale i přes své četné cesty také vášnivá zahradnice a schopná hospodářka.
Další tragédie jí postihla, když celá oblast na jih od Prahy v oblasti mezi Vltavou a Sázavou byla za 2. světové války zabrána na výcvikový prostor zbraní SS a její obyvatelstvo bylo buď odsunuto, nebo zotročeno na práce pro armádu. Chybějící pracovní sílu nahradili vězni z koncentračního tábora Flossenbürg a nežidovskými partnery ze smíšených manželství.
Člověka by v této poklidné krajině ani nenapadlo, jaké další hrůzy se tady děly. Ke konci války se do Čech sváželi vězni z polských koncentračních táborů. Jeden z vlaků, ve kterém bylo naloženo asi 3500 lidí zastavil pár kilometrů před Olbramovicemi a Němci ho tam nechali stát tři dny. Každý pokus o útěk se trestal zasřelením, mrtvé pak museli pochovávat místní.
Ač se Sidonie snažila svůj domov uchránit, byla i tak vystěhovaná do malého bytu na nedalekém statku ve Voračicích. Po konci války pro ni bylo nesmírně trýznivé vidět, v jak zpustošeném stavu je její park i interiér zámku. Pustila se do jejich obnovy, ta ovšem neměla trvat dlouho. Ačkoliv na tomto místě prožila Sidonie celý svůj život, s místními měla dobré vztahy a poskytovala mnohým z nich živobytí, po konci války se jejich flustrace obrátila proti ní. Najednou pro ně byla „ta cizí Němka, která mluví česky se silným přízvukem“. Atmosféra ve společnosti zhrubla, Sidonie byla nahlížena jako členka vykořisťovatelské třídy.
Její majetek byl po roce 1948 zabaven a ona po krátké době emigrovala do Velké Británie, kde o rok později zemřela na rakovinu plic (Sidonie byla silná kuřačka). Z prázdného zámku (zbývající itinerář byl rozdán ve dražbě mezi místní, zbytek byl spálen), některé místnosti sloužili jako okresní archiv v Benešově. Zámek před spadnutím zachránil vedoucí finančního oddělení pražského Národního muzea, Otto Janek, který z tohoto kraje pocházel a hledal prostory pro depozitář Národního muzea. Podařilo se mu převést zámek pod tuto instituci a tím byl zachráněn. Postupně se začalo s renovačními pracemi, byl zde zřízen Rilkův a Krausův pokoj, výstava o životě české společnosti v 19. století a zvonkařství. Započala i renovace parku, na jehož hřbitůvek se v roce 1999 Sidonie Nádherná vrátila.
Fotografie téhle zajímavé ženy si můžete zdarma prohlédnout v přízemních prostorách zámku. Prohlídku jeho dalších prostor jsme si ale nechaly na příště a tentokrát si jen vychutnávaly slunné odpoledne ve stínu stromů parku, o nějž bylo po desítky let jeho majitelkou s láskou pečováno.
