Je to asi nejkrásnější část vinařské Moravy. Jemně zvlněná krajina osazená lány vinné révy, vesnice do jejichž vinných sklípků se sjíždějí lidé z celé země, a kapličky s výhledy do dalekého okolí. Jediné pohoří široko daleko – Pavlovské vrchy táhnoucí se 11 kilometrů od Novomlýnských nádrží do Mikulova – protíná celou oblast jako pravěký ještěr. A pak ten nádherný Lednicko-valtický areál, který dostal přízvisko „zahrada Evropy“ a nedaleké město Mikulov a Svatým kopečkem, ze kterého je snad jeden z nejkrásnějších pohledů na západ slunce. Strávila jsem tady čtyři kouzelné dny a rozhodně jsem tu nebyla naposled.
Do you want Search?
Random Post
Search
Search
Solná komora, část II.: Dachstein
Po Salcburku, ze kterého jsme podnikaly výlety do okolí, se na týden přesouváme do oblasti horského masivu Dachstein, kde se nachází nejbližší ledovec od nás. Snad právě pro tuto blízkost od českých hranic, jsem měla pocit, že v cizině vlastně ani nejsem, bylo tady totiž víc Čechů než třeba na Sněžce. Kromě míst, která jsou vyloženě obšancovaná turisty, jako třeba Hallstatt nebo Krippenstein, byla šance, že se právě míjíte na horské cestě s Čechy tak devadesátiprocentní. Několikrát se nám stalo, že nás lidi pozdravili „dobrý den“ aniž by nás slyšeli mluvit. Ne, ponožky v sandálech ani plechovku s Plzní jsme…
Solná komora část I.: Salcbursko
To, že jsem se poprvé vydala do Alp až letos, je pro mě naprosto nepochopitelná věc. Vždycky pro mě byly až „moc blízko“ a jen z toto důvodu jsem je považovala trochu za nudné. Jak hloupý to byl přístup jsem poznala až letos v červenci, kdy jsem strávila deset dní v okolí Salcburku a horského masivu Dachstein. Tam byla naší základnou vesnička Gosau, která poskytovala skvělé zázemí pro objevování okolních hor, ledovcových jezer a skalních masivů. Možná to zní pateticky, ale nebyl den, kdy bych nad něčím nežasla. Ať už to bylo drkotání se na vrch…
Vrchotovy Janovice: po stopách Sidonie Nádherné
O zámečku Vrchotovy Janovice jste možná slyšeli, jen pokud se zajímáte o životní příběh baronky Sidonie Nádherné (1885 – 1950) – femme fatale z éry dramatických společenských zvratů první poloviny 20. století. Jsou s ní spojována jména takových mužů, jakými byli malíř Max Švabinský, básník Rainer Maria Rilke, novinář a spisovatel Karel Kraus. Nebyla ovšem jen milenkou, přítelkyní nebo partnerkou významných mužů, ona sama byla velice emancipovanou, vzdělanou a talentovanou ženou, která milovala cestování a svůj rodný zámek s okolní zahradou, kterou obhospodařovala. Postupně přicházela o vše, co jí bylo drahé, přesto se nenechala zlomit. Po jejích stopách se…
Jízdárna Světce u Tachova
Čím jsem starší, tím víc zjišťuju, kolik je v Čechách úžasných a naštěstí pořád ještě neobjevených míst. Mám pocit, že hlavně na Plzeňsku a Karlovarsku je bohatá „úroda“ architektonických lokalit s unikátní atmosférou a nezaměnitelným geniem loci. Je jím třeba osamělý kostel ve Skokách nebo rozlehlý klášter Plasy. Další takovou jedinečnou stavbou je nově zrekonstruovaná jízdárna Světce u Tachova. Nelitovala jsem tříhodinové cesty vlakem z Prahy a vy byste taky neměly váhat se sem vypravit. Stojí to za to!
Berlín: divný město
Asi málokteré město vyvolává u návštěvníků natolik rozporuplné reakce jako Berlín. Buď si ho zamilujete, nebo budete odjíždět s tím, že sem už nikdy nevkročíte. Myslela jsem si, že budu patřit do druhé skupiny a tak jediné moje očekávání od návštěvy města bylo, že budu na ulicích potkávat plno exotů a alespoň tohle bude zajímavé. Těch jsem nakonec k mému zklamání tolik neviděla, nejlepší dobou na jejich „pozorování“ je prý kolem půlnoci nebo naopak nad rozbřeskem, kdy razí do klubů. Naopak mě Berlín příjemně překvapil, tři dny sotva stačily na jakýsi „základ“, který by tady měl člověk vidět.…
Krakov: město s nejtajemnější židovskou čtvrtí
Krakov byl vždycky stranou mého zájmu, když jsme ale s kamarádkami hledaly předjarní alternativu ke zrušenému víkendu na horách kvůli absenci sněhu, padl návrh právě na něj. A já jsem během dvou dnů, který jsme tu strávily, zjistila, že se mi tohle město zamlouvá mnohem víc, než jsem čekala. Z našeho ubytka kousek od historické části města, se dalo dostat všude pěšky, čímž jsem neměla pocit, že jsme ve velkoměstě. Krásné historické centrum rozprostírající se kolem monumentálního kostela Panny Marie, ale hlavně zachmuřená rozlehlá židovská čtvrť Kazimierz se mi vryly pod kůži.
Omán, den 11-12: Muscat a okolí
Muscat je o poznání skromnější než hlavní města v okolích zemích. Nenajdete tady žádné mrakodrapy ani obří nákupní centra. Byl naší poslední zastávkou před odletem, ale protože jsme všechny jeho zajímavosti stihli vidět během jediného dne včetně zajížďky do sousední vesnice na koupání, vydali jsme se ještě den před odletem do 145 km vzdálené cenoty Bimah Sinkhole s průzračnou vodou. To byla poslední tečka naší cesty po téhle vyprahlé zemi s krásným pobřežím a pohodovou atmosférou.
Omán, den 7 – 10: hory
Mezi pobřežím na severu země a nekonečnou písečnou plání se rozprostírá majestátní pohoří Hadžar protkaném hlubokými kaňony, horskými říčkami a odlehlými vesnicemi. Jsou to hory bez lesů, drsné, poskytující alespoň mírné útočiště přes spalujícím vedrem.
Omán, den 5 – 6: pevnosti a starobylá města
Přesunuli jsme se do konzervativního vnitrozemí, kterému vévodí město Nizwa. Je to oblast pevností, hradů, starobylých městeček s domky z nepálených cihel protkanými zavlažovacími kanály zvané faladž. Ty si pro svojí unikátnost vysloužily zápis do seznamu UNESCO, v zemi jich je bezmála 4000. Odvádějí vodu z horských pramenů, přičemž některé byly postaveny už před 1500 lety. Jen to vedro bylo úmorné….