Nejen Paříž má svůj Montmartre. Během období „Belle Époque“ nám tato kulturní mekka byla inspirací nejen při stavbě Petřínské rozhledny. I my jsme chtěli mít své šantány, kde by se soustřeďovala bohéma, intelektuálové a umělci. V domě U třech divých tak vznikl pražský Montmartre, přezdívaný Montík.
Adresa: Řetězová 7, Praha 1
Podnik založený roku 1911 kavárníkem Josefem Waltnerem, sloužil dlouhá léta jako kabaret. Genius loci tohoto místa utvářeli například Jaroslav Hašek, Gustav Opočenský, Eduard Bass, Franz Kafka, Max Brod, Gustav Meyrink a nespočet dalších spisovatelů, herců a zpěváků. Na tomto místě bylo Praze představeno argentinské tango, a to Egonem Ervínem Kischem, který zde bavil hosty také anekdotami a historkami. Předváděli se „apačské tance“ a vystupoval zde známý kabaret Červená sedma. Pestré společnosti odpovídal program v češtině, němčině a jidiš. Montmartre přivítal novou republiku v národních barvách, bývalí bohémové se stávali přes noc profesory. Definitivní tečku za dozvukem bohémské atmosféry udělá komunistický režim, který na tomto místě zřídí sklad. Po znovuobnovení demokracie prostory připadly městu, které je koncem 90. let pronajmulo galeristce, Ivě Nesvadbové. Ta se rozhodla vybudovat tady kavárnu, která by v sobě nesla odkaz období uměleckého rozkvětu na přelomu minulého století.
Intelektuály a umělce přitahuje Montmartre i dnes. Pravidelně se zde schází kroužek surrealistů, občas se sem přesune výuka studentů AMU. Zdá se mi ale, že v současnosti žije tato kavárna z odkazu své minulosti, aniž by se současní majitelé snažili podnik nějakým způsobem pozvednout. Nečekejte tedy příliš kvalitní kávu nebo čaje, či nějakou invenci, co se týče pokrmů. Podle mého by tento podnik zasloužil víc, než servírovat párky nebo rakvičky. Pokud vám ale více než o kvalitní nápoje a jídlo jde o zakusení dozvuku bohémské atmosféry a máte plné zuby sterilních hipsterských kaváren, tohle místo je tím pravým.
Nejlépe sem zajít navečer, kdy místnosti osvětlují jen bodová světla lamp, ve vzduchu je cítit víno a občas někdo zasedne za piano. Bujará společnost se zde baví dlouho do noci a svět kolem sebe najednou začínáte vidět trochu rozostřeně. Za barem většinou obsluhují studenti humanitních oborů a někdy narazíte na i známou tvář z veřejného života. Všechny přítomné spojuje touha okusit alespoň záblesk časů dávno minulých, kdy v těchto prostorách panovalo nezávazné veselí a hemžilo se to tu známými pražskými figurkami.
