Opouštíme Vestmanské ostrovy a vydáváme se na nedlouhou trasu podél jižního pobřeží. Po dvou propršených dnech se na Island vrátilo slunce, máme tak šanci z trajektu vidět, jak blízko od ostrovů Island je. Před dvěma dny bylo všechno zahalené v mlze. Navštěvujeme místa, kam zavítá asi každý turista: vodopády Seljalandsfoss a Skógafoss, ledovec Sólheimajökull a útesy Dyrhólaey s překrásnými výhledy a černou pláž Reynisfjara. Myslela jsem, že po Vestmanech už nic krásnějšího neuvidím, ale zase jsem se spletla. 🙂
Začátek cesty: přístav Landeyjahöfn
Cíl cesty: pláž Reynisfjara
Počet najetých kilometrů: 100 km
Ubytování: Guesthouse Reynir
Seljalandsfoss
Parkovné: 750 ISK
Jeden z nejnavštěvovanějších vodopádů na Islandu, Seljalandsfoss můžete obejít kolem dokola. Jen si pokud možno oblečte něco nepromokavého, když už konečně nejste na Islandu mokří od deště, tak je to od vodopádů. Seljalandá je jméno řeky, která se vine kolem tzv. Soutěsky trollí ženy. Legenda praví, že se soutěsku snažila projít stará trollí žena, která to nakonec vzdala po tom, co slyšela zvonit zvony z nedalekého kostela Ásólfsskálar. Proč jí tak vadily, legenda nevypráví.
Opodál se nachází Gljufrafoss, který je ukrytý za úzkou soutěskou.
Obrovské parkoviště je zcela zaplněné auty, a to je září. Ani snad nechci vědět, jak to tady vypadá v létě. Je tu stánek s občerstvením a malý obchod se suvenýry. Lidí kolem vodopádu je tolik, že pro mě ztrácí trochu kouzlo.
silnice č. 1 
Skógafoss
Parkovné: zdarma
Další z vodopádů, který navštíví asi každý turista, který se na Island vydá. Jeho mohutná šíře je skutečně impozantní a za slunečného počasí se kolem něj tvoří krásná duha.
I tento vodopád je pojmenovaný podle řeky – v tomto případě jmenuje Skóga, která vzniká ze dvou ledovců: Eyjafjallajökull a Mýrdalsjökull (člověk sotva ty názvy správně napíše, natož aby si je zapamatoval). V kaňonu Skógárgil, kterým protéká, se nachází asi dvacet vodopádů a 62 m vysoký a 15 m široký Skógafoss je přirozeně tím posledním.
Po schodech můžete vystoupat na kopec, ze kterého se voda láme dolů. Je odsud krásný výhled a můžete se dát krátkou procházkou podél hučící řeky dál do vnitrozemí.
Ledovec Sólheimajökull
Parkovné: placené, nicméně několik desítek metrů od něj je plácek, na kterém můžete nechat auto úplně zdarma 🙂
Jestli se islandsky nenaučíte zhola nic, tak dvě slova si rozhodně vryjete do paměti, a to je „foss“, což je, jak už víme, vodopád, a „jökull“ – ledovec.
Sólheimajökull je vůbec první ledovec, ke kterému jsme se na Islandu přiblížily! Z parkoviště se jde k němu asi dva kilometry pěšky takřka měsíční krajinou. Jedná se o splaz čtvrtého největšího ledovce na Islandu, Mýrdalsjökull. Jeho nejvyšší bod leží v nadmořské výšce 1510 metrů a zčásti pokrývá jednu z největších a nejaktivnějších sopek Islandu, Katla. Poslední velká erupce, která protrhla led, byla v roce 1918. V minulosti spousta z nich způsobila rozsáhlé záplavy.
Člověk se tu na informační tabuli dozví dost smutnou věc. Od doby prvního měření v roce 1930 se tento splaz díky globálnímu oteplování zkrátil o neuvěřitelných 1794 metrů! Ledovcové jezero se tu začalo formovat až v roce 2011, před tím tu žádné nebylo.
Každopádně je neuvěřitelný pocit být tak blízko ledovci a vnímat jeho chlad. Tenhle má černé zabarvení od sopečného popela. Vidíme tu několik skupinek turistů, které si pod dohledem průvodce na sebe oblékají vybavení pro pohyb na ledovci a vydávají se do jeho útrob.
Útesy Dyrhólaey
Parkovné: zdarma
K nejjižnějšímu místu Islandu se dostáváme v pozdním odpoledni, kdy slunce začíná pomalu klesat nad hladinu oceánu. Jestli se mi na Vestmanských ostrovech líbilo, že je zamlžené počasí a nevlídno, naopak tady by mi trhalo srdce, když by okolí bylo zakryté v mracích. Na dnešek jsme si nemohly objednat lepší počasí.
Autem jsme vyjely až na vrchol útesu, ze kterého se můžete už jen kochat. Po levé straně je poblíž černá pláž Reynisfjara, napravo se pláž táhne, kam až oko dohlédne a v pozadí vše korunuje ledovec Mýrdalsjökull. Je to neskonale krásný pohled a je to asi právě na místech, jako jsou tato, kde člověk cítí naprostou svobodu.
Nejznámějším útvarem je skalní oblouk známý z mnoha fotografií. Útesy mají sopečný původ a před stovkami tisíc let tvořily samostatný ostrov. Je to další místo, kde v létě můžete spatřit hejna papuchálků.
Pláž Reynisfjara
Reynisfjara, neboli černá pláž. Její přízvisko, jako by neokazovalo jen na barvu písku, ale i na fakt, že se jedná o poměrně nebezpečné místo, kde člověk musí být ostražitý. Občas se tu objeví z ničeho nic obrovské vlny, které do moře stáhnou kohokoliv, kdo se zrovna nachází na špatném místě. Ročně tady zahyne několik lidí navzdory varovným cedulím, které jsou tu vyvěšené. Lidé by se neměli přibližovat k vodě a už vůbec ne do ní lézt.
Nachází se tady sloupcový čedičový útvar, který vzniká, když se lávové magma pomalu ochlazuje a praská do tvaru sloupů. Pozoruju tady asijský pár, který si tu dělá svatební fotky. Je docela legrační, že nevěsta pod červenými šaty zakrývá džíny a tenisky. Obřad proběhne až doma, sem se jezdí jen fotit.
S místem je spojená legenda, která odkazuje na starou víru, že tuleni jsou potomky lidí. Vypráví, jak muž šel kolem místní jeskyně a všiml si, že v ní probíhá jakási oslava. Před ní leželo několik tuleních kůží, jednu si tedy vzal domů a zamknul ji v truhle. Druhý den šel znovu kolem jeskyně, kde spatřil nahou dívku, jak pláče. Vzal jí k době domů, oblékl ji, vzal si ji za ženu a měl s ní několik dětí. Klíč od truhly si bral ven vždycky s sebou. Jednou ho ale zapomněl doma, a když přišel domů, našel tam jen své děti – jejich matka byla pryč. Našla klíč a odemkla truhlu, kde byla schovaná tulení kůže. Pokaždé, když se pak nešťastný muž vydal na moře lovit ryby, plul kolem něj tuleň a jeho úlovek byl pokaždé bohatý. Když si jeho děti hráli na pláži, ten samý tuleň je pozoroval z vody a posílal jim krásné mušle.
Nejlepší čas, kdy tady můžete být, je při západu slunce, kdy ohnivý kotouč mizí za oceánem a na horizontu pozorujete siluety lidí. Sluníčko ale musíte mít objednané, to je jasný.
Za kopcem se nachází největší město jižního pobřeží, Vík. Nic zajímavé při jeho projížďce autem ale nevidíme, a tak tu jen nakoupíme v supermarketu, kde je víc cizinců než místních.
Na všech těchto místech počítejte s tím, že se o ně budete muset dělit se zástupy turistů a budete hledat volné místo na obřích parkovištích, což jim trochu ubírá na kouzlu. Přesto vás všechno, co uvidíte, určitě natolik nadchne, že lidi kolem sebe dokážete eliminovat a budete vnímat jen krásnou přírodu.
