Je to prý jedno z nejkrásnějších měst na světě. Ne snad kvůli jeho architektuře, jedinečný genius loci města vytváří majestátní Stolová hora v kombinaci s uvolněnou přímořskou atmosférou, pobřežní bulváry, pláže a lidmi popíjejícími ve venkovních barech tequillu. Musí se tady líbit i lidem, kteří města zrovna nemusejí, jeho značnou část totiž tvoří příroda. To je ale jen jedna část města. Jeho odvrácenou stranou jsou slumy (říká se jim tady townships), ve kterých se tísní desítky tisíc lidí, kteří musí vyžít s pár randy za den. Je to město, kde se procházíte kolem luxusních vil s bazény a výhledem na moře, zatímco jen o několik kilometrů dál se vedle sebe tísní jedna plechová chýše vedle druhé. JAR se zemí plnou paradoxů. Pokud hledáte tipy, co ve městě navštívit, pak jste tady správně 🙂
Ubytování: hostel Sunflower Backpackers
Kde se dobře najíst: jestli můžu doporučit jedno místo, kde se najíst, pak je to food hall Mojo Market na Sea Point. Je to takové indoorové Manifesto, kuchyně z celého světa, přecházíte ze stánku od stánku a nevíte, co si vybrat. Má to tu hodně dobrou atmosféru a snad víc než jídlo mě bavilo pozorovat všechny ty lidi kolem.
Kapské město je o poznání bezpečnější než další dvě hlavní města Jižní Afriky: Johanessburg a Pretoria, ale i tady je třeba zachovávat opatrnost a nepohybovat se na osamělých ulicích po setmění ani nechodit sám do okolní přírody. Na první pohled by vám ani nepřišlo, že se pohybujete ve městě, kde není zrovna bezpečno. Lidé se tu normálně chodí bavit do barů, pejskaři chodí venčit svoje mazlíčky na pláže, na Bloubergstrand Beach surfují fešní mladíci na kitech, takže si tu na mnoha místech připadáte jako někde v Austrálii. Prostě pohoda. A zároveň má každý dům kolem plotu nebo zdi natažený drát a je vyzbrojený bezpečnostním alarmem.
Krátce po tom, co Bartolomeo Diaz obeplul jako první Evropan Afriku, vznikl v těchto místech přístav, kde mořeplavci při svých cestách do Asie doplňovali své zásoby vody a směňovali železo, korálky a brendy za dobytek. Zázemí pro lodě Východoindické společnosti se stálým osídlením zde ale vznikla až kolem poloviny 17. století. Tímto úkolem byla pověřen skupina pod vedením Jana van Riebeecka, kteří zde začali budovat pevnost (dnešní Castle of Good Hope) a zabírat půdu domorodým kmenům na pěstování plodin. Až před cestou do JAR jsem se dozvěděla, že Hottentot je označení, které Nizozemci dali domorodým chovatelům dobytka:) Po čase do těchto míst začali přicházet také Hugenoti, kteří zde zakládali vinice. Území v roce 1814 po konci Napoleonských válek pak násilně převzali Britové, kteří si tím chtěli zabezpečit strategickou námořní cetu na východ.
Většina obyvatel (43%) Kapského města jsou tzv. barevní, což je bývalé označení pro lidi smíšené rasy: potomky přistěhovalců, původních kmenů a přivezených otroků. V těsném závěsu je černošské obyvatelstvo tvoří, bílých obyvatel je tu asi 16%.
Autem jsme se pohybovali i tady, městská hromadná doprava tu nepatří mezi nejefektivnější, navíc po setmění není ani bezpečná.
V Kapském městě jsme strávili 3 dny, ale není to dost. Je tu spousta muzeí, která by stála za to vidět (některé uvádím na konci článku), nebyl čas pořádně prochodit centrum města. Myslím, že minimálně 5 dní by bylo adekvátní. A co jsme tedy stihli? Bylo to i tak dost míst, ze kterých mi spadla brada. Tady jsou.
Table Mountain (Stolová hora)
Table mountain je považovaná za jeden ze sedmi přírodních divů světa. Původní kmen Khoa-San jí nazýval Mountain of the Sea. Za první doložený výstup Evropana se počítá rok 1503, kdy na jejím vrcholu stanul portugalský mořeplavec Antonio de Saldanha – horu pojmenoval Table of the Cape.
Pohled na okolní město, na horský hřeben zvaný Twelve Apostles (Dvanáct apoštolů) a široký oceán z jejího vrcholu ve výšce tisíc metrů nad mořem se nedá s ničím srovnat. Je naprosto dechberoucí! Asi nekrásnější je z místa, kam vede lanovka. Už její spodní stanice začíná ve značné výšce, během pouhých 4 minut jízdy překonáte 765 metrů. Obousměrná jízda stála jen kolem R 350 (cca 450 Kč). Kabiny jedou hned po sobě, nemusíte tedy čekat ve frontě. Za jízdy se kabina otáčí, aby se nikdo necítil o majestátní výhled ochuzen. Auto zaparkujte podél silnice Tafelberg Road, kde se vám to podaří nejspíš až po několikastech metrech.
Po straně kudy vede lanovka (https://tablemountain.net), vede nejrychlejší, nejfrekventovanější, ale tady nejstrmější cesta na vrchol hory – je to asi tři kilometry prudkého stoupání na slunci.
Můžete se vydat i od horní stanice lanovky hřebenovkou a sejít dolů přes botanickou zahradu Kirstenbosh. Od ní sice vede nahoru podstatně mírnější cesta, například přes Skeleton George, ale na jejím vrcholu tak krásný výhled jako od lanovky zdaleka není. Tras je tady spousty, všude by ale měl člověk vyrážet minimálně ve dvou. Asi se to nezdá, ale i tady uprostřed ničeho může dojít k nemilému setkání s někým, kdo s vámi nemá dobré úmysly. I na hřebeni na jednom úseku prý dochází čas od času k přepadením.
Stolová hora je hodně zrádná a každý rok si vezme několik lidských životů, nejčastěji tím, že sejdou z trasy kvůli náhlému spadnutí mlhy. Člověk by se neměl nechal oklamat tím, že si myslí, že je ve městě. I když je slunečné počasí, během chvíle se může rapidně změnit, navíc tady silně tady fouká. Člověk by se tady rozhodně neměl pohybovat sám, k vraždám a přepadením dojde občas i tady.
Krásný výhled je i ze špičatého sousedního kopce Lion´s Head, kam se chodí na západy slunce. Na jeho vrchol se vychází z parkoviště, které je umístěné asi v jeho dvou třetinách, stačí tedy vystoupat asi hodinu cesty, která vede dokola kolem hory, příkře se stoupá až těsně pod vrcholem. Na cestě počítejte s řetězi a žebříkem.
A kdo se nechce do kopce sunout vůbec, stačí autem popojet z parkoviště o pár kilometrů dál na Signal Hill, odkud máte pěkný výhled jak na Lion´s Head tak na Stolovou horu. Dodnes je tu umístěné dělo, které se dříe využívalo pro vysílání signálů lodím v zálivu, odtud tedy název hory.
Botanická zahrada Kirstenbosh
Na toto místo rozhodně musíte zavítat, budete si tady totiž připadat jako v ráji! Největší devízou téhle božské zahrady zapsané v UNESCu pro mě nebyly jednotlivé rostliny a stromy, ty jsem třeba na Srí Lance ve městě Kandy viděla podstatně krásnější, ale okolní ráz krajiny, kdy se procházíte po upraveném anglickém trávníků, kde si lidé dávají piknik, kolem vás jsou pestrobarevné záhony květin a v pozadí se z lesů vynořuje Stolová hora. Právě ze zahrady na ní vedou dvě trasy – Nursery Ravine a Skeleton Gorge – jak jsem ale psala, za těmi nejkrásnější výhledy musíte jít hřebenovkou k lanovce.
U vstupu do zahrady je malá kavárna a úžasný obchod se suvenýry, které se mi líbili podstatně víc, než jaké jsem našla v centru města. V létě se tady pořádají i koncerty.
Byl to právě Jan Van Riebeeck, kdo toho místo začal v 17. století přetvářet. Nechal zde vysadit živý plot z divokých madlí, aby poskytl jakousi ochranu nově vznikající kolonii, zároveň se tady těžilo dřevo. Svůj název ale zahrada dostala po J.F. Kirstenovi, který toto místo v 18. století spravoval. V roce 1913, kdy byla botanická zahrada založená, bylo tohle místo zarostlé, pobíhala tu divoká prasata a byly tu i nějaké sady.
V&A Waterfront, Sea Point a Camps Bay
Přístav plný kotvících lodí, obchodů a jednoho baru vedle druhého je jedním z nejvíce turisticky navštěvovaných míst. Návštěvu proto doporučuju směřovat spíš v pozdním odpoledni, protože procházet se tady, když slunce vrhá měkké, zlatavé světlo zkrátka má něco do sebe. Když budete mít štěstí jako my, uvidíte mraky valící se přes vrchol Stolové hory jako pára přes hrnec.
Na tomto místě byl v polovině 19. století vybudován první pořádný přístav v zálivu Table Bay. Jméno dostal po královně Viktorii a jejím synovi Albertovi. V průběhu 20. století se námořní obchod natolik rozrostl, že bylo třeba zboží odbavovat na vhodnějším místě. Doky tak chátraly až do 80. let, kdy vznikl nový developerský plán na znovuoživení této oblasti s výstavbou obchodů, barů a muzeí jako např. Zeith Museum of Contemporary Art Africa a Two Oceans Aqarium, u kterého mě hodně mrzí, že jsem ho nestihla navštívit.
Plují odsud trajekty na nedaleký Robben Island, na kterém byl 18 let vězněný Nelson Mandela. Navštívit tu můžete jeho muzeum.
Příjemným místem k procházce kolem pobřeží je taky Sea Point s bazény a okolními věžáky, za kterými se zvihá Signal Hill.
Asi ale nejpříjemnějším místem na trávení slunečného podvečera u pobřeží je Camps Bay, jedno z nejžádanějších obytných oblasí města. Díky spoustě barů, palmám vysazeným podél silnice a plážové atmosféře jsem si tady připadala jako někde na francouzské riviéře. Navíc je tu krásný výhled na Twelve Apostles, které se podvečerním sluncem halí do jemné, zlatavé barvy.
Bo Kaap a centrum města
Ze samotného centra jsem toho moc neviděla, jelikož mě postihla nákupní posedlost a nemohla jsem se odtrnout od obchůdků s africkým zbožím a trhem na náměstí poblíž jedné z hlavních tepen, Long Street. Seženete tady všechno od afrických masek, přes korálkové šperky, ze dřeva vyřezávaná zvířata po pestrobarevné oblečení. Je k neuvěření, jak technologie pronikly až sem – u některý stánkařů je totiž možné platit kartou 🙂
Jen několik minut chůze odsud se nachází muslimská čtvrť Bo Kaap, jejíž pestrobarevné domky z 19. století jsou asi v každém nabídkovém katalogu zájezdu do Kapského města. Tuto čtvrť dodnes obývají potomci otroků, kteří sem byli zavlečeni od 17. století z jihovýchodní Asie, Indie a Afriky. Kolektivně si jim začalo říkat „kapští Malajci“. Není radno procházet se v noci – není to zrovna bohatá oblast. Ještě v 50. letech domky byly značně ošuntělé a po pastelových barvách nebylo ani stopy.
Když bych měla na Kapské město víc času, určitě bych si ráda jeho centrum pořádně a prošla si nejstarší budovu v Jižní Africe: Castle of Good Hope, který tady nechal vystavit Jan van Riebeeck, prošla se ulicemi s georgiánskýlmi a viktoriánskými budovami, městskými zahradami Company´s Gardens a navšívila muzea, jako třeba District Six Museum věnující se období apartheidu a nucenému vystěhování černošských a barevných obyvatel této chudinské čtvrti Šestého obvodu (District Six), která do té doby platila za místo rasové tolerance a kulturní rozmanitosti. Nikdy zkrátka není dost času na všechno.
Groot Constantia
Nejdůležitější vývozní komoditou této oblasti bylo do poloviny 19. století víno, v okolí Kapského města se tak rozkládá spousta malebných vinic s typicky holandskými staveními jako třeba Stellenbosh, Paarl nebo Franshoek. Jestli stejně jako my nebudete mít čas si je projet, navštivte alespoň farmu Groot Constantia, která se nachází přímo v Kapském městě.
Víno tady jako první začal pěstovat na konci 17. století guvernér Simon van der Stel, který místní vinice pojmenoval po své dceři. Groot Constantia se svojí typicky holandskou rurální architekturou byla jeho hlavním sídlem. V polovině 18. století se zdejší víno vyváželo do celého světa a bylo vysoce ceněno. O poznání smutnější je fakt, že vinařství se neobešlo bez práce otroků. Informace o jejich životě a o tomto vinařství najdete na informačních panelech v jedné z místních budov.
Ochutnat místní víno můžete ve vinárně po pravé straně cesty alejí k hlavní usedlosti. Ta je vybavená dobovým nábytkem a slouží jako muzeum od roku 1927, kdy po velkém požáru prošla kompletní rekonstrukcí.
Constantia je oblíbeným výletním místem místních, kteří si o víkendech na tohle poklidné místo jezdí vychutnat krásnou scenérii a skvělé víno.
Township Imizamo Yetzu v Hout Bay
Asi v málokteré zemi můžete pozorovat takové kontrasty a sociální rozdíly jako v JAR. Na spouště míst Kapského města si budete připadat jako třeba někde v Austrálii, město je ale obklopené neskutečně slumy, kterým se tady říká townships. Byly založeny, aby poskytly ubytovací kapacity pro pracovní síly černých obyvatel a míšenců, kteří sem přicházeli.
Pokud se toužíte podívat do míst, kde panuje opravdová bída, můžete si domluvit prohlídku townshipu s místním průvodcem. Tour trvá necelé tři hodiny a je zakončená skromnou večeří nebo obědem v domě Mama Miriam, která tu provozuje i ubytování.
Mladík Mhinti nám vysvětluje, že procházíme místy, kde se stane přibližně 20 vražd za rok. A to ještě tenhle slum patří k těm lepším. Místní prý vědí, kdo za nimi stojí, ze strachu ze msty se ale na neodvažují nahlásit pachatele na policii.
Míjíme plechová stavení, z nichž každé má na střeše satelit. Televize tak i nadále zůstává zábavou chudých. Sama bez průvodce bych se těmito místy procházet neodvážila, ačkoliv jsem neměla pocit, že by se na nás místní tvářili nějak nepřátelsky. Děti za námi rozhodně neběhali, jak je člověk zvyklý vidět z dokumentů a fotek z cest po Africe. Rozdali jsme jim nějaké sušenky, jedna holčička dokonce hrdě odmítla.
Prohlídky pořádá místní organizace Pato Tours, výtěžek z nich jde (nebo to alespoň tak tvrdí) na program podporující vzdělávání a mimoškolní aktivity dětí a mladých lidí od 13 do 25 let.
Mhinti nás vezme do domu tří mužů, kteří se místní mládež snaží podporovat ve sportovních a kreativních aktivitách. Zatímco nám ukazují umělecké vázy, které vyrábějí, nám jeden z nich vypráví, že byl několik let drogově závislý a kradl, teď díky podpoře místních, je už dva roky čistý. Míjíme školku, vzdělávací centrum a míříme k Mama Miriam, objemné to ženě, která má jistě nejluxusnější dům v celém slumu. Ve dveřích se mineme s manželským párem, který se tu u ní ubytoval. Pohostila nás jihoafrickou specialitou chakalaka, což je pikantní omáčka ze směsi dušené zeleniny. Vypráví, že tady vyváří dětem ve školce, nemá ale dost peněz na to, aby jim vařila maso.
V townshipu mají svoje holičství, obchůdky s potravinami i taky rychlé občerstvení. Procházíme kolem žen, které si kolem sebe rozložili všemožné oblečení, které prodávají, kousek opodál zase chlapi spravují nábytek a provádějí čalounické práce.
Rozhlížím se kolem na ty krásné okolní hory, které jsou svědkem téhle bídy. Jen nedaleko odsud jsou rozlehlé vily a vinařství Groot Contanzia, jejíž majitelé žili z práce otroků. Svět je plný paradoxů.
Tours si můžete rezervovat na: patotours.co.za, nebo na tel.: 063 286 9863/079 252 0150. Cena R350
školka
oběd u Mama Miriam
Tak to byla naše cesta po Jižní Africe. Zemi překrásného a divokého pobřeží, stromů, co vypadají jako z jiné planety, magických hor a úžasné noční oblohy. Napsala jsem to na začátku a teď to znovu zopakuju – během 17 dní, kdy jsme tady byli, jsem nezažila jediný den, kdy bych neviděla něco, z čeho by mi spadla brada. Jeden z účastníků naší výpravy prohlásil, že cestoval po Brazílii, Dominikánské republice a v Thajsku, ale že JAR byla top. A kvůli tomu, že vyplatí vydat se až sem. na samý jih afrického kontinentu!
