„Černá“ Afrika mě vždycky lákala svým vábivým tajemstvím, pestrostí obleků jejích obyvatel, svými nepropustnými džunglemi a nakonečným horizontem zelených savan. Byla to Tanzanie nebo Keňa, které jsem toužila navštívit, to jsem ale ještě netušila, jak krásná je země na samém jižním cípu afrického kontinentu. Shoda náhod mě zavedla právě sem. Během mojí 17 denní cesty a 3900 najetých kilometrů jsem tady nezažila jediný den, kdy bych neviděla něco naprosto uchvacujícího, ať už to bylo divoké pobřeží, lvice odpočívající pod stínem stromu nebo fascinující skalní útvary v pohoří Cederberg. Krajina v JAR je barvitá, přitom tu člověk nezakouší to velké nepohodlí spojené s cestováním v afrických zemích. Snad vás následující články přimějí tenhle krásný kout země navštívit.
Jižní Afrika byla až do nedávna stranou mého zájmu, vlastně jsem kromě toho, co se učí v hodinách zeměpisu a dějepisu o ní nevěděla vůbec nic. Při přemýšlení nad tím, jak si ukrátit letošní zimu, jsem se dozvěděla o agentuře Zirhamia, která pořádá expedice takřka do celého světa. V únoru se mělo jet právě do JAR. Fotky i popis cesty se mi zdály natolik přitažlivé, že jsem se přihlásila – jak jsem si o téhle zemi postupně začala načítat informace, nabyla jsem čím dál tím větší jistoty, že jsem se rozhodla správně 🙂
8 důvodů, proč se vydat právě do Jižní Afriky
1. Výhled ze Stolové hory v Kapském městě je asi ten nejkrásnější na světě. Ten moment, kdy vyjedete lanovkou (pokud patříte k lenochům jako jsem já a nejdete pěšky) do výšky 1000 metrů nad mořem a spatříte nedozírný oceán, město pod vámi a okolní hory se nedá s ničím srovnat!
2. Krásná a rozmanitá krajina – najdete tu divoké pobřeží, zelené subtropické lesy, národní parky, vinice, poušt Kalahari nebo zvláštní pohoří Cedeberg – byla jsem překvapená, kolik věcí je tady k vidění. Ale je pravda, že za vším se musí daleko dojet, denně jsme museli absolvovat několikahodinové přesuny. JAR je větší než Francie, Německo, Belgie a Nizozemí dohromady, pokud tady nechcete strávit měsíc, nestihnete objet celou zemi a budete si muset k návštěvě vybrat jen její část.
3. Je to Afrika, ale se západním komfortem. JAR je pro ty, kteří chtějí zažít Afriku, ale nechtějí začít všechno to nepohodlí, které je s tím spojené: špatné silnice, obírání turistů na každém kroku, špatné jídlo, vynaložení tisíců korun za návštěvu národních parků, riziko tropických nemocí, špatnou hygienu, nepohodlné ubytování.
4. Je tu levno. Zvlášť teď, kdy ceny v Čechách letí nahoru co každých pár dní. V době naší cesty nám pomohla i silná koruna, kdy 1 rand vyšel na 1,2 Kč. Byl to skvělý pocit platit za služby srovnatelné s Evropou stejné ceny jako byly u nás před covidem. V restauraci se dalo sehnat skvělé jídlo za 130 korun, litr benzínu vyšel na nějakých 24 korun, ubytování nás vyšlo průměrně 500 Kč na osobu na noc.
5. Skvělé jídlo. JAR patří mezi velké chovatele dobytka, maso se tu tedy servíruje často. Místní s oblibou grilují, a protože je stravování v restauracích tady cenově dostupné, chodili jsme do nich denně. U pobřeží jsou k dostání skvělé ryby, měla jsem tu nejlepší steak v životě z antilopy (její maso bylo naštěstí k dostání jen v jedné restauraci a nebyla jsem tak v pokušení těchto krásných zvířat sníst víc). Běžně jsme chodili na vydatný brunch a jen v málokteré restauraci nám nechutnalo. Street food tady není, ale nakoupit si potraviny v supermarketech (nejrozšířenější je Spar) nebo najít nějaký podnik nebyl problém.
6. Pozorování volně žijících zvířat. Kvůli tomu se Afriky přeci jezdí. Krugerův park je bohužel úplně na druhém konci země, než kde jsme se pohybovali, navštívili jsme ale několik menších a cenově dostupných parků, kde jsme se autem proháněli skoro sami. Viděli jsme tu stáda slonů, antilop, zeber, v soukromém parku i žirafy, prasata bradavičnatá a bůvoly. Nedaleko Kapského města je pláž s tučňáky, kolem pobřeží jsme narazili na pár želviček.
7. Absence turistů. Lety tam i zpátky byly skoro vyprodané, přesto bylo příjemné překvapení, jak málo turistů jsme potkali. Už se mi dlouho nestalo, že jsem se na turisticky exponovaných místech nemusela tlačit s davy dalších návštěvníků. Všechno si tak tady vychutnáte v klidu.
8. Úchvatná noční obloha. Víc hvězd než tady jsem asi neviděla ani na Sahaře. Noční obloha na jižní polokouli posetá tisíci hvězdami s Mléčnou dráhou je zkrátka dechberoucí, nejraději byste se na ní dívali celou noc. Dojde vám, o kolik přicházíme, když životem ve městech se vlastně o zakoušení té „pravé“ noci připravujeme. A jak moc jsme se oddělili od přírody.
skalisko 12 apoštolů
LETENKY
Levným letenkám do exotických destinací (alespoň prozatím) odzvonilo, ceny se pohybují okolo 20.000 Kč. O něco levněji vycházely do Kapského města odlety z Vídně s Katar Airlines. Nakonec jsme letěli z Prahy s Turkish Airlines s dlouhým přestupem v Istanbulu. Když je čekání na letišti delší než 7 hodin, společnost poskytuje možnost zúčastnit se tříhodinové bus tour po městě. Využili jsme toho při zpátční cestě, zjistili jsme ale, že projížďka za moc nestojí. Jen do centra Istanbulu trvá cesta po ucpaných silnicích skoro hodinu. Měli jsme jen 3 zastávky, z nichž jedna byla v obchodě Turkish Delights, druhá 10 minut na Galatský most přes Bosporm, odkud byla vidět Haga Sofia a Modrá mešita. Třetí zastávka byla u jakéhosi paláce, který byl ale zavřený. Je to tak dobré leda na zabití času, větší hodnotu tour nemá. Registrovat se předem nikam nemusíte, stačí zajít na letišti na informace Turkish Airlines, které je ale v příletové hale. Musíte tak projít pasovou kontrolou a nazpátek zase podstoupit to samé martirium s kontrolou pasů a zavazadel.
Letiště ale v Istanbulu mají zbrusu nové a krásné. Už jenom pozorovat tu neuvěřitelně pestrou směsici lidí z celého světa, které jím prochází, je zážitek. Skupina černých žen v pestrobarevných, navlas stejných hábitech, mladí arabští muži, kteří přes sebe mají přehozenou jen jakousi bílou osušku (?!) nebo mladá, vysoká žena s vyzáží influencerky, která si sem přijela udělat plastiku nosu.
PRONÁJEM AUTA A CESTOVÁNÍ PO JAR
Pronájem auta je nutností, měli jsme ho k dispozici i na Kapské město, kde jsme se nechtěli vázat na veřejnou dopravu. Jezdí se tady vlevo!
Můžu doporučit Bluu Car Rental (www.bluucarrental.com), se kterými jsme byli naprosto spokojení. Pronájem Toyoty SUV na 17 dní nás vyšlo na 26.000 Kč, cestovalo nás v ní pět. Je potřeba mít debetní kartu.
Stav silnic je v JAR dobrý, byť jsme na severu v poušti jeli párkrát po kamenité cestě a to i hodinu (cesta k horkým přírodním bazénkům v Riemvasmaak v Augrabies Falls National Park), kde se SUV hodilo.
O víkendu počítejte s velkými zácpami, pokud se vydáte k moři do Simon´s Town, Fish Hoek a Muizenberg.
KRIMINALITA
Ta je tady stále velkým problémem, hlavně ve městech jako je Johanessburg a Pretoria. V Kapském městě a na místech, která jsme navštívili, je situace podstatně lepší, ale rozhodně ne uspokojivá. Sociální rozdíly jsou v zemi obrovské. Na jednu stranu tisíce lidí žijící ve slumech, jen pár kilometrů od nich se rozkládají vilové čtvrti plné luxusních domů. I v centru města se nám stávalo, že se na nás nabalil nějaký pobuda a podařilo se nám zbavit se ho jen tím, že jsme zašli do obchodu. Po setmění určitě nedoporučuju chodit po ulici, kde není moc lidí, říkali byste si o malér.
Není to tedy tak, že by JAR měla jen pověst země, kde není bezpečno, k přepadením a krádežím tady skutečně dochází. Několikrát se mi stalo, že pokud cestou na pláž vedla křovinatá části, byla tam cedule, že se jedná o nebezpečný úsek. Při přejezdu do jednoho z našich penzionů poblíž Addo Elephant Park nás jeho majitel varoval, ať k němu přijedeme oklikou po frekventované silnici a ne nejkratší cestou, která vedla přes slum. Poslední dobou se prý několikrát stalo, že tam zastavili auto s turisty a ukradli jim všechno, co měli v autě. Kolem domků, které tento člověk pronajímal, se rozprostírala krásná tropická zahrada. Když jsme s ním seděli večer u grilu, vyprávěl, že celý jeho pozemek je obehnaný ostnatým drátem, má nočního hlídače, všude kamery a v nočním stolku pistoli. Když se ho prý jedna žena, která tu byla ubytovaná, zeptala, jestli je bezpečné si jít přes den do okolí (penzion je na samotě) sama zaběhat, tak jí to nedoporučil. Nejspíš by se jí nic nestalo, ale nechtěl pokoušet náhodu.
A tak to tady zkrátka je. Šance, že se objevíte ve špatnou chvíli na špatném místě, je tu podstatně větší než u nás v Evropě. Během našeho pobytu se nedaleko Kapského města u Sandy Bay ztratil na túře podél oceánu německý turista, našel se jen jeho batoh. Pohyboval se v místech, kam se nedoporučuje, aby chodil člověk sám a měl prostě smůlu. Kromě parků, ve kterých se vybírá vstupné, by se člověk v přírodě měl pohybovat minimálně ve dvou, i na vrcholu Stolové hory je asi dvoukilometrový úsek, kde došlo k několika přepadením.
Kamarádka naší průvodkyně, která tady žije, je prý s rodinou v ulici jediná, koho ještě nevykradli. Říkám si, že musí být hrozný pocit čekat, kdy budu na řadě. Všechny domy, penziony i hostely mají nad plotem nebo zdí natažené dráty. Onu kamarádku nicméně okradli, když zastavila na silnici, protože její dítě potřebovalo na záchod.
Je tedy potřeba nepodceňovat riziko a být opatrný. My jsme naštěstí k žádné majetkové újmě nepřišli, byť jsme pár nepříjemných okamžiků, kdy se soumrakem se s námi snažili navázat kontakt dost zvláštní podivíni, zažili.
KDY JET A CO SI VZÍT S SEBOU
Asi vás bude stejně jako mě lákat utéct před evropskou zimou. V únoru se tu teploty pohybují kolem 30 stupňů, na severu v poušti je tepleji. Deštivé odpoledne jsme zažili jen dvakrát, ale i tady můžou dočasně teploty spadnout – jeden den dokonce na pouhých 16 stupňů, v tu chvíli jsme byli rádi za bundy a svetr, které jsme si vezli v Čech. V únoru se taky naplní vodou jedny z největších afrických vodopádů, Augrabies Falls poblíž hranice s Namibií. Tůry, které jsme podnikali, byly často na přímém slunci, bez možnosti schovat se pod stromy, to je tedy nevýhoda cestovat v tomhle období.
Pokud se sem vydáte na přelomu srpna a září, bude tady zase všechno kvést. V tomhle období by stálo za to navštívit Namaqua Park, ve kterém se nacházejí rostliny, které nejsou k vidění nikde jinde na světě. Hlavně ale k jihoafrickým břehům připlouvají velryby, které se tu zdržují až do listopadu. Jednou z nejlepších lokalit na jejich pozorování je město Hermanus.
Největší příliv turistů tu údajně mají v březnu a v prosinci.
A co si s sebou přibalit do batohu? Kromě věcí, které člověk běžně potřebuje, je to čelovka. Několikrát denně tady totiž dochází k řízeným výpadkům elektřiny, tzv. load shedding. Ve stanovený čas – ráno, během dne i večer (pro každé město a den je to stanovené jinak) zkrátka vypnou proud, a tak se nám několikrát stalo, že jsme přijeli na ubytování po setmění a tam byla úplná tma. Ráno jsme si zase nemohli dát nikde kafe, protože opět nešel proud. Nikdo z místních nám nebyl schopný pořádně vysvětlit, jak došlo k tomu, že tahle země nemá dostatek elektřiny. Poukazovali na zkorumpovanost vlády, která za tím stojí. Tohle tedy byla taková „drobná“ nepříjemnost, se kterou jsme se denně potýkali, občas jsme tak večeřeli a pili víno s čelovkama na hlavě.
Budete také potřebovat adaptér pro JAR. Před naší cestou nebyl v Čechách dostupný, ale dá se koupit v JAR už na letišti.
PENÍZE
Místní měnu, randy, je lepší si vybrat v bankomatu až na místě, než si rozměňovat eura nebo dolary ve směnárně. Na většině míst se dá platit kartou, platební terminál měli dokonce i někteří trhovci se suvenýry. Pár drobných u sebe budete potřebovat na spropitné na benzínkách a chlápkům, co na ulici hlídají auta.
OČKOVÁNÍ
Postačí vám základní cestovatelský „balíček“: žloutenka A + B, břišní tyfus a tetanus. Až na severní část země kolem hranic s Mozambikem se nejedná o malarickou oblast.
CO KDYŽ NEMÁM PARŤÁKA
Pokud se vám nechce si např. na webu HedvabnaStezka.cz nebo na facebookových skupinách hledat někoho, kdo by vyrazil s vámi a riskovat, že si zrovna s tou jednou (nebo i vícero) osobou nakonec nesednete a zjistíte to až během cesty, pak se nabízí využít služeb cestovní agentury pořádající expedice. Já jsem v JAR byla se společností Zirhamia a můžu doporučit. Na rozdíl od klasické cestovky vás takováhle cesta vyjde podstatně levněji, jste tam déle (většinou 17 – 19 dní), jede v malé přibližně desetičlenné skupince a program není striktně daný, účastníci se na něm můžou částečně spolupodílet. Jste v partě podobně smýšlejících lidí a tam bývá vždycky legrace.
O tom, co jsme za 17 dní stihli všechno vidět, se dočtete v dalším článku 🙂
skalní útvary v pohoří Cedeberg 
