Krakov byl vždycky stranou mého zájmu, když jsme ale s kamarádkami hledaly předjarní alternativu ke zrušenému víkendu na horách kvůli absenci sněhu, padl návrh právě na něj. A já jsem během dvou dnů, který jsme tu strávily, zjistila, že se mi tohle město zamlouvá mnohem víc, než jsem čekala. Z našeho ubytka kousek od historické části města, se dalo dostat všude pěšky, čímž jsem neměla pocit, že jsme ve velkoměstě. Krásné historické centrum rozprostírající se kolem monumentálního kostela Panny Marie, ale hlavně zachmuřená rozlehlá židovská čtvrť Kazimierz se mi vryly pod kůži.
Až do roku 1734 byl Krakov sídlem polských králů, kteří se nechali korunovat v katedrále v hradním komplexu Wawel. Po vzniku Polsko-litevské unie v roce 1609 byla za hlavní město zvolena Varšava kvůli své centrální poloze. Od roku 1809 po Třetím dělení Polska byl Krakov obsazen Rakušany a do konce I. světové války byl součástí území autonomní Haliče. Díky tomu bylo v tomto období město nejvýznamnějším centrem polství – Varšava byla totiž ovládaná Ruskem a Poznaň zase Němci.
Kolik dní si máte naplánovat na Krakov? Jestli se spokojíte s couráním po ulicích, stihnete vše na pohodu projít za jeden den. Pokud vás láká zajít do nějakého muzea, třeba do Továrny Oskara Schindlera nebo muzea Czartoryski, jehož hlavním lákadlem je Dáma s hranostajem od Leonarda da Vinciho, vyhraďte si dny dva. A jestli se budete chtít vydat i za brány města do 70 km vzdálené Osvětimi nebo solného dolu Wieliczka, počítejte se třemi dny.
Historickému jádru města zapsaném v UNESCO vévodí mohutný kostel Panny Marie. Od 14. století stojí na místě původní baziliky, která byla zničena Mongoly. Podle pověsti byl za tatarského vpádu zabit náhodně vystřeleným šípem trubač, který troubil na poplach. Na jeho památku každou hodinu se z věže ozývá zvuk trumpety, která hraje tradiční melodii hejnal. Na jednom z největších středověkých náměstí, kde kostel stojí, Rynek Glowny, je ale zajímavých budov rozhodně více.
Podlouhlá budova tržnice sukiennice pocházející ze 14. století byla centrem středověkého obchodu Krakova. Kromě látek se tu prodávalo exotické zboží jako například hedvábí nebo koření. Nakoupit ve stáncích tu můžete dodnes, jen se už nejedná o nic výjimečného, ale o celkem obyčejné turistické předměty. Podstatně zajímavější produkty můžete najít ve stáncích na sousedním náměstí Maly Rynek. Jsou tu k dostání autorské šperky, keramika i něco dobrého na zub. Zpátky ale k budově sukiennice – jestli máte rádi umění, v prvním patře můžete navštívit Galerii polského umění 19. století s obrazy a sochami z této doby.
Vedle tržnice je pak radniční věž, pozůstatek radnice, která byla zbořená na počátku 14. století. Z jejího vrcholu ve výšce 70 m budete mít výhled na celé město. Jestli se ale spokojíte s o něco skromnějším výhledem bez toho, abyste museli namáhat chůzí do schodů, zajděte do kavárny Metrum v hudební akademii v ulici Swietego Tomazsa. V kavárně je terasa, a to jak vnitřní, tak venkovní a můžete si tady dát i brunch. 🙂
Z náměstí Rynek Glowny vedou dvě hlavní ulice tvořící tzv. královskou cestu. Na sever vede ulice Floriánská s patricijskými domy, která ústí u Floriánské brány ze 14. století, která byla součástí opevnění proti Osmanům. Z osmi bran se dochovala jako jediná. V ulici jsme natrefily na zastrčenou příjemnou kavárnu Žarowka s posezením ve dvorku. Mají tady výborné bagels.
sukiennice 
tradiční uzené sýry
Cafe Żarówka ve Floriánské ulici 
a jejich skvělé bagels
Královská cesta pokračuje směrem na jih téměř 700 metru dlouhou ulicí Grodzka ve které je umístěn krásný kostel Sv. Petra a Pavla sousedící s kostelem Sv. Ondřeje. Za návštěvu tu stojí lidová vývařovna Bar Mleczny Pod Temida.
Ulice končí na úpatí kopce s královským hradem Wawel zapsaném v UNESCO. Rozlehlý komplex byl sídlem polských králů od 13. do 17. století. Za II. světové války v něm bylo sídlo nacistického guvernéra. Jestli nechcete zavítat do jeho interiérů, na nádvoří je vstup zdarma, navíc je odsud výhled na okolí řeky Visly, která teče hned pod ním. Z jednoho vyhlídkového místa můžete u řeky spatřit sochu draka, symbolu města, chrlící reálný oheň. Nachází se před východem z Dračí jámy, což je soubor tří jeskyní, do kterých se vstupuje z hradních prostor. Podle pověsti na tomto místě usmrtil draka rytíř Krak, podle kterého dostalo město své jméno.
Na základě doporučení jednoho blogu jsme zašly na oběd do tradiční polské restaurace Pod Wawelem na samém úpatí kopce, ale byť je její interiér moc pěkný a servírky jsou oblečené v tradičních krojích, z jídla jsme nadšené nebyly. Tři jídla z menu nebyly k dispozici a pirohy, které jsme zvolily jako alternativu, byly smažené, což byla úprava, která nám zas tolik nechutnala. Servírují se tady hlavně masité pokrmy, a přestože jsme odcházely s tím, že tohle místo bysme asi na návštěvu nedoporučily, tvořila se při našem odchodu fronta až ven. Známe ale moc instagramu, že? Na druhou stranu to, že pirohy tu mají takové podivné, neznamená, že jídlo je tu špatné, jen jsme ho nevyzkoušely.
restaurace Pod Wawelem 
Celé Staré Město je obklopené parkem, který zde byl vybudován v 19. století po stržení středověkých hradeb.
V Praze máme břehy Vltavy vybetonované, v Krakově ponechali kolem řeky Visla trávníky. V březnu bysme sice piknik neoceníly, ale i tak byla procházka podél vody příjemná. Po celý rok brázdí řeku lodě nabízející vyhlídkové plavby. Cestou do židovské čtvrti jsme minuly most Bernatka charakteristický pro své sochy visící na tenkých lanech v prostoru, takže se při sebemenším poryvu větru pohybují jako artisté.
Nejvíc mě v Krakově oslovila židovská čtvrť Kazimierz pojmenovaná po polském králi Kazimírovi III., který na tomto místě založil tržní osadu. Židé se zde usazovali od 15. století. Ošuntělé domy, skryté dvorky, tmavé kavárny a malé obchody s bizarním zbožím ve mně zanechaly hodně zvláštní pocit. Dnes se jedná o oblíbenou čtvrť, kam se chodí posedět s kamarády, do alternativních galerií a přehrabovat se ve vetešnictví.
Před staletími byla čtvrť obehnaná kvůli pogromům hradbami a oddělená od Krakova ramenem řeky, které je dnes zasypané. Ke Krakovu byla přičleněná až v roce 1800. V průběhu 19. století se však podmínky Židů zhoršily a z Kazimierzu se stalo ghetto, do kterého se po roce 1938 stěhovali Židé vyhnaní z Německa a místu se začalo říkat Malý Berlín. Ghetto bylo časem neprodyšně uzavřeno a v koncentračních táborech skončilo téměř 64.000 lidí.
Středobodem této čtvrti je asi nejfotografovanější ulice Szeroka, na jejím severním konci jsou ještě původní štíty obchodů a řemeslníků, které tu byly před II. světovou válkou. Dnes si sem můžete zajít na kávu a na něco na zub. Na druhém konci ulice stojí Stará synagoga, která v minulosti sloužila také jako pevnost během pogromů. Dnes je z ní muzeum židovských dějin a tradic.
Aktivní synagoga je tu už jen jedna, několika z nich jsou knihkupectví s židovskou tématikou (např. ve Vysoké synagoze nebo v synagoze Wolfa Poppera), v jedné z nich je dokonce kavárna. Jmenuje se Hevre a za mě je to jedno z nejosobitějších míst v Krakově. Majitelé jsou si toho pochopitelně vědomi a podle toho nasadili ceny. Hodně se mi ale taky líbila kavárna Eszeweria v ulici Jozefa členěná do několika tmavých místností s retro nábytkem, člověk si tu pomalu připadal jako v jeskyni. Nabízí i venkovní posezení ve dvorku. O pár metrů dál je úžasný vintage shop Deccoria, kde sice mají zboží poměrně drahé, ale rozhodně originální.
Vysoká synagoga 
kavárna Hevre v bývalé synagoze 
skvělý vintage shop v ulici Jozefa
V Kazimierz je i několik míst, kde nabízejí street food, případně můžete vyrazit na plac Nowy a dát si tam místní specialitu zapiekanki, což je takový otevřený zapečený sendvič. O víkendech je tu trh převážně s oblečením.
Na druhé straně řeky se nachází čtvrť Podrórze, ve které se nacházelo mezi léty 1941 – 1943 ghetto. Na náměstí Hrdinů (Plac Bohaterow Getta) jsou rozestavěné židle, které mají symbolizovat prázdná místa po obyvatelích, kteří byli odsud vyhnáni. Asi kilometr odsud se nachází muzeum Továrna Oscara Schindlera. Bohužel jsme se do něj nedostaly, muzeum umožňuje vstup jen omezenému počtu návštěvníků, a tak byste si rozhodně měli koupit vstupenky předem, a to i mimo sezónu. Nabízely se na druhý den jen tours s průvodcem, ty ale byly stály kolem 700 Kč. Muzeum zdaleka není věnované pouze osobnosti Oskara Schindlera, ale nacistické okupaci Krakova vůbec.
kavárna Eszeweria v ulici Jozefa 
Také jsme neměly šanci navštívit Jagelonskou univerzitu založenou v roce 1364, do jejíhož muzea v nejstarší budově univerzity, Collegium Maius, se dá dostat jen ve všední dny. Jedná se o druhou nejstarší univerzitu ve střední Evropě.
Večery jsme trávily v některé z retro kaváren ve Starém Městě, které je po setmění krásně osvětlené, příjemných podniků je tady dost. Jen ceny už tady v Polsku nejsou tak příznivé, jako byly ještě před nějakými dvěma lety, levně tu rozhodně nebylo. Jídelna s opravdu lidovými cenami je Mleczny bar Pod Filarkami v ulici Starowiślna 29 při vstupu do čtvrti Kazimierz. Pirohy tu měli za pouhých 15 zlotých, všude jinde stály minimálně dvakrát tolik. Nabídka je tu pochopitelně mnohem širší, my jsme se ale rozhodly, že se jich v Polsku prostě přejíme. 🙂
V porovnání s Gdaňskem, které je kromě Krakova, jediným polským městem, které jsem navštívila, za mě jednoznačně vede Krakov. Je tu pohodová atmosféra, díky tomu, že jsme všude chodily pěšky, jsem měla pocit, že jsme v malém městě a že všechno je tu tak nějak blízko. A navíc z Prahy jste tu za necelých šest hodin cesty s RegioJetem, který nabízí jízdenky za hubičku. Takže, pokud chcete strávit prodloužený víkend někde za humny, vydejte se sem 🙂
opět v Kazimierz 
synagoga Wolfa Poppera
čajovna ve Starém Městě
