Myslím, že žádná jiná země nemá tak poetické názvy míst, jako máme my v Čechách. Když uslyšíte název Maková hora, víte, že na tohle místo se zkrátka chcete vydat. A přitom většina lidí, kteří pravidelně míří na nedaleký Orlík, sem nikdy nezavítala. Davy výletníků tu nepotkáte a o to víc si vychutnáte procházku kolem tohoto významného poutního místa.
Rozlehlé lesy, mírně zvlněná krajina, sem tam nějaká vesnice a na jednom z kopců osamělý kostel. Co víc by mohlo znít magicky? Maková hora s kostelem sv. Jana Křtitele a Panny Marie z Karmel je dílem vrcholného baroka a dává okolní krajině punc jakési posvátnosti. Podle legendy byly okolní duby zasazeny za dob vlády Marie Terezie. Poutní cesta vedoucí z nedaleké obce Smolotely byla do map zakreslená v roce 1764, existovala zde ale nejspíš už dříve.
Začátek a cíl trasy: Smolotely
Délka trasy: 7 km
Kostel nechal postavit v letech 1719 až 1722 Jan Falix Chanovský – Krasilovský z Dlouhé vsi. Spravoval ho řád karmelitánů, který zde založil bratrstvo sv. škapulíře. Jedná se o skupinu laiků uctívající Pannu Marii Karmelskou, která je označovaná také jako Matka svatého škapulíře. Jeho mniši sem přinesli její sošku – na oltáři je dnes vystavená její kopie, originál byl uložen do depozitáře. Mniši místo nicméně po smrti Jana Felixe opustily, jelikož se zastavil přísun peněz na jejich fungování. S určitostí se neví, zda na Makové hoře stál i klášter, jehož výstavba byla v plánu. Farní kronika se totiž začala vést až od roku 1836, mnoho podrobností vážící se k tomuto místu do té doby chybí. Po josefínských reformách, které řád karmelitánů zrušily, zájem lidí o Makovou horu nadále rostl a vybudovali zde dnes už neexistující křížovou cestu.
Traduje se, že počátkem 20. století tu chovali oslíka, který do kostela donášel vodu zcela sám, bez doprovodu. Znal cestu, a tak vždycky čekal dole, než mu někdo do měchu nabere vodu a pak vyrazil do kopce. Říkalo se mu čtyřnohý vodovod 🙂
Během I. světové války přišel kostel kvůli poptávce po kovech o své zvony. Varhany naštěstí pro jejich historickou hodnotu byly stejného osudu ušetřeny. Během komunismu kostel chátral, k největším škodám ale došlo počátkem 90. let, kdy byla spousta jeho artefaktů ukradena. Maková hora s kostelem s oprýskanými zdmi a děravou střechou rozhodně nepůsobila dojmem, že by se v minulosti jednalo o významné poutní místo. Až v roce 1993 se postupně začalo s opravami, a to mimo jiné i díky příspěvkům a angažovanosti místních obyvatel. Velkou zásluhu na obnově tohoto místa má kapucínský bratr František Homola, který vytrvale sháněl finance, a to i prodejem místních bylinek.
Osamělý kostel na vrcholku Makové hory tak znovu získal svojí ztracenou krásu a láká návštěvníky z širého okolí.
Byla by ale škoda vydat se jen sem. Okolím vede asi sedmi kilometrová naučná stezka. Jediný kopec, který na ní zdoláte je právě na Makovou horu, jinak je to rovinka. Vypravili jsme se z obce Smolotely trasou kudy dříve vedla křížová cesta. Projdete kolem žulového balvanu zvaném Ďáblovo lože, u kterého se podle legendy zjevovat ďábel. Místní vytesali do kamene kříž, aby ho vyhnali. V prvních chvílích jsme na mýtině před kostelem byli úplně sami. Panuje tu zvláštní klid, nedivím se, že místní vyvinuli tolik úsilí, aby toto místo zachránili. Lesem se pak sejde dolů do vesničky Smolotelky s několika rybníky a hezkými domky. Část cesty vede po asfaltce, v posledním úseku zase mezi poli a loukami s výhledem na kostelík v dálce.
Působivé místo, stojí za návštěvu 🙂
Ďáblovo lože 
