Ve Stockholmu se musí líbit i těm, kteří jinak městům moc neholdují. Jakmile zatoužíte vzdálit se civilizaci, stačí vydat na jeden ze stovek ostrovů, které tvoří zdejší archipelago. Nebo sednou do autobusu nebo metra a vydat se na dlouhou procházku lesem. Když není zrovna počasí na výlety do přírody, stačí si vybrat k návštěvě některé z muzeí, kterých je tu bezpočet. Právě na ně a na přírodu ve Stockholmu se ve tomhle článku zaměřím.
Mr. Bean u Ďáblovy bible
Na začátek přidám k dobru svojí historku jako vystřiženou z Mr. Beana. Už dlouho jsem chtěla na vlastní oči spatřit Ďáblovu bibli, která se nachází v Národní knihovně Švédska v centru města. Jak mnozí víte, knihu během Třicetileté války švédské vojsko ukořistilo z rudolfinských sbírek jakou svou válečnou trofej pro královnu Kristinu. Jedná se o největší ručně psanou knihu světa vážící 75 kilogramů. Vznikla na přelomu 12. a 13. století v benediktinském klášteře v Podlažicích u Chrudimi. Podle legendy ji napsal mnich za jedinou noc, kterému opat hrozil za jeho provinění zatracením. Hříšník se chtěl vykoupit sepsáním knihy, ve které bude shrnuté veškeré dosavadní vědění světa. Když se blížilo ráno a mnichovi bylo jasné, že ji nedokončí, povolal si na pomoc ďábla, kterého na jedné ze stran vyobrazil. O návrat bible do vlasti české se pokoušel i Václav Havel, ale neúspěšně a mě tak nezbývá, než potupně cestovat až do Švédska, abych knihu mohla vidět.
Do knihovny volný vstup, je to spíš badatelna, než že by si sem člověk mohl přijít vypůjčit nějakou knížku. Bible je vystavená v prosklené vitríně v malé trezorové místnosti, kde není nic jiného, než ta kniha. Vedle ní je její zdigitalizovaná verze.
Ďáblova bible 
Stála jsem před samootvíracími prosklenými dveřmi trezorové komory, ty se ale neotvíraly. Opodál bylo ponořených do knih jen pár studujících a žádný personál, který by mohl pomoci. Moje oko padlo na tlačítko vedle dveří s nápisem Do not touch (nedotýkejte se). Po krátké chvíli přemýšlení, jsem došla k závěru, že jediné tlačítko, kterým si můžu otevřít automatické dveře, je právě tohle, a že zákaz se vztahuje na to, aby lidi nesahali uvnitř na vitrínu s knihou. Tlačítko jsem tedy zmáčkla. V ten moment se mi před nosem zavřely ještě jedny, tentokrát pancéřové dveře! Zachvátila mě mírná panika a představovala jsem si, že se ke mě každou chvíli přižene někdo z ochranky, která mě zákonitě musí zmerčit na bezpečnostních kamerách. Ale nic se nedělo. Sáhla jsem tedy za kliku pancéřových dveří a k mému překvapení se nezamkly, jen přivřely. Jak jsem se přiblížila i těm druhým, automatickým dveřím, tak se otevřely také! Mému vstupu do místnosti tak už nic nebránilo! Zbývala jen otázka, jestli se robustní dveře nezamknou ani podruhé, když je za sebou zavřu. Vzhledem k mojí klaustrofobii by to nebylo zrovna něco, co bych si přála. Ale rozhodla jsem se riziko podstoupit a stála tak úplně sama v zavřené místnosti s knihou nevyčíslitelné hodnoty. Pochopitelně mě napadlo, jestli tohle není znamení, abych prokázala službu českému národu a bibli hrdinsky vrátila tam, kam patří. Pak jsem ale usoudila, že výhra bude pro mě už jen to, když se z téhle budovy dostanu bez povšimnutí. A to se naštěstí stalo. Neprůstřelné dveře mě propustily, a když jsem u východu z budovy procházela kolem ostrahy, snažila jsem se tvářit téměř neviditelně. Nikdo mě nezastavil.
Když jsem pak dělala soukromý výzkum, jak je na tom švédské obyvatelstvo se znalostí Ďáblovy bible, zjistila jsem, že nikdo z mých známých o ní nikdy neslyšel. Další znamení toho, že Švédsku by rozhodně nechyběla!
Město muzeí
Když bych si měla vybrat, kde budu ve Stockholmu žít, vybrala bych si čtvrť Södermalm nacházející se na ostrově jižně od Gamla Stan. Je to oblast plná kaváren, restaurací a pohodový atmosféry. Jsou tu ulice, které jsou páteční odpoledne přeplněné lidmi mířícími do barů, pak ale zahnete za rok a rázem procházíte kolem dřevěných domků a připadáte si jako na vesnici, jako třeba v blízkém okolí kostela Sv. Kateřiny (Katarina kyrkogard). Najdete tady taky parádní výhledy na město! Na vyhlídky Mariaberget a do Skinnarviksparken bude mířit plno zamilovaných dvojic a party kamarádů si tu budou dělat na dece piknik. V jedenáct večer odsud sledujete pomalu zacházející slunce, Staré město máte jako na dlani se všemi věžemi jeho zvláštních kostelů, kolem voda a vy si uvědomíte, že je vám tady strašně dobře.
Je odsud vidět i jedna z nejfotografovanějších budov města – cihlová radnice dokončená v roce 1923. Ve vnitřním dvoře se pořádají slavnostní bankety u příležitosti předávání Nobelových cen. Ty se předávají už 120 let. Ve své závěti Alfred Nobel odkázal 94% svého jmění nadaci, která měla zaštítit každoroční udílení cen za fyziku, chemii, lékařství, literaturu a za zásluhy v oblasti míru. To se děje už 120 let. (cena za ekonomie se uděluje až od roku 1968). Seznámit se s některými laureáty a jejich dílem můžete v Nobelově muzeu ve Starém městě.
Muzeí je vůbec ve Stockhomu nepočítaně: Muzeum skupiny ABBA, Vikingské muzeum, muzeum současné fotografie – Fotografiska. Doporučím vám dvě, vlastně tři, která jsou z mého pohledu naprosto výjimečná: muzeum Vasa, Severské muzeum (Nordiska museet) a Skansen.
Nemůžete jet do Stockholmu a nenavštívit přitom muzeum, ve kterém je vystavená válečná loď Vasa. Ta se potopila na své inaugurační plavbě v roce 1628 jen pár stovek metrů od místa, ze kterého vyplula. Byla nalezená o 333 let později – uchovala se v tak dobrém stavu jen díky tomu, že moře v této oblasti je chladné a méně slané. Král Gustav Adolf si jí tak sice kvůli konstrukční chybě, díky které byla loď příliš těžká, vůbec neužil, my ale díky tomu máme možnost obdivovat něco naprosto velkolepého.
Už od první chvíle, kdy vstoupíte do temné haly, stojíte v úžasu. Loď osvětlující jen bodová světla je ohromná! Máte možnost jí obdivovat ze sedmi pater, od jejího samotného dna, po výhled, jaký na ní měli rackové. Je tu hodně doprovodných výstav, na kterých se dozvíte něco o životě v tehdejší době, je tu model zobrazující reálné barvy lodi – byla křiklavě červená se stovkami pestrobarevných soch, jejichž repliky jsou tu vystavené taky. Ve vraku se našlo několik kosterních pozůstatků, z nichž se u několika z nich podařilo rekonstruovat tváře lidí, kteří na Vase zahynuli. Je to zvláštní pocit, podívat se jim do „očí“. Nechybí ani další artefakty spojené s lodí, videa zachycující její záchranu a podrobné informace o její konzervaci. Děti to tady bude rozhodně taky bavit. Žádná moje návštěva Stockholmu se neobešla bez toho, abych se na Vasu nepřišla podívat.
Kousek opodál stojí další skvělé muzeum – Nordiska museet se svými etnografickými sbírkami. Jeho domovem je krásná rozlehlá budova v neorenesančním stylu vypadající jako zámek. Interiér je moderně nasvícen a můžete se tady v klidu procházet mezi sbírkami představující jednotlivé švédské zvyky v průběhu roku, historický nábytek, stolování od 16. století až do dnešních dnů, je tu i sekce věnovaná Sámům. Člověk tu nemá pocit, že se jen dívá na předměty vytržené ze svého běžného užívání, ale opravdu se tu mentálně ponoříte do minulosti, tak dobře udělané tohle muzeum je. V přízemí je pak skvělé bistro s tradiční švédskou kuchyní za příznivé ceny…na Švédsko. V přepočtu 400 českých korun za jídlo je tu považováno za „levnější“ oběd. Měla jsem tu lepší masový kuličky než v restauraci v Gamla Stan.
I třetí muzeum, které vám doporučím, se nachází na stejném poloostrově Djurgarden. Je to Skansen – nejstarší muzeum pod širým nebem na světě založené v roce 1891. Celá oblast je hodně rozsáhlá, strávíte tu tak opravdu mnoho hodin. V rámci Skansenu se nachází jediná zoo ve Stockholmu se soby, losy, medvědy, vlky, ale i domácími zvířaty. Viděli jsme tu i zcela divokou zvěř – zatoulal se sem párek daňků. Najdete tu i obydlí Sámů a norskou chaloupku na muřích nožkách. Jsou odsud pěkné výhledy na město a v některých domcích to krásně voní právě upečenými skořicovými šneky. Mám hodně ráda rurální severskou architekturu, tohle místo se mi tedy nemůže nelíbit.
Nordiska museet
Příroda ve městě
Ostrov Djurgarden, na kterém se všechna tato muzea nacházejí, nabízí příjemnou procházku podél vody. V prosincovém odpoledni byla voda u břehu jeho severní strany zahalená v jemném mlžném oparu, což celému okolí dodávalo tajemný háv.
Vůbec zeleně je ve Stockholmu opravdu hodně, stačí trochu popojet metrem nebo autobusem z centra města a jít se projít třeba do Hagaparken nebo Nackareservatet. Za teplých letních dní vyrážejí místňáci na výlety na zdejší ostrovy. Lodě odplouvají z přístavu Nybroviken, zbývá si jen vybrat, na který z ostrovů se vydáte. Pokud nechcete strávit příliš času plavbou, ten nejbližší ostrov, Stora Fjäderholmen, je vzdálený asi 20 minut cesty. I u tak krátké trasy zaplatíte za zpáteční lístek asi 400 Kč. Ostrov byste sice mohli obejít během půl hodiny, ale kdo by spěchal. Dá se tady procházet lesem, sedět na žulových balvanech u vody, koupat se, je tu malé muzeum rybářství, několik restaurací (můžu doporučit Restaurang Rökeriet) a několik obchodů s lokálními produkty. Neodolala jsem, a odnesla jsem si ručně ušitou vlněnou čepici se sámskými vzory.
Jedním z nejnavštěvovanějších ostrovů je vzdálenější Vaxhölm. Říká se o něm, že je to hlavní město zdejšího archipelaga. Je tu příjemný přístav, obranná pevnost mající původ v 16. století a pak ty krásné dřevěné domky pastelových barev tolik typických pro Švédsko. Většina ostrova je zastavěná a v létě tu bývá opravdu plno, přesto tu člověk může nasát něco z rurální atmosféry. Pokud vám z nějakého důvodu nevyhovuje plavba lodí, dá se sem dostat i autobusem.
Zdejší ostrovy by se daly prozkoumávat týdny. Stačí mít jen neomezený příjem peněz a moře volného času. Pokud nepatříte mezi takové šťastlivce, bude mít asi taky jako já vždycky pocit, že to, co jste navštívili byla jen malá ochutnávka a zbytek si necháte na příště. K tomu už většinou nikdy nedojde, protože v onom „příště“ se zase vydáte do jiného města, do jiné země. V případě Stockholmu ale o to zas takový strach nemám. Nedá se mu odolat a až za nějaký čas zase rozbiju prasátko, vypravím se sem znovu!
Pekárnám ve Stockhomu neodoláte 
