Archivy

Rubriky

Základní informace

Stockholm: město ostrovů (část I.)

Stockholm patří spolu s Prahou a Kodaní mezi moje tři nejoblíbenější města. Je to město ostrovů, vody, svěžího severského větru a skřehotajících racků. Je to ideální místo jak pro milovníky historie a kultury, tak pro vyznavače outdoorových aktivit. V létě se tu budete procházet v 11 hodin večer za zapadajícího slunce, v zimě zase vytvoří mlha nad vodou působivý opar. A když budete mít štěstí, třeba i zamrzne a vy tak budete moct přecházet mezi jednotlivými ostrovy po ledě! Podle jedné ankety byli nejkrásnějšími lidmi planety zvoleni právě Švédové. Už jsem vás přesvědčila sbalit si kufry? 🙂

První dojem: město plné zombie

Živě si vybavuju svojí první návštěvu Stockholmu. V roce 2007 jsme do tohoto města vypravili se spolužáky z finského Turku, kde jsme byli na erasmovském studijním pobytu. Tehdy byl v módě styl gothic, a tak byl Stockholm plný lidí v dlouhých černých hábitech s kovovým zdobením, bledým make-upem a černými rtěnkami. Tohle panoptikum spolu s březnovou mlhou ve mně zanechalo dojem, že město je zkrátka nějaký divný. Paradoxně jsem tenhle dojem už neměla o dva měsíce později, kdy zastánci hřbitovní módy zalezli do svých brlohů a město bylo najednou plné slunce a krásných, urostlých blonďáků. Loňský rok jsem se do Stockholmu vrátila hned dvakrát – v horkém červenci a během adventu.

Umordovaná z více než ročních covidových restrikcí, příkazů a zákazů mi přišlo, že jsem se na pár dní ocitla na ostrůvku naprosté svobody. V téhle zemi totiž máte pocit, že žádná epidemie neexistuje. Kromě upozornění v malých obchodech o omezeném počtu zákazníků, kteří mohou vstoupit, vám jí totiž nikdo nepřipomíná. Žádné prokazování se covidovými pasy při vstupu do restaurací a do hotelů, žádné roušky. Letiště je poslední místo, kde je uvidíte, a to ještě jen na někom.

Pak došlo na setkání s kamarádkou Ingrid. Přiběhla jsem k ní, šťastná, že jí po letech znova vidím a ona se na mě omluvně usmála a řekla: „Víš, my si tady nepodáváme ruce“. To, že se vyhýbání tělesnému kontaktu netýká jen její sociální bubliny, jsem viděla i u dvou dalších kamarádů, kteří mi namísto objetí jen ťukli loket o loket. „Proč se tady nikdy nezavedlo povinné nošení roušek?“, ptám se jednoho z nich. „No, naši odborníci tvrdí, že nejsou účinný a navíc by podle nich pak lidi přestali být opatrní a nedrželi si tak od sebe odstup“, říká mi v přeplněné tramvaji. Odstup jsem tedy v prosinci, kdy by bylo poměrně nepříjemné pít pivo venku, neviděla nikde. Restaurace, kavárny i obchody byly nacpané k prasknutí. Je dobré vědět, kam případně emigrovat, pokud se fízlovací situace u nás stane neúnosná. Doufám, že Švédům tento přístup vydrží!

Kouzlo Starého města

Stockholm se rozkládá na 14 ostrovech a při pohledu na mapu se těžko určuje, kde přesně jsou jeho hranice. Pokud jste si jako dopravní prostředek pro cestu sem zvolili trajekt, čeká vás dlouhá cesta od otevřeného moře stále hlouběji do zátoky, kdy budete míjet jeden ostrov za druhým. Z přístavu jsou už vidět typické starobylé domky Starého města, švédsky Gamla stan. Ostrov Stadsholmen, na kterém se nachází, se dá projít během pár minut, já se téhle části města ale nikdy nemůžu nabažit. Jakmile odbočíte ze dvou nejrušnějších turistických tepen plných kýčovitý suvenýrů, Stora Nygatan a Lilla Nygatan, ocitnete se ve změti úzkých uliček dlážděných kočičími hlavami a z obou stran na vás budou shlížet temné stíny mihotající se za okny vysokých domů ze 17. století. A to nemluvím o těch zvláštních kostelech Tyska Kyrkan (Německý kostel – název pochází ze středověku, kdy okolí kostela obývali převážně Němci) a Riddarholm, ve kterém jsou pohřbeni švédští králové. Při úplně první procházce těmihle místy plných tmavých zákoutí a tajemné atmosféry jsem se nemohla zbavit dojmu, jak zvláštní tohle město je. Od druhé poloviny 19. byla po dobu téměř sta let tato oblast dokonce považovaná za slum, pak se ale v sousedství začala stavět honosná budova švédského parlamentu a o další znovuoživení Starého města se postaral masový turismus. Stejně jako v Praze jsou i tady restaurace ve sklepeních.

Je prosinec a na nejvýznamnějším náměstí plným kupeckých domů a budovy Nobelova muzea, Stortorget, se koná vánoční trh. Ani tady si s epidemiologickými opatřeními hlavu nelámou a prodírám se tak tlačenicí od jednoho stánku ke druhému. Vzduchem se line vůně svařeného vína a horkých vaflí. V uličkách, které odtud vedou do východní části Starého města, najdete plno pěkných krámků s místními výrobky a starožitnictví. Jedno z nich nabízí všemožné předměty ze starých lodí. S přítelem jsme si pokaždé odnesli něco obchodu se starými mapami a tisky. Prodává je tady na Köpmantorget už několik desítek let gentleman z Walesu, Thomas.

Jedno z nejkrásnějších zákoutí v Gamla stan s příjemnou kavárnou Under Kastanjen

Určitě byste neměli vynechat návštěvu Královského paláce, který je jedním z největších na světě. Z vnějšku sice tahle monstrózní stavba vypadá poměrně ponuře, interiéry jsou ale překrásné. Jedná se o oficiální sídlo švédského krále postavené v italském barokním stylu, dokončený byl roku 1754. Na jeho místě stával palác Tre Kronor (Tři Koruny), který však v roce 1697 téměř celý vyhořel. Na nádvoří se kolem poledne konají vojenské přehlídky hradní stráže. Překvapilo mě, jak mladí jsou vojáci, nevypadali ani na osmnáct a byly mezi nimi i děvčata. Pokud ani po téhle prohlídce královských paláců nebudete mít dost, můžete se vydat na předměstí Stockholmu, kde se nachází letní sídlo královské rodiny – palác Drottningholm.

Je mi trochu žinantní psát o hotelu, ve kterém jsme byli ubytovaní, ale tenhle má natolik unikátní genius loci, že ho zkrátka zmínit musím. Victory je jeden ze tří hotelů patřící do sítě The Collector´s Hotels, které jsou všechny umístněné kousek od sebe v Gamla stan. Další dva se jmenují Lady Hamilton a Lord Nelson. Ve všech jsou vystavené předměty z historických lodí a historický nábytek: dřevěné figury umístěné na přídi lodí, dalekohledy, cestovní kufry, dřevěné krásně malované hodiny z 18. století a stejně staré skříně. Victory je z těchto hotelů nejpůsobivější: mají tu vystavený dopis, který psala lady Hamilton lordu Nelsonovi, v suterénu, kde se podávají snídaně, jsou zbytky původních hradeb, je tu venkovní restaurace a potemnělý bar, kde si připadáte jako v luxusní kajutě lodi z počátku 20. století. Miniaturní pokoje vypadají jako kajuty. Majitelé vytvořili pátou soukromou největší sbírku námořnických předmětů na světě. Vůbec by mi nevadilo, uvíznout tady v karanténě, tolik mě ten hotel okouzlil.

Ostrov Stadsholmen je jediné místo ve Stockholmu, kde najdete tak staré budovy. Architekti se v druhé polovině 19. století shlédli v širokých ulicích a pompézních budovách ve stylu neorenesance a secese, v okolí Starého města tak byly budovy, které nezapadaly do této koncepce, strženy, a na jejich místě vznikla například Švédská královská opera, Královské dramatické divadlo nebo všechny ty honosné hotely podél nábřeží. 

Aby té krásy ale nebylo přehršle, každé město musí mít také svojí „odvrácenou“ stranu v podobě fakt ošklivých, nevzhledných míst. Za mě je to v centru města jednoznačně náměstí Sergels Torg s jeho prapodivnou, depresivní architekturou. Když jsem tady poprvé stála před lety, měla jsem pocit, že právě na tomhle místně se koncentrují všechni ti vyznavači gotického stylu a další podivná individua.

Švédy mám ráda. Líbí se mi jejich uvolněný přístup k životu, vztah k přírodě a smysl pro humor. Jejich společnost charakterizuje slovo lagom znamenající ani moc ani málo, zkrátka hledání zlaté střední cesty. Možná proto nepřistupují k pandemii covidu s takovou hysterií jako jiné evropské státy, zasahují do svobod lidí co možná nejméně a místo toho apelují na jejich osobní odpovědnost. Některým lidem přesto tento liberální přístup vlády začal po nějaké době vadit. „Ze začátku lidé kvitovali, že se tady nic nezavírá, ale postupem času, když začalo přibývat hodně mrtvých, jim začalo vadit, že tu není žádný lockdown jako všude jinde“, vysvětluje mi na kafi švédská kamarádka Ingrid.

Podle toho, co jsem viděla, bych už neřekla, že teď v prosinci by si tu někdo přál lockdown. Ve dvou kilometrech dlouhé nákupní tepně Drottninggatan je hlava na hlavě. Když jsem v pátek kolem třetí hodiny odpoledne bloumala touhle ulicí a okolní čtvrtí Norrmalm, měla jsem pocit, že pracovní doba končí ve Švédsku polednem. Kavárny a restaurace byly plné skvěle bavících se lidí, kdo neseděl uvnitř, ten nesl po ulicích několik tašek plných nového oblečení nebo mířil s flaškou vína ke kamarádům. Padla na mě lehká závist a vešla jsem do prostoru krásné cihlové budovy z konce 19. století, Östermals saluhall, ukrývající tržnici plnou úžasných (a předražených) delikates: najdete tu stánky s mořskými plody, sýry, nejrůznějšími pomazánkami, dortíky a já nevím čeho ještě.

Skořicové rolky byly ten den obzvláště vypečené

Skandinávská kuchyně má už několik let skvělou pověst. Já přesto nikdy neodolám masovým kuličkám v krémové omáčce s bramborami nebo kaší, brusinkami a okurkou. Nebo nakládanému sleďi, který se podává ke snídani s nasládlým tmavým chlebem a slaným máslem. Restaurace, kterou vám doporučím, se jmenuje Kryp In. Ta, která je v Gamla stan (druhou ještě mají ve čtvrti Södermalm) je nenápadná, uvnitř jen pár stolů, oblíbená mezi Švédy. Měli jsme tady to nejskvělejší jídlo:  já – Sirloin steak s béarnéskou omáčkou, rajčatovým salátkem a pečenými bramborami, Kristian – osmažený filet ze sivena, liškami, pečenou dýní, kořenovou zeleninou a jemnou krémovou omáčkou. Předkrm v podobě bylinkového másla s koprem a lososem a domácí chleba je zdarma. Kdykoliv vám dolijí karafu s vodou a doplní vodu na čaj. Raději si při výběru jídla zakryjte pravou část stránky s cenami. Ručím vám ale za to, že nic lepšího jste nejedli. Pověstné jsou také pekárny, ze kterých se do širého okolí line vůně skořicových a vanilkových šneků. Hodně oblíbené jsou Skeppsbro bageri a Bröd and Salt na pravé straně nábřeží Starého města. Za slunného dne mají stolky i venku, a to je pak ta pravá švédská fika, neboli přestávka na kávu a sladký dortík, kterou tady místní praktikují několikrát za den. Komu by se pak ve Švédsku nelíbilo. Zvláštní je, že v některých podnicích už vůbec nepřijímají hotovost a dá se platit jen kartou.

Příště vás provedu místními muzei, přírodou a mojí nejoblíbenější čtvrtí. Těště se! 🙂

Riddaholmskyrkan
Sergels torg foceno raději za tmy

Napsat komentář