Už od dětství mě fascinovaly mapy. Pamatuju si, jak jsem u babičky obracela zažloutlé stránky letitého atlasu a představovala si, jaké by bylo vydat se zachraňovat slony do Afriky, plavit se člunem po Amazonce a rybařit na břehu moře ve Skandinávii, která mi svým tvarem připomínala psa.
Svojí první opravdovou cestovatelskou výpravu jsem podnikla s kamarádkou v osmnácti letech. Vydaly jsme se spolu do jižní Francie na třítýdenní workcamp, kde jsme se skupinou dvaceti lidí z celého světa společně pracovali jako dobrovolníci na renovaci místních turistických cest a trávili spolu veškerý volný čas. Tahle zkušenost mě natolik nadchla, že jsem od té doby jezdila na podobné akce pravidelně každé léto. Vždycky je doprovázelo nadšení ze setkání, sdílení, z objevování zapadlých koutů Evropy.
Na vysoké škole jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít program Erasmus a rozhodla se strávil půl roku ve studeném Finsku, což doteď patří mezi nejšťastnější období mého života. Severské atmosféry jsem se nemohla nabažit, a tak jsem se vzápětí vydala na další studijní pobyt do Kodaně, abych v proslulé hipísácké komuně Christiania zkoumala, oč těm místním vlastně jde. Pro studentku antropologie to byl zkrátka ideální terén. Cestování se v té době pro mě stalo už závislostí, následovaly proto další několika měsíční stáže v Rotterdamu, kde jsem pracovala v jednom bláznivém hostelu a v Maroku, kde jsem pobývala na univerzitě pro místní smetánku. Každé z těchto míst má ve mně svoje místo a moc ráda se do nich vracím.
Postupem času ale bylo třeba zakotvit a usadit se na jednom místě. Pro mě byla domovem vždycky Praha a neumím si představit, že by tomu bylo jinak. Z ní tak vyrážím na svoje cesty, jakmile se naskytne nějaká příležitost (tedy lépe řečeno, jakmile si můžu vzít v práci dovolenou).
Fascinuje mě jinakost, jsem okouzlená barvitostí života. Je ve mně neutuchající touha poznávat nová místa, zakoušet jiné světy a jejich genius loci. Nejkrásnější cesty pro mě jsou ale ty, které jsou spojené se setkáním s lidmi. Někdy se naše osudy protnou jen na malý okamžik, někdy je z toho přátelství na dlouhá léta. A tak díky těmto lidem mám pocit, že svět je ve své podstatě dobrý. A že je to nejkrásnější, co může člověk dělat, je objevovat ho. Na tomto blogu bych se proto s vámi chtěla podělit o svoje zážitky z cest a o místa, která mě zaujala.
Není třeba ale pořád jezdit daleko, v Čechách je také spousta krásných míst, která stojí za objevování. Víc než kdy jindy jsem barvitost naší krajiny ocenila v posledních měsících, kdy je cestování do zahraničí podstatně komplikovanější. Uvědomila jsem si, jaké neskonalé štěstí máme, že žijeme v tak krásné zemi, a proto sem budu dávat také tipy na výlety v naší domovině.
V současné chvíli zaplňují nejvíce prostoru moje oblíbené kavárny, na které jsem se zaměřovala ve svém předchozím blogu. Právě ony jsou místy, kde se vypráví o cestách a kde se také výpravy častokrát plánují! A kde se během cest také odpočívá.
Hodně šťastných cestovatelských a chuťových zážitků přeje
Lenka Medová
