Nejseverněji položené hlavní město Evropy nevyniká krásou historických měst, ani skvělými památkami, má v sobě ale tu správnou syrovost a genius loci dalekého severu. Přibližně ve stejné zeměpisné šířce se nachází grónský Nuuk! Reykjavík projdete za půl dne a byla by rozhodně škoda ho z vašeho itineráře úplně vynechat. Je tu zajímavá architektura, krásný přístav a skvělá muzea. Přináším vám tipy na místa, o kterých si myslím, že stojí za shlédnutí.
V dobe, kdy v Evropě významná města překypovala rokokovou nádherou, byl Reykjavík téměř bezvýznamnou osadou, kterou obývalo jen pár lidí. Statu města mu byl přiznán teprve v roce 1786 – tedy měl pouhopouhých 176 obyvatel. Ač jeho název, který v češtině znamená kouřová zátoka, tomu nenapovídá, jedná se o město s nejčistčímm vzduchem v Evropě. Jméno mu dal Nor Ingolfur Arnarson, který se zde v roce 874 usadil. V dobách osídlování Islandu bylo u osadníku z urozených rodů zvykem hodit poblíž pevniny do vody kůl s rodovým znakem. Kam kůl doplaval, tam se jedinec nebo celá jeho rodina usadila. No, a v případě Ingolfura doplavala právě sem. Kouř, který v okolí viděl, vycházel z geotermálních pramenů.
S Reykjavíkem mám spojený dost silný zážitek, který se mi stal při mojí první návštěvě v roce 2008. Můj islandský známý mě vzal s mými kamarády na noční tah městem. Zapadli jsme do nejaké hospody, kde někdo zpíval a vládla bujará nálada. Když jsme asi v pět hodin ráno vyšli ven, měla jsem pocit, že nastala apokalypsa. Po ulicích pobíhali totálně statí lidé, holky se v ultra krátkých sukních váleli po chodnících, bylo štěstí, že jsme se bez nějakého incidentu prodrali k taxíku. “V sedm hodin už tady nebude ani noha, policajti je vždycky ráno odklidí, než se do ulic vydají turisti“, dělal si legraci můj kamarad, kterého takhle scéna vůbec nevyvedla z míry, přišlo mu to totiž naprosto normální. 🙂
Teď už ale seznam míst, která byste tady dle mého neměli vynechat.
Harpa
Ikonickou skleněnou fasádu tohoto nádherného koncertního a kongresového centra nemůžete přehlédnout. Budova je dílem dánsko-islandského architekta Ólafura Elíassona, otevřená veřejnosti byla v roce 2011. Její krásný interiér je veřejně přístupný, v přízemí je restaurace a obchod s designovými suvenýry, v suterénu můžete využít i veřejných toalet. Těch si na tomto ostrově moc neužijete, jak zjistíte při své cestě, proto na to upozorňuju 🙂
Sólfar – Sluneční plavidlo
Tato ocelová skulptura, umístěná na dohled od Harpy, představuje vikingskou loď. Její autor, Jón Gunnar, jí v roce 1990 vytvořil ke dvoustému výročí povýšení Reykjavíku na město a má odkazovat na vikingskou minulost Islanďanů, symbolizuje ale také svobodu a naději spojenou se zámořskými objevy. Obzvlášť působivé je tady posedět v pozdním odpoledni, kdy měkké sluneční paprsky ozařují hory na druhém břehu zálivu. Jak všichni ale víme, se sluncem je to na Islandu vždycky složité. Možná proto na něj autor odkazuje alespoň v názvu sochy.
Hallgrímskirkja
Jediná katedrála v Reykjavíku je ikonickou stavbou, kterou ve měste vidíte snad odevšad. Své jméno dostala po islandském básníkovi Hallgrimurovi Peturssonovi. Délka její výstavby je na 20. století poměrně neobvyklá – započala totiž ve 40. letech a byla dokončena až v roce 1974. Její vzhled připomíná hory z čedičové lávy, které jsou pro Island typické. Kostel je volne přístupný, můžete se vydat nahoru na věž, ze které je pěkný výhled na město a okolí.
Před kostelem stojí socha Leifura Eriksona, který je považován za objevitele Ameriky. Na tuto skutečnost dokonce poukazuje nápis na letišti v Keflavíku, kdyby náhodou měli Američtí turisté mezeru ve vzdělání.
Tjornin
Název v islandštině znamená jednoduše rybník. Ve středověku to bylo právě zde, kde se budoval nejstarší Reykjavík. Dnes je to místo k odpočinku a ke sledování kachen. Na jižní straně se rozlehá neveliký park a pěkné vilky. Ne severní straně v rohu je umístněná budova radnice a vedle ní socha úředníka s krabicí místo hlavy. Islanďané jsou poměrně přímočaří a nedělá jim problém říct, co si o někom myslí. V zimě se do rybníku připouští horká voda z geotermalních pramenů, aby vytvořila přístup k vodě vodním ptákům.
Austurvollur a sídlo parlamentu
Příjemné náměstí obklopené restauracemi a kavárnami, kde v létě posedávají lidé na trávě a užívají si těch několika málo teplých dní, které mají. V prosinci je tady umístěný vánoční strom, a když se čirou náhodou na Islandu kvůli něčemu protestuje, je to práve zde. Na náměstí si asi všimnete nevelké budovy, která vypadá jako nějaké skromné anglické venkovské sídlo. Není to nic jiného, než sídlo parlamentu. Nejstarší parlament na světě, usnatovený v roce 950 se po staletí setkavál venku, bylo třeba ale pokročit dále a dnes se poslanci scházejí práve zde.
Starý přístav
Moje snad nejoblíbenější místo v Reykjavíku. Je tu krasný pohled na klidnou vodu a ztichlé loďky pohupující se ve vlnách. Kolem jsou příjemné restaurace, kavárny a spousta agentur poskytující exkurze na lodích za velrybami, papuchálky nebo polarní září, jeli-li předpověď příznivá. Je tu taky několik muzeí, jako například museum velryb, Fly over Iceland nebo Muzeum ságy. Taky tady najdete obchody s outdoorovym vybavením, pokud byste potřebovali něco dokoupit.
Jak všichni víme, na Islandu nejsou železnice, přesto si tady v přístavu můžete prohlédnout historickou lokomotivu. Během jeho budováni na konci 19. století tady vedla dvanáctikilometrová trať na přepravu materiálu. Koleje zmizely, zůstala jen původní lokomotiva.
Laugavegur a Skólavörðustígur
Nejturističtější ulice celé země. Jak správě tušíte, najdete tady jeden obchod se suvenýry vedle druhého, restaurace, kam chodí jenom turisté, davy návštěvníků. Na co tady rozhodně nenarazíte jsou místní. Moje islandská kamarádka mi nicméně vyprávěla, že si během lockdownu uvědomila, kolik života sem přinášejí právě turisté. V době, kdy sem témeř nikdo nesměl, se prý z Reykjavíku stalo město duchů, ulice i restaurace byly prazdné. Na rozdíl od ní jsme si my v Praze myslím všichni užívali, že se tam konečně cítíme jako doma.
Hřbitov Hólavallagarður
Možná se divíte, proč zařazuju reykjavický hřbitov mezi místa, která doporučuju k návštěvě. Pokud zrovna nepatříte mezi příznivce funerální turistiky, i tak byste se sem podle mého měli vypravit. Je kousek od jezera Tjornin a zaujal mě tím, že je to vůbec nejstrašidelnější hřbitov, jaký jsem kdy navštívila (tzv. hřbitov bláznů v Bohnicích sem nepočítám, to už je úplné psycho a stačilo mi ho vidět skrz bránu).
Když jsem Island navštívila poprvé, účastnila jsem se Ghoast tour, které vedl vousatý pořízek v islandském svetříku s motivy lebek. Tour jsme skončili kolem jedenácté večerní (bylo léto, a tak bylo ještě slabé světlo) právě na tomto hřbitově. Z historek, které tady vyprávěl, mi utkvěla v paměti jediná. Ta o mladé ženě, která spáchala sebevraždu. Místo jejího posledního odpočinku pokrývala jen tráva a křížek. Průvodce nás vyzval, ať si na místo, kde je dotyčná pohřbená, položíme ruku a pak jí položíme na trávu vedle. Úplně jsem ztuhla – tráva, pod kterou ležely její ostatky, byla teplá. Když jsme dali ruku vedle, místo bylo chladné. Dokáže to někdo vysvětlit? 🙂
V Reykjavíku je i spousta muzeí, pokud máte více času nebo zrovna prší. Navštívila jsem dvě a z obou jsem byla nadšená.
Muzeum Perlan
Takto má vypadat muzeum 21. století – interaktivní a vizuálně působivé, které vás vtáhne do děje. Všichni jezdíme na Island za jedinečnou přírodou a tohle muzeum je právě na přírodní divy tohoto ostrova zaměřené.
Nachází se asi 30 minut chůze od centra města na nejvyšším kopci Reykjavíku, zvaném Öskjuhlíð, v kopulovité budově se šesti tankery po stranách, která zároveň slouží jako nádrž na geotermální vodu, která v zimě vyhřívá okolní oblast.
Cílem muzea je zažít tady celý Island v malém. Nejvíc se mi líbila skvělá projekce v planetáriu o polární záři, která využívá nejmodernější technologii. Prolítnete se v ní vesmírem i nordickou krajinou, vše za vyprávění „Aurory“, která vysvětluje divákům, co je zač a jak vzniká.
Pak byla skvělá procházka sto metrovou ledovcovou jeskyní (je fakt z pravého a nefalšovaného islandského sněhu!), kde je -15 stupňů, takže si vezměte s sebou bundy! Pouští sem lidi po skupinkách a i klaustrofobiky jako jsem já můžu uklidnit, že její průchod jistě bez problémů zvládnou. Je kratší, než se zdá. Mají tady i postavený model útesu, na kterém hnízdí umělí papuchálci.
A kromě toho se tu dozvíte spoustu informací o sopkách, ledovcích, místní fauně a flóře.
Na střeše budovy ve 4. patře je panoramatický 360 stupňový výhled, což je příjemný bonus. Celý Reykjavík a jeho okolí tady máte jako na dlani.
V muzeu jsem strávila asi 4 hodiny a rozhodně vám jeho návštěvu doporučím. Jen je asi dobře, že jsem se cenu za vstupné vlastně dozvěděla, až na výpisu z účtu. Byl to můj první den na Islandu a tak nějak jsem si nespočítala úplně správně, na kolik vstupné vlastně v českých korunách vychází. Asi je to dobře, bych si jeho prohlídku asi tolik neužila. 🙂
Vstupné: 820 Kč
Muzeum velryb
Tohle muzeum mě naprosto ohromilo, nečekala jsem, že z jeho návštěvy budu mít takový zážitek! Je tu vystavených 23 modelů velryb v životní velikosti, které se vyskytují v islandských vodách. Největším exemplářem je 25 metrů dlouhá vorvaň. Tmavý prostor je utvořený tak, že si tady skutečně připadáte jako v oceánu, kde kolem vás tihle obři plují. K tomu dopomáhá i zvuková kulisa složená ze zvuků těchto krásných tvorů. Nečekala jsem, že na mě muzeum tak zapůsobí, sedla jsem si tady na lavičku a užívala si prostor kolem.
Vstupné: 620 Kč
