Spolu s fjordy je to nejzápadnější výběžek Islandu. Turistů už tady výrazně ubylo a mohly jsme si tak mnohem víc vychutnat všechna ta tajemná místa zasazená do drsné krajiny. Poloostrov je dobře dostupný od Reykjavíku, přesto doporučuju tady strávit alespoň jednu noc. Po silnici č. 54 ho projedete pohodlně a rychle. Jeden den jsme si vyhradily na jižní a druhý den na severní pobřeží. Tuleni, divoké pobřeží, hory a setkání s bájným zvířetem na samém konci dne – Snaefellsness byste na své cestě po Islandu určitě neměli vynechat!
Začátek cesty: Esjan
Cíl cesty: útesy Lóndrangar (plus dojezd 40 km na ubytování)
Počet najetých kilometrů: 220 km
Ubytování: Guesthouse Hof, Hofgardar
Tulení pláž Ytri Tunga
Kromě ledovcového jezera Jokülsárlón a poloostrova Vatnsnes se jedná o další místo na Islandu, kde je největší šance spatřit tuleně. Po krátké procházce podél pobřeží jich v dálce skutečně pár vidíme, jak se vyhřívají na kamenech.
Na pláži pak spatříme něco, co nás snad zaujme ještě víc – vyvrženou část páteře nějaké velryby. Nejdřív si nejsme jisté, jestli třeba nejde o bizarní dílo nějakého umělce, když ale přijdeme blíž, všimneme si, že na ocasu jsou ještě zbytky tkáně. Působí to zvláštně morbidně.
na fotce tuleni nejsou vidět, ale jsou tam! 
Kostel Búðakirkja
Kostely osaměle zasazené do drsné krajiny působí tady na Islandu hodně působivým dojmem. Tento patří mezi nejstarší dřevěné kostelíky na ostrově, byl postaven už v roce 1703. Postupně chátral, až byl zcela uzavřen, s jeho obnovou se začalo až kolem poloviny 19. století. V průběhu času kostel vypadal různě, měl dokonce bílé zdivo, během poslední rekonstrukce v roce 1987 byl ale znovu vystavěn do své původní podoby. I dnes tady probíhají mše, svatby nebo koncerty.
Společnost nám tady dělá skupina turistů ze zájezdního autobusu a pár islandských koní.
Soutěska Rauðfeldsgjá
Kromě kaňonu Múlagljúfur je tahle proláklina v hoře Botnsfjall další místo, kde si připadám jako u vstupu do středu Země. Vlastně se vůbec v našem itineráři nevyskytoval, ale parkovišti stálo několik aut, tak jsme si řekly, že tu určitě bude něco zajímavého. A taky že bylo!
Soutěska je hodně úzká, protéká jí potok a vy přecházíte po kamenech. O pár metrů dál je schovaný vodopád, dá se ještě vylézt kousek nahoru po řetězech, ale to už nevypadá bezpečně, navíc je všude mokro. Když jsou před a za vámi nalepení turisté, tak z místa člověk samozřejmě nemá takový zážitek, ale i jen letmé nakouknutí do soutěsky ve mně zanechalo velký dojem.
Maják Malarrif a útesy Lóndrangar
Opravdu čarovné místo, kde si připadáte jako na konci světa. Osamělý maják zdraví oceán, kolem zvlněná travnatá plocha posetá lávovými kameny. Informační centrum má už dávno po otevírací době, a tak máme místo skoro celé pro sebe. Tohle zkártka musí být místo, které obývají elfové a víly. Až později se dočtu, že lidé v této oblasti nikdy nic nepěstovali, protože jí považovali za domov elementárních bytostí. Nebyl to tedy jenom můj dojem, že tohle místo je pro ně jako stvořené. Voda na černé pláži vyvrhla lebku nějaké velké ryby. Jistá morbidnost nás tedy provází i na skonku dne.
Holky se vydají k nedalekým útesům Lóndrangar, které v minulosti byly sopečným kráterem. Mě místo v okolí majáku fascinuje natolik, že se k nim nepřidám a zůstanu. Sednu si na lavičku s výhledem na oceán a po chvíli jí spatřím! Nedaleko ode mě se v trávě mihlo cosi s hnědým huňatým ocasem – polární liška! Nemůžu tomu uvěřit a vydám se rychle za ní. Ještě jí na chvíli spatřím proplétat se v trávě a pak kamsi zmizí. Magické setkání se vzácným severským zvířetem.
Ubytování v penzionu Hof
V tomle penzionu se nám líbilo asi úplně nejvíc. Přitom Katka nás od začátku cesty varovala, že tohle ubytování bude ze všech nejhorší a budeme to tady muset holt nějak přežít. K této úvaze jí vedla nízká cena a fotka, kterou měli zveřejněnou na webu, kde byla jen malá cimra s patrovými postelemi. Jaké bylo naše překvapení, když na nás čekal apartmán o dvou ložnicích s výhledem na oceán a obývákem s tolika stoly, že by tady mohla probíhat svatební hostina. Největším překvapením byla ale soukromá vířivka, která je před každým apartmánem. Výhříváme se v ní s posledními červánky, ledovec Snaefellsjökull se pomalu noří do tmy a je slyšet už jen rozbouřený oceán. Shodneme se, že nechápeme, jak někdo může trávit dovolenou v neosobních hotelových resortech. Tohle je prostě sen. Zakoušení naprosté svobody.
