Nebyla by to Afrika bez pozorování volně žijících zvířat v národních parcích. V žádné jiné africké zemi není tolik různých přírodních parků, rezervací a útočišť divoké zvěře, národní parky jsou tu spravovány nejlépe z celého kontinentu. Na rozdíl od Keni nebo Tanzanie jsou ty v JAR poměrně malé, projedete je v pohodě za den. Nejznámější Krugerův národní park jsme v plánu neměli, byl úplně mimo naší trasu. Místo něj jsme navštívili Addo Elephant National Park, kde jsou početná stáda slonů, a Moutain Zebra National Park s krásnou africkou krajinou. Výhoda je, že do vstup těchto parků oproti těm dvěma zmíněným provařeným zemím, je za úplný pakatel.
Den 6
Kragga Kamma Game Park
Vstupné: 120 ZAR, self-drive
Odkaz: https://www.kraggakamma.co.za/
Z poněkud neutěšeně vypadajícího města Port Elisabeth, které vidíme jen zpoza okna auta, se vracíme 20 kilometrů na východ do Kragga Kamma Game Park za zvířátky. Jedná se o soukromý park, což znamená, že všechna zvířata, která tu mají, sem byla přivezená. Je to takové safari, jako mají ve Dvoře Králové.
Mají tady pakoně, zebry, antilopy, prasata bradavičnatá, buvoly, žirafy, které volně na samém jihu JAR ani nežijí, nejsou tu pro ně dost vysoké stromy. Je tu hezké prostředí, příjemná zeleň, jen na lvi nemáme jen štěstí. V bezprostředním sousedství parku jsou obytné domy a dráty elektrického napětí, které nám trochu kazí fotky – nějak se nám nedaří vykouzlit iluzi toho, že jsme potkali žirafy hned vedle silnice. 🙂
Parkem se projíždí vlastními auty, je to tady tak na hodinu a půl.
Addo Elephant National Park
Vstupné: 830 ZAR včetně dvouhodinové game ride
Odkaz: https://www.sanparks.org/parks/addo/
Tohle už je jiný kafe – jak název napovídá, hlavním lákadlem jsou tady sloni!
Majitel penzionu, ve kterém jsme se měli poblíž parku na dnešek ubytovat, nás varoval, ať z Port Elisabeth nejezdíme po silnici nejkratší cestou R335 přes Motherwell. Silnice totiž míjí slum, ve kterém dochází v poslední době k přepadávání aut s turisty. Gangy si takové auto vyčíhnou, sledují ho, pak svým autem zatarasí cestu a seberou posádce úplně všechno. Tohle bezpečností varování najdete i na webových stránkách parku. Jeli jsme tak po frekventované silnici N2 a do parku jsme vjeli mezi městy Kindelbos a Paterson. Je taky možné do něj vstoupit u města Colchester skrz Camp Matyholweni nebo se přes město Paterson dostat napřímo k Main Camp, kde je informační centrum, restaurace, a odkud jsme měli rezervovanou game ride. Tam mají skvělý obchod se suvenýry, které jsou mnohem kvalitnější než jaké najdete v Kapském městě, ať už u pouličních prodejců nebo v obchodech v centru města. Hezčí africké šperky jsem nikde jinde nenašla.
V bráně parku, kde si zapsali naší SPZtku a vybavili nás mapkami, jsme ještě nic neplatili, až v informačním centru v Main Camp. Už cestou k němu jsme viděli z auta pár buvolů, stáda zeber a antilop. Po parku se můžete pohybovat buď ve vlastním autě nebo uhradit poplatek navíc a zúčastnit se dvouhodinové game ride. Je to určitě lepší volba, protože z výšky džípu máte na okolí a na zvířata mnohem lepší výhled a jste na čerstvém vzduchu. Problém by nastal, když by pršelo, to by slony nebylo vidět vůbec.
Terénní auto měla naše desetičlenná skupina sama pro sebe, stejně tak silnice v parku. Překvapilo mě, jak málo návštěvníků v obou parcích bylo, potkali jsme tu jen pár osobních aut. Po chvíli se už zpoza chroští vedle silnice objevil první slon! Další si to vykračoval po silnici přímo před námi a naše auto, které se plížilo za ním, ho vůbec nevzrušovalo. To, že během projížďky uvidíte opravdu hodně slonů, je při počasí bez deště téměř stoprocentní, mají jich tu aktuálně nějakých 700. Nechybělo přitom málo a zdejší populace vyhynula úplně. Sloni tady byli v hojném počtu vyhlazováni během 18. a 19. století. V roce 1931, kdy byla oblast prohlášena za národní park, tu bylo pouhopouhých 11 jedinců. Ke vzniku parku přispěl tlak veřejnosti po tom, kdy si místní farmáři prosadili u vlády likvidaci slonů, kteří jim ničili úrodu. V průběhu jediného roku jich zastřelil major Pretorius, který byl k tomuhle úkolu povolán, 114. Vyhráno ale bylo, až když byl celý park s 2 270 hektary v roce 1954 oplocen a sloni tak se tak nemohli pohybovat mimo jeho hranice.
Sloni pojídají trávu a křoviny 16 – 20 hodin a zásob tady mají naštěstí hodně. Všude jsou zelené keříky a volné, travnaté plochy, po kterých se procházejí stáda s mláďaty. I plachý šakal se mihnul kolem. Lvů tady mají pět, jsou ale v jiné části parku, a pokud není úsvit nebo těsně před soumrakem, stejně by nebyla šance je vidět. Stejnou dobu jakou tráví sloni požíráním zeleně, totiž tyhle šelmy spí.
Vy, kteří máte rádi tyhle krásné tlustokožce, je Addo Elephant National Park sázka na jistotu, že jich uvidíte spoustu.
Kde se dobře najíst: Farm Stall Grass Roof poblíž Port Elisabeth. Nenechte si ujít příležitost zavítat do těchto obchodů s místními farmářskými produkty, kterým se tu říká farm stall. Narazíte na ně u silnic a ke spoustě z nich je přidružená i kavárna. Tahle byla naprosto luxusní. V hezkém, zeleném prostředí jsme si dali skvělý brunch, já domácí chleba s avokádem, fetou a karamelizovanou cibulkou za neuvěřitelných 85 ZAR, v přepočtu za nějakou stovku. V Praze bych za to dala dvakrát tolik. Jižní Afrika je zkrátka labužnický ráj.
Ubytování: Homestead Bed & Breakfast – jedno z našich nejkrásnějších ubytování, ve kterém jsme v JAR byli. Mají tu krásnou tropickou zahradu, společné prostory v interiéru mají historický holandský styl a pan domácí dělá k večeři skvělé steaky – o božských snídaních ani nemluvím. Byl to právě tento majitel, který nás upozornil na nebezpečný úsek, který na cestě sem/k Addo Elephant Park, měli minout. Vyprávěl nám, že má celý pozemek obehnaný drátem (jako osatně všichni), kamerový systém, nočního hlídače a v šuplíku nočního stolku pistoli.
DEN 7
Mountain Zebra National Park
Po tříhodinové cestě z města Addo přejíždíme zalesněné hory a dostáváme se už do vyprahlé části JAR. Pokud máte dojem, že pozorování zvířat v parku Addo Elephant vám stačí, pak vězte, že tenhle je úplně jiný. V Mountain Zebra National Park totiž zakusíte tu pravou Afriku! Rozlehlé plochy savany s nekonečným výhledem do dálky je obraz, který každý z nás o Africe má. A právě takhle to v tomhle parku vypadá.
Když byl v roce 1937 založen, žilo tady jen pět kapských zeber horských. Díky ochráncům přírody, kteří sem sváželi další kusy se podařilo tato vzácná zvířata rozmnožit.
Na vrátnici nás zase vybaví mapkou, vstupné zaplatíme až dál v informačním centru. Projížďka parkem naším osobním autem trvá asi 3 hodiny (pohyb mimo auto je zakázaný), za tu dobu tady vidíme spoustu antilop: antilopu skákavou (znáte z přírodopisných dokumentů jako tu, která se při skoku srandovně odrazí všemi čtyřmi končetinami), i krásné kudu, na jejichž masem jsme se před pár dny rozplývali, zebry, buvoli, opice, surikaty a šakali. Nemusela bych ale vidět ani jedno zvíře, a přesto by mě projížďka v tomhle parku uchvátila. Jedna z jeho částí je hornatá a dostáváme se tak až do výšky 1600 metrů nad mořem.
V pozdním odpoledni máme opět sjednanou dvouhodinovou game ride, zaměřenou na stopování lvů. Stejně jako v Addo i tady jich mají asi pět. A i tady máme terénní auto jen pro sebe. Místní průvodce nás bere do jinak pro veřejnost uzavřené části, do které bysme se díky kamenitým strmým cestám ani jinak neměli šanci dostat. Je to zase úplně jiný, mnohem intenzivnější zážitek z parku, než když jedete osobním autem, proto bych doporučila game ride využít. Průvodce zhruba po hodině skutečně objeví jednu lvici ukrytou v křoví. Chlapík má skvěle vytrénovaný zrak, zvíře jsme schopní vidět jen s dobrým dalekohledem. Za chvíli máme větší štěstí, další lvice odpočívá pod stromem asi tak 150 metrů od nás. Je to ohromný zážitek vidět takhle úžasná zvířata ve volné přírodě kousek od nás, bez kvalitního dalekohledu bysme ale neviděli téměř nic.
antilopy skákavé 
Se západem slunce ještě zastavíme u jezírka, odkud jsou vidět mraky valící se přes nedaleké hřebeny hor. Vystoupíme z auta a kocháme se tímhle krásným výhledem. Průvodce má pro nás přichystané i malé občerstvení, což je milá pozornost.
Překvapilo mě, že za celý den jsme ve všech parcích potkali jen pár aut a cesty jsme tak měli skoro celé pro sebe. Byl to diametrální rozdíl oproti národním parkům na Srí Lance, kde jsme byli většinu času v kolonách terénních aut, ze kterých šel takový kravál, že to zvířata nutně muselo rušit.
Cradock
Město Cradock se nachází v bezprostřední blízkosti parku, zvolili jsme si ho tedy za své nocoviště. První holandští osadníci se v této části polopouště Karroo začali usazovat od 18. století, afrikánci se sem začali stahovat ve velkém ve 30. letech 19. století, kdy prchali před svazující britskou nadvládou do vnitrozemí dál na východ. V okolí vznikaly v hojném počtu pštrosí farmy a dnes má město pověst producenta nejlepší vlny a mohéru v zemi.
Prohlédli jsme si tady jen protestantský kostel a uličku Market Street s koloniálními domky, kde se jakoby zastavil čas. Když se vracíme, odchytne nás u prvního domku rozverná dáma, která nás pozve dál na prohlídku svého domu Victoria Manor. Je předělaný na hotel jako spousta domů v téhle ulici, které odkoupila, zrestaurovala a uchránila je tak před demolicí. Procházíme společenskou místností, restaurací i pokoji vybavené starým holandským nábytkem. Dala tomuhle místu opravdu duši. Její podřízená, korpulentní černoška, nás zavede i do sklepa, který za búrských válek sloužil jako vězení. Dům tady stojí od roku 1848 a už o dva roky později začal sloužit jako hotel. Píšu o tom takhle obšírně, protože jsem se v Jižní Africe chtěla podívat do nějakého domu se starým, holandským nábytkem a tady se mi přání nečekaně splnilo. Je tu vidět, s jakou péčí se majitelka o tohle místo stará, takhle si představuju rodinný podnik.
Pokud se budete chtít ubytovat, tady je link: https://tuishuise.co.za/
Market Street 
hotel Victoria Manor
Ubytování:
Ubytování: Karoowerf House – krásně kýčovité, prostorné pokoje
Kde se dobře najíst: True Living, 8 Albert Street, Cradock. Co se mi ve městě kromě prohlídky tohoto domu nejvíc líbilo, byla návštěva kavárny True Living, kde jsme si dali opět delikátní brunch. Vybíralo se opravdu těžko, nabízejí tady výborné omelety, chleba s avokádem a lososem, u mě padla volba na vejce benedikt s holandskou omáčkou. Opět vše z kvalitních surovin a za poloviční cenu, než v Čechách. Dělají tady i vlastní pečivo na venkovním ohništi a skořicové šneky, které by strčily do kapsy i ty ve Švédsku. Z expedice se nakonec vyvinula gurmánská dovolená. 🙂
