Omán se za poslední dva roky stal alespoň pro nás Čechy natolik populární destinací, až jsem si začala říkat, že na nadšených ohlasech cestovatelů musí něco být. Začala jsem tedy pátrat po tom, s kým bych se do téhle pouštní země mohla vydat. Přes server hedvabnastezka.cz a facebookové skupiny jsme se nakonec na téhle destinaci a termínu shodli čtyři a vydali se v první polovině října na dvoutýdenní cestu severní částí Ománu s jeho zelenými wádí, krásným pobřežím a dramatickými horskými výhledy.
Něco málo na úvod
Všude se dočtete, že Omán je bezpečná a klidná země. Oproti zemím jako je Maroko, Tunisko nebo Egypt se tady ženy nesetkají s obtěžováním mužů, nikdo si vás tu vlastně nevšímá. Místní boháči něco takového nemají zapotřebí a indická a pákistánská komunita by si tady něco takového nedovolila. Ani taxikář mi nedal „turistickou“ sazbu za dopravu z hotelu na letiště, i smlouvání na trhu v Muscatu probíhá tak nějak důstouně a poklidně.
Mísťnáci jsou pohlední lidé, muži chodí oblečení v dlouhých, bílých hábitech, mají pečlivě střižený vous (barber shopy tady opravdu frčí), jsou vysocí a mají výrazné rysy. Oproti naší evropské teplákové kultuře působí opravdu elegantním dojmem. Jediné, co je od sebe odlišuje ženy, které jsou zahalené v černém, je výška jejich podpadků a značka luxusní kabelky.
Co mě zarazilo, byla naprostá absence žen ve veřejných prostorách po setmění. V Maroku je ve větších městech naprosto běžné, že ženy vyrážejí večer ven v doprovodu manžela, rodiny nebo dalších žen. Tady jsem kromě Muscatu a Nizwy nic takového neviděla. Jakmile se v šest hodin setmělo, projížděli jsme městy, kde se v ulicích pohybovali samí chlapy. Zajímalo by mě, jak to tady mají mladí lidé se seznamováním, když se k tomu jaksi nezdá být nějaký přirozený prostor. Jestli rodiče někoho vytipují, předloží „návrh“ své dceři a pokud ta nesouhlasí, tak hledají dál? Nebo jí nedají na výběr?
V tomhle ohledu jsem litovala, že jsme si nepronajali žádného místního průvodce v bílém hábitu, kterého bych se na to mohla zeptat. Překvapilo mě, že dost turistů, často páry i z mladší generace, si takovéhoto průvodce najmuli, a to i ve městech. Asi nechtěli během své cesty vůbec nic řešit a pronajímají si ho i jako šoféra.
Ománci si hodně střeží své soukromí, každý dům je obehnaný vysokou zdí. Pokud se jedná o malou obec, jednotlivé domy jsou postavené s velkými rozestupy od sebe. Prostor tu na to rozhodně mají.
Ekologicky smýšlející Evropané tady ale stejně jako ve spoustě zemí třetího světa zapláčou. Neuvěřitelně se tady plýtvá plastem, v levnějších restauracích nápoje dávají do plastových kelímků, v supermarketech vám nákup (byť je to třeba jen jedna flaška s vodou) automaticky dávají do plastových tašek. I v kavárně evropského stylu byly vystavené dorty uložené v kabičkách každý zvlášť. Třídění odpadu se tu neřeší vůbec, a byť jsou města čistá, na plážích se vždycky povalují nějaké odpadky.
Co se oblečení turistek ženského pohlaví týče, tak by měly mít zahalená ramena a šortky nebo sukni ke kolenům, pokud tedy vyloženě nejdete na nějaký trek, kde se pohybují hlavně turisté. Asi nikdo tu po vás nebude házet kameny, ale vzhledem k tomu, že se jedná o konzervativní muslimskou zemi (byť vstřícnou k turistům), je to považované za slušnost. V případě koupání platí to samé – tam, kde se pohybují místní, by ženy měly mít na plavkách ještě tričko, ve wádí Chalib na to vyloženě upozorňuje cedule.
Kdy se do Ománu vydat
Pokud se chystáte na sever země, doporučuju zvolit si k cestování listopad až březen. My jsme po Ománu cestovali v první polovině října, kdy se teploty po celou dobu pohybovaly kolem 40 stupňů a příliš se neochladilo ani v noci. Kdo snáší dobře velká horka to asi nemusí řešit, mě osobně ale takhle vysoké teploty už hodně ztrpčovaly život, hlavně když jsme se pohybovali ve městech.
Naštěstí byla možnost zchladit se při koupání ve wádích, v moři a vysoko v horách, nejlíp nám ale bylo v klimatizovaném autě. Místní se nám smáli, že tohle už nic není, v létě tam bývá 50 stupňů, je ale pravda, že kolem poledne bylo těch pár turistů, které jsme potkávali, jedinými blázny, kteří se pohybovali venku. Města ožívají hlavně po setmění, které tu nastává brzy – už kolem šesté hodiny večerní.
V jižní, zelené, části Ománu kolem města Salalah, kam se létá zejména do letovisek, ale panují poměrně příznivější teploty. V době našeho pobytu tam bylo o celých 10 stupňů méně, což moc nechápu jak je možné, když od míst, kde jsme se pohybovali, je to téměř 1000 kilometrů dál na jih, podnebí je tam ale skutečně jiné.
Víza a očkování
Do 14 dní pobytu je vízum, které se obdrží na letišti, zdarma. Na stránkách mzv.cz se sice uvádí, že další podmínky vstupu jsou předložení potvrzení o ubytování a zdravotní pojištění na jeden měsíc, nikdo po nás na letišti ale tyto doklady nechtěl, jen se úředníci zeptali, jak dlouho se v Ománu zdržíme. Jelikož jsme tuto informaci měli už od lidí z předchozích cest, zařídili jsme si zdravotní pojištění jen na reálnou dobu pobytu.
Při cestě delší než 14 dní se musí žádat o elektronické vízum: https://evisa.rop.gov.om
Pronájem auta a doprava v Ománu
Na letišti jsme si pronajmuli čtyřkolku Mitzubishi přes společnost Thrifty Car Rental (https://www.thrifty.com) . Hodila se při průjezdu strmými kozími stezkami v horách a při dopravě do kempu v poušti. Přes check point by nás bez ní ani nepustili po asfaltce vedoucí z města Nizwa do horského městečka Saiq.
Zvolili jsme tuto společnost, protože na rozdíl od jiných, nechtěla extra příplatek za překročení limitu 2 500 – 2 600 kilometrů.
Pronájem auta na 12 dní nás vyšel na 26.000 Kč. Za tu dobu jsme najeli 2 680 kilometrů a za benzín utratili 5 600 Kč.
V Ománu je stran dopravy autem několik příjemných věcí. Litr benzínu tu stojí necelých 15 korun, dálnice tu jsou na úplně jiné úrovni než u nás, v a kolem hlavního města jsou tříproudové a nikde se neplatí za parkování. 🙂
Jídlo
V Ománu trpět hlady nebudete. V zemi žije početná indická, pákistánská a bangladéšská komunita, z jejichž kořeněné kuchyně tady můžete těžit. Kolem benzínek se vždycky najde nějaká jejich restaurace, přinejhorším jsme vzali za vděk burger. V restauraci se najíte klidně i za 120 Kč (2 OMR), přičemž porce bývají opravdu štědré. Často vám za drobný poplatek přinesou na stůl předkrm v podobě placky, humusu nebo extra porce rýže. Moc mi tu chutnaly hovězí nebo jehněčí špízy, to už ale patří do arabské kuchyně.
V dalších článcích vypisuju u míst, která jsme navštívili, konkrétní restaurace, kde nám chutnalo.
Zásuvky
V modernějších hotelech jsou zásuvky i evropské, v těch levnějších jsou jen tříkolíkové zásuvky pro zástrčky typu G (stejné jako ve VB a v Irsku), je tedy nutný buď adaptér, nebo nabíjet v autě přes USB.
Peníze
Měnou je riál, v době našeho pobytu (říjen 2013) byl směnný kurz 1 OMR = 60 Kč. Ne všude se dá platit kartou – v supermarketech, restauracích, benzínkách a obchodech ve větších městech to problém nebývá, v některých penzionech ale akceptují pouze platbu na místě v hotovosti, a to i přesto, že jsme měli rezervaci přes booking.com.
Náklady
| Zpáteční letenka Vídeň – Muscat vč. pojištění proti stornu | 14.000 Kč |
| Zdravotní pojištění | 1.000 Kč |
| Pronájem auta | 6.500 Kč (celková částka 26.000 Kč) |
| Benzín | 1.400 Kč (celková částka 5.600 Kč) |
| Ubytování 13 nocí | 5.300 Kč (průměrná cena 400 Kč za noc) |
| Strava | 3.000 Kč |
| Pozorování kladení vajíček želv | 470 Kč |
| Taxi z/na letiště | 470 Kč |
CELKEM: 32.000 Kč
Muscat – Velká mešita sultána Qaboose 
Itinerář
Místa, za kterými se jezdí do Ománu, se nacházejí na buď severu země, který protíná pás hor, nebo na samém jihu, kolem města Salalah, které je od Muscatu vzdálené bezmála 1000 km. Na severu je moře na koupání ideální, nejsou tu téměř žádné vlny a voda teplá jako kafe. Od mysu Ras al Hadd na samém cípu Arabského poloostrova směrem na jih je krásné a už podstatně divočejší pobřeží, u kterého jsme bohužel, strávili jediné odpoledne.
Na rozdíl od severu je jih Ománu podstatně zelenější a v létě má překvapivě mírnější klima. V říjnu, kdy jsme se pekli ve 40 stupních na severu země, bylo na jihu o deset stupňů méně. Oblasti kolem města Salalah se přezdívá „Zanzibar Arabského poloostrova“ díky své unikátní vegetaci. Je to jedno z míst na světě, kde roste kadidlovník pravý, na jehož vůně z pryskyřice vás bude provázet celým Ománem. Nachází se tady přírodní rezervace Jebel Samhan, kde se vyskytuje levhart arabský, hyena, kozorožec nubijský a další zvířata.
Pokud chcete prozkoumat i jih, máte několik možností, jak se tam dostat. Nejrychlejší a nejpohodlnější je cesta letadlem se společností Salam Air. Podstatně bolestivější variantou je přejezd autem středem země, žádnou kochací jízdu ale nečekejte. Od města Nizwa se už celou cestou táhne nutná, kamenitá poušť, kde není k vidění absolutně nic. Stejnou trasu můžete zvolit i autobusem, jízda trvá 12 hodin. Lze zvolit i podstatně delší, ale o poznání krásnější cestu podél pobřeží, což už není zvládnutelné za den a museli byste si cestou najít nějaký nocleh nebo spát pod širým nebem.
Pokud jedete do Ománu na dva týdny, je zvládnutelné (třeba s nočním přejezdem), vydat se i na jih země, my jsme se nicméně kvůli příliš velké vzdálenosti nakonec rozhodli zůstat jenom na severu země. V každém z penzionů jsme vyjma noci v poušti strávili vždy dvě až tři noci. Celý náš itinerář by se ale dal zvládnout za kratší dobu, dejme tomu za 10 dní, rámci jednoho dne by se jen navštívilo více míst, maximálně bysme navštívili o jednu horskou zapadlou vesnici méně. To jen pro, kdo chtějí strávit v Ománu kratší dobu nebo se vydat i na jih země.
Tady je náš 12 denní itinerář, kterým se můžete nechat inspirovat.
1.DEN
Odjezd z Muskatu – wádí Shab – přejezd na ubytování Turtle Guest House kousek od Turtle Beach. Ubytování: Turtle Guest House
2. DEN
Město Súr – wádí Tiwi (kozí stezka do zapadlé vesnice). Ubytování: Turtle Guest House
3. DEN
Koupání u města Ras al Hadd – nejvýchodnější výběžek Arabského poloostrova – útesy Al Daffa Beach View Point – noční pozorování kladení vajíček na Turtle Beach. Ubytování: Turtle Guest House
4. DEN
Wádí Chalib – nocování v poušti Wahiba Sands. Ubytování: Bedouin Nights Camp
5. DEN
Město Nizwa – městečko Birkat al Mauze se zbytky původních hliněných obydlí. Ubytování: Nima Guest House
6. DEN
Hrad Jabrin a pevnost Bahla – horská vesnice Misfat al Abriyyin s palmovými zahradami a zavlažovacími kanály. Ubytování: Nima Guest House
7. DEN
Balcony Walk. Ubytování: Nima Guest House
8. DEN
Přejezd do horské vesnice Saiq. Ubytování: Rummana Apartments
9. DEN
Procházka terasovitými políčky ve městě Saiq – historická vesnice Al-Sugra. Ubytování: Rummana Apartments
10. DEN
Vesnice Wakan – přejezd do Muscatu
11. DEN
Muscat (Velká mešita sultána Qaboose, sultánův palác, rybí trh, večerní tržiště) – pláž ve vesnice Al Bustan. Ubytování: Al Hail Waves Hotel
12. DEN
Cenota Bimmah Sinkhole – večerní Muscat. Ubytování: Al Hail Waves Hotel
Celkový dojem
Omán má své klady i zápory. Jsou tu všechna ta krásná wádí, pobřeží s azurově modrým mořem, písečná poušť s dunami, hory. To ale tvoří tak 2% z celé země. Zbytek připomíná měsíční krajinu nebo místo, kde by se mohl natáčet film o přistání na Marsu. Kamenitá poušť i hory a občas nějaký ten keř je krajinný ráz, který vás bude provázet dlouhými přejezdy autem. Města jsou sama o sobě nezáživná, kromě jejich hradů a pevností, je zajímavý jen Muscat. Oproti sousední Saudské Arábii nebo Spojeným Arabským Emirátům to tady působí podstatně skromnějším dojmem. V hlavním městě Ománu nejsou žádné megalomanské stavby jako v Dubaji. Výhodou cestování po téhle zemi je dobrá infrastruktura, klid a fakt, že je tu bezpečno.
