Přesunuli jsme se do konzervativního vnitrozemí, kterému vévodí město Nizwa. Je to oblast pevností, hradů, starobylých městeček s domky z nepálených cihel protkanými zavlažovacími kanály zvané faladž. Ty si pro svojí unikátnost vysloužily zápis do seznamu UNESCO, v zemi jich je bezmála 4000. Odvádějí vodu z horských pramenů, přičemž některé byly postaveny už před 1500 lety. Jen to vedro bylo úmorné….
5. DEN
Nizwa
Po Muscatu nejnavštěvovanější destinace Ománu a bývalé hlavní město je skvělým strategickým bodem pro výpravy do nedalekých pevností a hradů, městeček se zavlažovacími kanály zapsanými v UNESCO a treky do pohoří Hadžar. Historicky je vnitrozemí Ománu podstatně konzervativnější než jeho pobřežní část, doteď je tak Nizwa sídlem nejortodoxnějších imámů. Už mě tak nepřekvapuje, že ač se jedná o čtvrté největší město země, i tady po setmění venku na ženu nenarazíte a nepracují ani ve zdejších obchodech. V tradiční arabské restauraci, kde jsme si dávali oběd, seděli muži a ženy v každé místnosti zvlášť.
Nejvíc jsem těšila na zdejší tradiční dobytčí trh, který se tu koná každé páteční ráno. Byť jsme z pouště vyráželi krátce po rozednění, v Nizwě, kam jsme dorazili někdy po desáté, už poslední kozu a ovci dávno prodali. S prodejem se tady začíná brzy ráno.
Historickou část města obklopují mohutné hradby, které jsou zakončené pevností ze 17. století s ohromnou kruhovitou věží postavenou sultánem Binem Saifem Al Yarubou. Zdejší súk, který je jeden z nejstarších v zemi, nabízí několik obchůdků se suvenýry. Nejtypičtější jsou keramické vázy nejrůznějších velikostí, šperky a kadidlo. Překvapivě nás žádný z prodavačů nenahání a nepřemlouvá, abysme si zakoupili věci, které vůbec nepotřebujeme, přímo u něj. Nikdo si nás nevšímá, což je na arabských tržištích věc naprosto nevídaná. Mnohem víc mě ale zaujme krytý trh se zeleninou a ovocem, kde se jako delikatesa prodává pasta z datlí ochucená různými ořechy. Prodává se ve zdobných krabicích a místní ji nakupují po tunách. Jen jsem ochutnala a nemůžu říct, že je to něco, co bych si chtěla brát domů. Velice sladká chuť a nezvyklá lepivá textura mě neoslovily.
Jsou tu četné obchody s masivními šperky, které ale místní ženy na veřejnosti nikterak nedávají na odiv. Říkám si tak, k čemu jim jsou. Že by je nosily pod černým oděvem a ukazovaly je tak jen sousedkám, které k sobě pozvou na návštěvu?
Celý súk máte projitý za chvíli a kromě něj vlastně ve městě není co k vidění. U pobřeží se vysoké teploty daly nějak přežít, ale tady mám pocit, že je vedro nesnesitelné.
Kde se dobře najíst:
trh se zeleninou a ovocem 
Birkat al Mauz
Asi 20 kilometrů na východ od Nizwy se nachází toto město Birkat al Mauz poskytující základnu k trekům na planinu na hoře Jebel Akhdar. My jsme se sem vydali kvůli starobylé a dnes už opuštěné části města postaveném na kopci, které tak trochu připomíná marocký Ain Ben Haddou. Tedy alespoň jeho o poznání skromnější verzi.
Auto jsme nechali na parkovišti před místní pevností ze 17. století a vydali jsme se podél zavlažovacích kanálů, zvaných faladž, kterými se do měst po staletí přivádí horská voda. Procházeli jsme podél polorozbořených domků a mysleli si, že tohle už je asi ono místo, kam máme namířeno – Harat Burj Al Maqaseer. Kromě ošuntělých domů místo nebylo ničím výjimečné, z čehož jsme byli dost zklamaní. Pak jsme ale došli k mešitě, z jejíž věže byl výhled na to, co jsme hledali – na město z nepálených cihel, do kterého se opíralo pozdně odpolední slunce. Datlovými plantážemi to byl ještě kousek cesty.
Procházíme se nahoru a dolů ulicemi, které vedou podél asi padesáti neobydlených domů. Poslední stavební zásahy na tomto místě probíhaly v 17. století, přičemž poslední obyvatelé se odsud odstěhovali teprve nedávno – na začátku 21. století.
Úplně nejvíc se mi ale líbilo ve zdejší kavárně umístěné v jednom z tradičních domů. Bar a nabídka je v západního stylu, zbytek interiéru je už ale tradiční s výklenky ve zdech a hlavně posezení na terase bylo úžasné. Za zdejším výborným čokoládovým dortem jsme se vydali i následující den 🙂 Jen to, že každá jeho porce je už zabalená do plastového obalu, na chuti trochu ubere.
Ubytování: Nima Guest House
Kde mají nejlepší čokoládový dort v Ománu: Heritage Inn and Cafe, Al Sabah House, Birkat Al Mauz
6. DEN
Hrad Jabreen a pevnost Bahla
Omán je proslulý svými pevnostmi a hrady. Ani my jsme je nemohli vynechat. Jen 40 kilometrů od Nizwy se nachází Jabreen, jeden z nejzachovalejších hradů v zemi. Pokud vám stačí k návštěvě jen jeden, doporučuju právě tento. Je v něm totiž vystaven původní nábytek včetně dochovaných dřevěných stropů s květinovou výzdobou.
Tento hrad postavil ve druhé polovině 17. století imám Bil-Arab Bin Sultan a stal se střediskem učenosti astrologie, lékařství a islámského práva. Je to tady jako procházet labyrintem, jedna skrytá místnost střídá druhou. Jsou tu malebná nádvoří a zajímavý byl i sklad datlí – šťáva z tohoto ovoce vytékala kanálky do skladovacích nádob a následně se vařila.
Z vrcholku věže hradu je výhled na okolní rovinatou pouštní krajinu, palmový háj a majestátně tyčící se hory v pozadí. Jen to vedro je k nesnesení. Zavlažovací kanály na tomto místě neměly sloužit jako zásobárna vody, ale jako klimatizace.
Jen pár kilometrů odsud dál na sever se nachází impozantní pevnost Bahla zapsaná v seznamu UNESCO. Byla postavena ve 12. století (její současná podoba pochází ze století 17tého) z nepálených cihel a byla též sídlem ománských panovníků.
Jabreen 
Misfat al Abriyyin
Města s původní architekturou z nepálených cihel mají v arabském světě velký půvab a pořád jsme ho neměli dost. Vydali jsme se tak do města na svahu pohoří Hadžar, Misfat al Abriyyin. Domky jsou postavené na strmém kopci, na jehož vrcholku je několik kaváren s výhledem na okolí. Tak dobrý dort jako v předchozím městě jsme ale tady nedostali. 🙂
Pod obydlenou částí se nachází rozlehlé palmové zahrady, kterými protékají kanály faladž.
Ubytování: Nima Guest House
