Výlet na Hruboskalsko v Českém ráji se už stal mojí podzimní tradicí. Myslím si totiž, že krásnější procházka, kde se člověk kochá zbarvenými stromy a pod nohama mu šustí spadané listí, existovat nemůže. Zámek Hrubá Skála, hrad Valdštejn a mezi nimi působivé vyhlídky na kopcovitou krajinu Českého ráje a pískovcové skalní město. Pak sestup do tmavého údolí, ze kterého se všechny ty ztichlé skály vzrůstají do nebe. Nachystejte si do baťůžku svačiny, vyrážíme na výlet!
Délka okružní trasy: 9 km (se zacházkou ke Kopicově statku a reliéfům počítejte další 3 km)
Začátek a cíl cesty: lázně Sedmihorky
Naše cesta začíná v bývalých lázních Sedmihorky, kde necháváme auto. Jedná se o nejstarší vodoléčebný ústav v Čechách založený v roce 1841 lékařem Antonínem Šlechtou. Hlavním léčebním prostředkem byla studená voda, předepisovali se i pitné kůry a vzduchové lázně, které spočívaly v tom, že se po sprše nahý pacient zahalený jen do prostěradla procházel ve vymezeném prostoru v lese. V tu chvíli se vyvěsil prapor na znamení ženám, že je pro ně v daný čas tato část lesa uzavřena. Tato léčebná metoda nicméně u žen prý nedělala dobrotu a tak od ní bylo upuštěno. Lázně si v průběhu času vysloužily velké renomé a pobývali zde takové osobnosti jako třeba Karel Jaromír Erben nebo Eliška Krásnohorská, ale i movití hosté z Ruska nebo Turecka a Švédska. Povídá se, že Český ráj začali nazývat tuto oblast právě lázeňští hosté. Během minulého režimu sloužily jako zotavovna ROH, po roce 1989 přešly do soukromého vlastnictví. Dnes jsou už všechny ale domy opuštěné a začínají pomalu chátrat.
Stoupáme vzhůru po zelené značce a začínáme míjet první skalní věže a masivy. Každá z nich má své jméno a můžete tak pozdravit Plesnivku, Krasavce nebo Ponorku. Ocitáme se v tichém lese až pod skálou, na které stojí zámek Hrubá Skála. Mezi všemi těmi balvany panuje doslova mysteriózní atmosféra. Po úzkých schodech vedoucí mezi skalními stěnami vystoupáme až u zámku. Původně se jmenoval pouze Skála, ale aby se odlišil od Malé Skály, byl jeho název změněn. Dříve zde stával gotický hrad, který svého času patřil Albrechtu z Valdštejnovi. V průběhu staletí byl po mnoha požárech přetvořen na novogotický zámek. Za drobný peníz se můžete z nádvoří a věže pokochat krásným výhledem na zříceninu Trosky a okolí. O krásné výhledy ale ještě nebude nouze. Z interiéru je k vidění jen pár reprezentativních místností, část zámku byla totiž přebudována na hotel.
Opouštíme zámek a vydáváme se po červené ke Zlaté stezce Českého ráje. Stojí za to udělat si malou odbočku k Adamovu loži, uměle vytvořenému skalnímu útvaru, který nechal vybudovat při svých pobytech na zámku maltézský rytíř František Adam z Valdštejna, bratr posledního majitele panství tohoto rodu. Původně zde stály sochy milenecké dvojce a Amora, naproti pak vznikla vytesaná pohovka, která se jako jediná uchovala. Areál se jmenoval Venušina sluj a měla připomínat tři Adamy: toho biblického, pak zakladatele roku Valdštejnů a Františka Adama, který nechal tyto artefakty zbudovat.
Byla by škoda nevidět Hrubou Skálu posazenou do lesů z dálky, hezký výhled je na ní ze Zámecké vyhlídky.
Pak už je to odsud na hrad Valdštejn pohodová tříkilometrová procházka víceméně po rovince se závěrečným strmým klesáním. Tím, že se jedná o nenáročný terén, budete se o prostor zvláště ve slunečných dnech dělit s poměrně velkým množstvím lidí, to ale na půvabu okolí nikterak neubývá. Cestou potkáte několik krásných vyhlídek na proslulou skladní věž, Kapelník. Horolezci jej zdolávají od počátku 20. století, kdy na toto místo povolili vstup majitelé panství. Pískovcové horolezectví zde zpočátku provozovali Němci, zakrátko si tento druh sportu oblíbili také Češi. Na křehkém pískovci se tato aktivita samozřejmě podepsala a hodně skal nese známky poškození.
U rozcestí Jižní sedlo doporučuju udělat si kilometrovou zacházku a po modré se vydat ke Kopicově statku. Jedná se o jednu z nejznámějších památek lidové architektury u nás pocházející z konce 18. století. Od roku 1934 v něm po třicet let pobýval lidový sochař Vojtěch Kopic, který v sousední rokli kousek vytesal do skal působivé reliéfy převážně postav české historie a jejích pověstí, například Karla IV., kněžnu Libuši nebo sv. Václava. Samotný statek je v soukromém vlastnictví, prohlídky interiéru tak nejsou možné, ale i tak rozhodně stojí za vidění.
Vracíme se zpátky na červenou a po chvíli dojdeme k hradu Valdštejn. Jeho počátky sahají do roku 1260, kdy jej zbudovali Markvaticové, předkové rodu Valdštejnů. Jedná se tak o nejstarší hrad Českého ráje. V 15. století byl po velkém požáru opuštěn, až o 300 let později z něj Valdštejnové udělali poutní místo, a to po-té, kdy se mezi lidmi roznesla zpráva o poustevníkovi Václavovi Rovenským, který se sem uchýlil. V potenciálu tohoto hradu zasazeném do krásné krajiny v 19. století pokračovali další majitelé, Lexové z Aehrenthalu, kteří mu propůjčili jeho romantický háv, v okolí zbudovali turistické stezky, vyhlídky, které jsme minuli, a zpřístupnili hrad veřejnosti.
Adamovo lože 
Vracíme se kousek zpět po červené a na rozcestí U Kavčína se vydáme po modré, zpátky směrem k lázním Sedmihorky. Tohle už je větší divočina, lidí i denního světla tady v rokli výrazně ubyde. Procházíme kolem Kapely a pohled zdola na skály tyčící se vzhůru nad stromy je obzvlášť krásný. V druhé půlce cesty pak míjíme několik pramenů.
Tahle krajina tichých skal, bytostí, které jsou do nich vytesané, hlubokých roklí a šumějícího listí je mi nesmírně milá. Těším se, až se sem zase za rok vypravím.
Kde se najíst: u hradu Valdštějn je venkovní bistro, ale pokud zrovna neholdujete smažáku a langoši, přibalte si s sebou raději velkou svačinu
Soutěska pod Hrubou Skálou 
Kapelník 
