České středohoří leželo dlouho stranou mých cestovatelských výprav a přiznám se i, že mého zájmu. Výstupy na Milešovku, Lovoš, a zříceninu hradu Hanzmburg mě moc neuchvátily a zařadila jsem si ho tak jako nudný kraj. To jsem ale netušila, kolik je tady vodopádů, že na zdejších kopcích v minulosti probíhaly pohanské rituály a že je tady snad největší koncentrace zřícenin v Čechách. Výlet do části, kterou jsem tentokrát s kamarády navštívila – vrch Holý, zříceninu hradu Košťálov a nedaleké Oparno – mi změnil pohled na tohle pohoří a dal mi chuť objevovat ho dál.
Začátek a cíl prvního okruhu: obec Boreč
Počet kilomentrů: 5,5 km
Začátek a cíl druhého okruhu: obec Oparno
Počet kilomentrů: 2 km
Nenáročná procházka vedla z vesnice Boreč přes vrch Holý ke zřícenině Košťál a po cyklostezce pak zpátky. Procházíte se jak lesem, tak kolem luk. Holý podle svého názvu je skutečně jedním z mála zdejších kopců, které nejsou zalesněné. Logická úvaha, že kde nejsou stromy, odtamtud bude parádní výhled do okolí, se ukázala jako správná. Kousek od nás se majestátně tyčil vrch Lovoš, v dálce stál Hazmburg, jako osamělý voják na stráži, a kolem se rozprostíraly desítky zelených kopců. Až později jsem se dozvěděla, že Holý je oblíbeným místem fotografů, kteří se sem vydávají specialně kvůli focení západu slunce.
V minulosti byla většina vrchů, na kterých byly postavené hrady, z obranných důvodů nezalesněné, porostlé lesy jsou až z pozdější doby. Z nedalekého kopce se zříceninou Košťálov nejsou výhledy o nic méně krásnější. Spolu s Hazmburgem patří Košťálov mezi ty, který při bouřkách mimořádně přitahuje blesky. Jakýsi správce hradu ve 14. století prý mluvil o mimořádném štěstí, když mu blesh upálil jen špičky od bot.
Pokaždé, když navštívím nějakou zříceninu, nedokážu si představit, že se jednalo o skutečnou budovu, ve který probíhal normální život. Nemám takovou fantazii, abych si představila, že tady byla kovárna, tamhle zase kuchyně, ložnice, že lidé před staletími vnímali realitu stejně jako já teď. Z mého zadumání při kochání se výhledem do okolí, mě vyrušila paní, která vedla na vodítku roztřeseného pražského krysaříka. Po tom, co nám řekla, že je schopný s ní ujít klidně i dvacet kilometrů jsem si uvědomila, že tolik má problem ujít i já.
Podle pověsti je na Košťálu ukrytý poklad, který hlídá pes s ohnivýma očima. Jednomu hledači se prý poklad proměnil ve střepy a sám prý do rána zemřel. Pod kopcem je víska Sutum s hradem Skalka, odkud se na tento vrh můžete vydat, pokud byste nezvolili stejnou trasu jako my.
V okolí jsou ještě vrchy Ovčín a Boreč, my jsme ale změnili lokalitu a přesunuli se autem kousek za Lovoš na krátkou procházku z obce Oparno kolem Černého mlýna, kde se můžete občerstvit, do nedalekého Oparenského mlýna a zříceniny hradu Oparno. Ten střežil důležitou cestu z Prahy do východního Saska, ale byl opuštěn už v 16. století. Dorazili jsme sem po krátké přeháňce a z lesů odsud byla vidět vystupující duha. Nedaleká Milešovka působila jako strážkyně všech okolních kopců a snad i tím, že tu kromě nás nikdo jiný nebyl, jsem si dokázala představit, že právě na takovémhle místě, mohly před staletími probíhat nějaké pohanské rituály. Člověk by se měl naučit vidět určité kouzlo ve všem kolem sebe.
Kde se najíst: restaurace Černodolský mlýn v obci Oparno
zámeček v obci Boreč má svá nejlepší léta dávno za sebou
kolem Oparenského mlýna
Oparenský mlýn
