Stejně jako Týnská literárka „patří“ filosofům, Hany Bany patří „bohémům“. Bez strávení části svého studia v této kavárně/baru, si nedovedou svůj život představit studenti okolní Taneční a Divadelní konzervatoře. Skoro pokaždý když jdu kolem, ovane mě nasládlá vůně marihuany linoucí se od hloučku lidí stojící před vchodem – to už o uvolněné a přátelské atmosféře přece svědčí 🙂
Adresa: Veleslavínova 5, 110 Praha 1
Webové stránky: http://www.hanybany.cz/
Jakmile vejdete dovnitř, zjistíte, že nevíte kam dřív s očima. Hany Bany totiž patří k místům…jak to říct…vizuálně velmi pestrým, která do sebe absorbují na první pohled nezkombinovatelné prvky. A (nejen) proto to tady mám ráda. Přes den se „tváří“ spíš jako kavárna, večer se ale změní v hlučný irský pub, do jehož stylu je laděná. Co se mi líbí je, že skupinky lidí tu nejsou „ohraničené“ jednotlivými stoly, kdy se považuje za nepřípustné narušení „intimního“ prostoru, pokud byste si chtěli přisednout. Večer tu často bývá hlava na hlavě, takže vám nic jiného stejně nezbude. Pár slov tu můžete prohodit s každým. Když už se z toho všeho potřebujete trochu „vydýchat“, můžete posedět na lavičce před barem.
Hany Bany vznikl v roce 2003 na místě neprosperující restaurace. Tři společníci, kteří se o současné prostory starají, dali místu nový charakter, ducha a hlavně živelnost. Koncept vznikl na základě inspirace z cest jednoho z nich.
Kavárna je členěná do dvou místností. Červené zdi zdobí zarámované plakáty z počátku minulého století a několik obrazů z Pulp Fiction. Pokaždé, když se porozhlédnu po předmětech, které tady jsou, napadne mě otázka odkud se sem dostaly? Jaký je jejich příběh? Čarodějnice nad barem, drak, sedmiramenný svícen, starý gramofon v okně, model obří lodi. Možná to na někoho působí přeplácaně, ale mě se takovýhle styl vybavení kavárny líbí.
Trpět hlady tady rozhodně nebudete. V nabídce je celá řada jídel od ovocných knedlíků po kuřecí řízek. Ke koloritu podniku patří paní kuchařka, která – stejně jako proslulá paní Zuzana v žižkovské hospodě U jednoho oka – osobně hostům přináší jídlo. To mi přijde půvabné.
