Možná znáte ten pocit, kdy vám něco uvnitř říká, že se v brzké době do určité země prostě musíte vypravit. Představa se po čase stane tak silnou, že vás úplně pohltí a vy máte dojem, že i kdybyste na dané místo měli dojít pěšky nebo dopádlovat na voru, na cestu zkrátka vyrazit musíte. Přesně takhle jsem to letos měla s Islandem. Chtěla jsem propadnout jeho podmanivému kouzlu, nechat se unášet představou o všudypřítomných elfech, trollech a skřítcích a nechat na sebe působit sílu přírody, která se v těchto krajích projevuje neuvěřitelně mocně. Mé přání bylo vyslyšeno, na Island se mi podařilo skutečně odjet a ukázalo se, že to byla ta nejlepší volba!
Pokud nejste vyloženě typ, který navštěvuje rád jen města a památky, Island vás zákonitě musí nadchnout. Každý den jsem měla dojem, že už tu nic krásnějšího vidět ani nemůžu, a další den to pokaždé ještě předčil. Častokrát jsem měla pocit, že to, co vidím, snad ani nemůže být reálné a častokrát jsem i měla dojem, že snad stojím před samotným vchodem do středu Země. Člověk se tu dostane do zvláštního stavu mysli, kdy okolní svět mimo tento ostrov pro něj přestane existovat a připadá si jako ve snu. Vaši blízcí, které jste nechali doma, si o vás můžou začít dělat starosti, protože se jim zapomenete ozývat, vy jste ale v jiné realitě. Kdo by pomyslel na nějakou zemi ve střední Evropě, když mu nad hlavou tancuje polární záře, cítí chlad obrovského ledovce nebo právě spatřil polární lišku, jak se kousek od něj mihla v trávě.
V následujících článcích se vám budu snažit přiblížit krásy tohoto ostrova, které jsem během desetidenního pobytu navštívila se třemi dalšími spolucestovatelkami. Projely jsme jižní pobřeží, Vestmanské ostrovy a navštívily poloostrov Snaefellsness na západě země. Každý článek bude obsahovat jeden den cesty. Dám vám tipy, co navštívit v Reykjavíku, kde jsem tři dny zevlovala před příjezdem holek. A napíšu pár praktických rad, protože to se vždycky hodí. A těmi začnu už teď 🙂
LETENKY
Od května 2022 se dá na Island dostat pohodlně přímým letem z Prahy s islandskou společností PLAY. Svoje lety provozuje dvakrát týdně od poloviny dubna do konce října. Spokojená jsem s nimi byla hodně: mají jednoduchý rezervační systém, odbavené zavazadlo stálo 600 Kč, pojištění proti stornu pak pouhých 330 Kč. Ceny na jednotlivé dny se nicméně můžou od sebe hodně lišit a vystoupat do takových výšin, až se podivíte nad tím, jestli je tohle opravdu nízkonákladovka. S nákupem tedy doporučuju neotálet.
Stewardi nosí pod sakem obyčejná trička s logem společnosti a na nohou tenisky, přičemž všichni byli velice milý. Piloti se s tím taky nepárali a nabrali rychlost přes 900 km/h. Dorazili jsme tak do cíle se čtyřicetiminutovým předstihem na oba lety.
Pokud se vám nehodí čtvrteční a nedělní termíny odletů, alternativou je přímý let z Vídně nebo z Katovic se společností Wizzair. Cenu, která na vás vyskočí na jejich webovkách, zaplatíte pouze v případě, že letíte s batohem, což se vám v případě Islandu asi nepoštěstí. Vybíráte si tak z balíčku s odbaveným zavazadlem (2x dražší než původní avizovaná cena), nebo i s pojištěním proti stornu (toto už je 3x dražší).
PRONÁJEM AUTA
Auto (Kia Rio) jsme měly půjčené od společnosti Lagoon Car Rental a byly jsme s nimi naprosto spokojené. Mají kanceláře jak v Reyjkavíku, tak v Keflavíku přímo u letiště, kde bylo možné si ho vyzvednout i po příletu po půlnoci. Nechtěli po nás ani zálohu, jen si okopírují údaje z platební karty.
Patří mezi společnosti, kvůli kterým si nemusíte zřizovat kreditku. Další nezanedbatelnou výhodou je, že rezervaci můžete bez storno poplatku zrušit do 24 hodin před plánovaným vyzvednutím auta.
Auto přežilo i pár několikakilometrových prašných cest s výmoly, když jsme sjely z hlavní silnice a potřebovaly se dostat blíž k ledovci, vodopádu nebo kráterům. Před vrácením jsme vyčistily jen vnitřek auta, rentál má svojí vlastní myčku, vynakládat další peníze tak není třeba.
Pokud chcete ještě zapátrat po rentálech, kterým stačí debetní karta, na tomhle odkazu najdete jejich seznam: https://www.pozicanie-auta.sk/pozicanie-auta-na-islande-s-debetnou-kartou/
Hodně spokojení jsou lidé i se společností MMS CarRental, kde kreditka též není vyžadovaná.
ŘÍZENÍ NA ISLANDU
Na okružní silnici č. 1, kterou objedete kolem dokola celý ostrov, je největší výzvou neusnout za volantem. S tím, jak se vzdalujete od hlavního města, provoz pomalu řídne, silnice jsou i několik kilometrů pořád rovné jako na americké Road 66 a vám se časem začnou z té jednotvárnosti klížit oči. Občas vás probere nutnost zastavit a dát přednost protijednoucímu autu na četných jednoproudých mostech. Na většině míst se vedle nich dostavují už mosty dvouproudové.
Rychlostí limit mimo obce je 90 km/h a rozhodně ho nedoporučuju překračovat. Při první návštěvě ostrova v roce 2008 jsme jeli asi 110 km/h kolem jedenácté hodiny večer uprostřed naprosté pustiny, kde nikde v okolí nebyla ani noha. Najednou se za námi objevilo blikající auto a pokuta byla za 7.000 Kč.
Přesto všude cesta odsýpala poměrně rychle, což je hodně dané i tím, že tu obcemi projíždíte jen minimálně.
V širším Reyjkavíku je spousta dvojitých kruhových objezdů – přednost na nich má ten, kdo vyjíždí z vnitřního kruhu! To jsme se dozvěděly, až po vrácení auta, ale naštěstí k žádnému karambolu nedošlo. Jen nás protroubil řidič hned na prvním kruháku. Myslely jsme si o něm, že je to nějaký pitomec. 🙂
Pokud se vydáváte do větší divočiny, doporučuju sledovat aktualizace na silnicích:
VEŘEJNÁ DOPRAVA
Bez auta se na Islandu neobejdete. Města jsou sice propojená autobusovými spoji dopravce Strateo, kdo by ale na tenhle ostrov jezdil kvůli městům (nebo spíš větším vesnicím).
Na těchto stránkách najdete jak jízdní řády v Reykjavíku a okolí, tak meziměstské spoje: https://straeto.is/en
POZOR: městské autobusy jsou jediným místem na širém ostrově, kde se nedá platit kartou! Přijímají pouze hotovost (450 IKS) a nedávají nazpět.
Doprava z/na letiště
Pokud si nepronajímáte auto hned na letišti, máte dvě možnosti, jak se veřejnou dopravou dostat do 50 kilometrů vzdáleného Reyjkavíku.
Buď využít shuttle společnosti Flybus, cesta na hlavní autobusové nádraží potrvá jen 45 minut, zato cena je neuvěřitelných 25 EUR.
Více informací najdete na: https://www.isavia.is/en/keflavik-airport/parking-and-transport/coach-and-bus
Nebo můžete využít městskou linku 55. Cesta trvá přibližně o půl hodiny déle a dáte za ní přibližně 340 Kč. Zde se dá platit i kartou. Jízdní řád najdete na: https://straeto.is/en/route-planner/timetables/landsbyggdin/route-55
UBYTOVÁNÍ
Veškeré ubytování jsme měly zajištěné s poměrně dlouhým předem (asi měsíc před cestou) v penzionech a hostelech přes www.booking.com. Ohledně kempů tedy nemůžu poradit, tuhle možnost jsme vzhledem k tomu, že jsme na Island cestovaly v září, zavrhly.
Na každém místě jsme strávily jednu noc, jen na Vestmanských ostrovech to byly dvě. Nechtěly jsme ztrácet čas na místě hledáním ubytování, navíc s náporem turistů jsme nechtěly riskovat, že už budou k dispozici jen předražené varianty. V úseku mezi Víkem a Jokülsarlónem navíc žádné ubytovací možnosti za rozumnou cenu nebyly ani s takto velkým předstihem. Pokud vás neláká spaní ve stanu nebo v autě, doporučuju si celou cestu pečlivě naplánovat a zajistit si ubytování s předstihem. Všechny rezervace šly ještě pár dní před příjezdem bezplatně zrušit.
Na všech místech byla k dispozici kuchyňka, pokud se výjimečně nabízely snídaně, nebyly zahrnuté v ceně. Podávaly se jen na dvou místech za 2.000 ISK.
Všechna ubytování byla na dobré úrovni, nejvíc se nám ale líbilo na místě, které bylo paradoxně nejlevnější (neuvěřitelných 660 Kč na jednu osobu), a sice Guesthouse Hof na poostrově Snaefellsness. Byl to celý apartmán se dvěma ložnicemi, samostatnou kuchyní a vlastním záchodem a sprchou. Ani na stránkách neměli uvedeno, že každý apartmán má venku vířivku s výhledem na oceán a vzdálený ledovec. Naproti tomu nejdražší (1370 Kč) pro jednu za noc byl Bikers Paradise ve městě Olafsvík na témže poloostrově.
Na většině míst jsme měly pokoj pro čtyři osoby.
PLACENÍ NA ISLANDU
Islandská měna je obtížně směnitelná v zahraničí, nemusíte si s tím dělat ale starosti. Všude se dá platit kartou, a to i ty nejmenší částky. Všude kromě jednoho místa – v autobusech hromadné dopravy v Reyjkavíku! Sami místní uznávají, že je to naprostá pitomost, ale většina z nich se po městě přepravuje buď vlastním autem, nebo platí přes aplikaci.
Hotovost si můžete vybrat buď z bankomatů, nebo zaplatit v obchodě eury – vrátí vám v islandských korunách.
PROČ SE VYDAT NA ISLAND V ZÁŘÍ
K tomuhle záměru svých spolucestovatelek jsem byla původně skeptická. Proč čekat s cestou na místo, kde i v létě je často nějakých 12 stupňů, až do září, když bude ještě chladněji a deštivěji. Jak moc jsem se mýlila! Cesta v první polovině září se ukázala jako skvělá volba a já vám hned povím proč.
S počasím na Islandu stejně nikdy nevíte. Když jsem tady byla v červenci 2008, většinou bylo kolem 14 stupňů. Když už se teplota vyšplhala ke dvaceti, mysleli jsme si, že se teploměr zbláznil. Tentokrát nás provázelo neuvěřitelné štěstí, jaké hned tak nikoho nepotká. Většina dní byla slunečných (!) s příjemnými teplotami právě kolem těch čtrnácti. Léto bylo prý naopak hodně chladné a deštivé.
Také tady neplatilo zdejší úsloví: „Když se ti nelíbí počasí, počkej 15 minut, ono se zase změní“. Když svítilo sluníčko, zářilo na obloze celý den (většinou několik dní). Pokud pršelo, tak zase celý den, a to hned náš první, kdy nám cestou k termálním pramenům Reykjadalur promokly čtyři vrstvy oblečení a v pohorkách, které jsme následně sušily dva dny, jsme měly louži. Počasí tedy bylo stabilní s nevyšší teplotou neuvěřitelných 17 stupňů. Pršet začalo, až když jsme přijely zase na letiště 🙂
Kromě toho, že ani podle nejteplejších měsíců se člověk řídit moc nemůže, vás ale v září čekají věci, které vám v létě ujdou.
Třeba krásně zbarvená příroda. Lesy tady pravda nejsou, ale všechny možné keříky a stromy ve městech dostávají nádherné barvy.
Máte šanci vidět polární záři! To je v létě vzhledem k tomu, že slunce zajde jen krátce za obzor, bez šance. Poštěstilo se nám ji vidět jednou a byl to naprosto výjimečný zážitek.
Můžete sice sledovat pravděpodobnost jejího výskytu na https://en.vedur.is/weather/forecasts/aurora/ , ale je to zdroj krajně nespolehlivý. Večer, kdy se objevila na obloze, tato předpověď hlásila druhý stupeň pravděpodobnosti z devítimístné škály, což je skoro bez šance. Na další dny byla předpověď vždy o stupeň lepší, což ale nekorespondovalo s realitou. Aurora se už neobjevila. Jednou možností tedy je, být dál od města a občas se kouknout na oblohu. Nám se zjevila v deset hodin.
Z toho plyne, že v září se i líp vyspíte. Když najednou přijede do prostředí, kde se slunce schová jen na slabé dvě hodiny denně, nemusí to každý snášet nejlíp. Slunce teď zapadalo stejně jako v Čechách, tzn. kolem osmé hodiny. To jsme většinou akorát tak dorazily na ubytování a před tím se kochaly nádhernými západy slunce.
V neposlední řadě jezdí v září přeci jen už méně turistů a líp se vám tak sežene ubytování, auto a parkovací místo na obřích parkovištích před hlavními turistickými lákadly.
CENY
O kolik za to všechno bude váš účet prázdnější?
Tím, že jsme cestovaly ve čtyřech, ušetřily jsme hodně na benzínu, který každou z nás vyšel na nějakých 1.110 Kč. Ubytování také v tomhle počtu jistě vyšlo levněji, protože jsme několikrát měly čtyřlůžkový pokoj.
Kde jsme se snažily hodně ušetřit, bylo jídlo. Přivezla jsem si s tebou 9 balíčků dehydrované stravy, které jen stačí zalít horkou vodou, a za deset minut máte teplé jídlo. Velký výběr mají například zde: www.4camping.cz
Na benzínkách se prodávají většinou jen párky v rohlíku nebo hamburgery. Jak benzínky, natož restaurace, kde levnější jídlo stojí tak 600 Kč, jsou vzácné, jenom bysme se jejich hledáním a zařazování je do našeho programu, zdržovaly.
Na některých hodně exponovaných místech se platí parkovné, například u termální pramenů Reykjadalur nebo u čedičového vodopádu Svartifoss. Ceny se pohybují od 130 do 170 Kč.
Pro představu sem dávám přehledovou tabulku s hlavními náklady pro jednu osobu.
| Zpáteční letenka | 8.500 Kč |
| Ubytování 9 nocí | 9.700 Kč |
| Pronájem auta 10 dní (vč. nejvyššího pojištění a druhého řidiče) | 5.800 Kč |
| Benzín | 1.100 Kč |
| Doprava letiště – Reykjavík | 620 Kč |
| Doprava letiště – Reykjavík bus 55 | 340 Kč |
| Strava | 4000 Kč (většinou drobné nákupy v supermarketech a nějaký ten fastfood) |
| Trajekt na Vestmanské ostrovy 1 cesta | 360 Kč |
| Jedna jízda autobusem v rámci Reykjavíku | 90 Kč |
Celkem každou z nás vyšlo 10 dní přibližně na 35.000 Kč.
Co když nemám s kým cestovat?
Island díky svým cenám a potřebou auta není moc příznivá destinace pro sólo cestovatele. Ani já jsem neměla s kým jet. Tedy, ne že by nikoho z mých kamarádů tahle destinace nelákala, ale buď nejsou peníze nebo čas nebo nikdo nepohlídá psa atd. Naštěstí jsou tady cestovatelské seznamky! Jasně, je to hodně o štěstí, ale to já naštěstí měla. Na serveru www.hedvabnastezka.cz jsem našla tři úžasné ženy, které měly stejnou touhu jako já, a skvěle jsme si sedly. Někdy se tak vyplatí zariskovat a vydat se na dobrodružnou cestu s někým, koho vůbec neznáte. Island za to stojí!
