Míříme až na samý sever země k hranicím s Namibií. Našim hlavním cílem jsou Augrabies Falls – jedny z největších afrických vodopádů. Poušť Kalahari začíná právě někde tady. Vzhledem k odlehlosti místa jsem dlouho přemýšlela, jestli stojí za to strávit několik dní přejezdem sem a zpátky na jih a nakonec jsem dospěla k závěru, že ne. Cestou jsme sice navštívili i další zajímavá místa, která v článku zmiňuju, ale i tak si myslím, že mnohahodinové přejezdy nezáživnou polopouští by se daly strávit i jinak. Je to ale můj názor, někdo jiný by to mohl vidět jinak.
DEN 8
Sedm hodin strávených v autě cestou na sever je celkem nezáživných. Projíždíme jednotvárnou polopouštní krajinou, která pokrývá celou jednu třetinu území JAR, a není se tak ani čím kochat. Na silnici jen občas mineme nějaké auto, známka civilizace v podobě městečka je ještě vzácnější. O to víc jsem překvapená, když na chvíli zastavíme v jedné malé, chudé vísce, abysme natankovali a zjistíme, že majitelé pumpy je bělošský postarší pár. Pomalu se blížíme k poušti Kalahari, předěl mezi ní a polopouští Velké Karroo, kterou projíždíme, ale tvoří až nejdelší jihoafrická řeka, Orange linoucí se podél hranice s Namibií. Cílem naší cesty jsou jedny z největších afrických vodopádů, Augrabies falls, kde Orange padá do velké žulové rokliny.
Kde se ubytovat: Slypsteen Farm – tohle ubytování během cesty k vodopádům byl naprostým highlightem celého dne a určitě bych tu ráda strávila víc času. V nezáživné, vyprahlé krajině se poblíž města Groblershoop nachází zelená oáza vinic. Na malém kopci nad nimi vznikly nově vybudované cihlové domky s doškovými střechami, které slouží jako ubytovací kapacity. Celé to tu působí jako nějaká hobití vesnice v Africe. Kromě jedné rodiny jsme tu úplně sami, mají tu venkovní bazén s úžasným výhledem na okolí, hned vedle se dá grilovat. Majitelé tu prodávají vlastní maso a nabízejí prý nejlepší domácí snídaně v celé JAR. Nevím, jestli je to pravda, ale rozhodně byla nejlepší z celé naší cesty. Tu nejkrásnější noční oblohu jsem viděla právě tady. Nebe pokryté tisíci hvězdami protínal opar mléčné dráhy. Pozorovat noční oblohu na jižní polokouli je něco naprosto fascinujícího, ani na Sahaře snad podívaná nebyla taková jako tady. Člověk by se na ní mohl dívat celou noc. Už jenom kvůli tomuhle místu snad celé to trmácení stálo za to.
DEN 9
Augrabies Falls
Vstupné: ZAR 252, je tu informační centrum, malý obchod se suvenýry a občerstvením a restaurace (žel nepříliš dobrá)
Webové stránky: https://www.sanparks.org/parks/augrabies/
Je vzrušující míjet na silnici značky oznamující, že Namibie je odsud 320km….240km….160km. Nejradši bych dojela až přímo k jejím hranicím (jak často se člověku něco takového poštěstí), ale s největší pravděpodobností by to tam vypadalo stejně nudně jako tady.
Augrabies Falls se nacházejí na nejdelší jihoafrické řece Orange a jsou jedněmi z největších vodopádů kontinetu, mají výšku 60 metrů. Původní kmen Knoi toto místo pojmenoval „Aukoerebis“, místo velkého hluku. V únoru se vodopád naplní vodou, jejíž objem narůstá každým dnem. Rozdíl jsme viděli už během pouhých dvou dnů, a to jak u vodopádů, tak když jsme přejížděli řeku ve městech.
Od informačního centra se jde ke třem vyhlídkovým plochám jen pár set metrů po dřevěném chodníku. Pohled na rozbouřenou vodu a okolní skalnatou krajinu je to vskutku grandiózní. Přesto mě tady napadla myšlenka, jestli kvůli pár momentům u vodopádu stojí za to strávit dva dny na cestě.
V okolí si můžete udělat i sedmi kilometrový okruh Dassie Nature Trail, mapku dostanete v informačním centru. Jen je třeba vyrazit hodně brzy ráno, v téměř 40 stupňovém vedru, kde nejsou žádné vysoké stromy, je to totiž jinak o kolaps. Když se vám nebude chtít dělat celý okruh, stačí dojít na poslední vyhlídkové místo na řeku k Twin Falls a pak se vrátit zpátky. Cestou jsme potkali páreček malých antilop, které nehnutě stáli asi jen 50 metrů od nás. Druhý den při projížďce parkem autem tu zase byli kousek od silnice vidět volně žijící žirafy.
Poblíž informačního centra se nachází chatky a kemp, je tedy možné se ubytovat přímo v parku.
DEN 10
Jsme zhruba uprostřed našeho pobytu v JAR, je proto naplánovaný odpočinkový den. Líné poledne strávíme ve skvělé (jak jinak) restauraci Khamkirri umístěné vedle Orange river. Je to poměrně izolované místo, ale vyplatí se sem vydat navzdory prašné silnici, která sem vede. Sedíte na verandě, pod vámi teče tahle ohromná řeka a majitel vám při čekání na jídlo řekne, že tak za tři dny všechny tyhle prostory budou pod vodou. Přibližně na 10 dní musejí každý rok restauraci uzavřít a počkat, až povodeň opadne. Nabízejí i ubytování, hned vedle je moc pěkný kemp. Řeka Orange pramení v Dračích horách a po 2.432 kilometrech se v Namibii vlévá do Atlantického ocelánu. Momentálně není možné jít ani na rafty, které jsme zvažovali, je to už příliš nebezpečné.
Riemvasmaak Hot Springs
Teplé prameny v pouštní krajině obklopené načervenalými skálami – tohle místo mě naprosto nadchlo, líbilo se mi tu mnohem víc, než u vodopádů. Nacházejí se asi 57 km od města Kakamas. Přibližně po hodině jízdy pouští po prašné cestě mineme malou, chudou vesničku. Za ní vede prudký svah dolů do údolí, který bysme bez SUV neměli šanci zvládnout.
Dole najdete něco na způsob recepce, kde vás vysmátý rastafarián zkasíruje o 50 ZAR.
Dva malé bazénky jsou jen pár desítek metrů odsud. Druhý z nich je z jedné strany krytý rákosím, kocháte se tady výhledem na 80 metrů vysoké žulové skály. Naplánujte si návštěvu na podvečer, kdy je okolí doslova magické. Máte pocit, že jste se propadli o tisíce let zpět, člověk tu má až pocit, že se ho dotýká něco mystického. Nikdo kromě nás tady nebyl, o to víc na nás tohle místo mohlo zapůsobit.
Ubytování: kvůli tristnímu jednání majitelů penzionu ve městě Kakamas, ve kterém jsme strávili dvě noci, nemohu místo doporučit, proto ho sem neuvádím
DEN 11 a 12
Při naší cestě Jižní Afrikou jsem každý den viděla něco naprosto ohromujícího. Každý den vyjma tohoto. Opouštíme poušť Kalahari a vydáváme se zpátky na jih přes poměrně nezáživnou, kamenitou krajinu. Dnešek je navíc nejchladnějším dnem, teploty spadly o 20 stupňů na pouhých 16.
Město Calvinia nám slouží jen jako místo, kde strávíme noc před přejezdem do hor Cederberg. V okolí města se nachází zvláštní, hornatá krajina, kde rostou jen pouštní keříky. Moc toho ale na procházce za městem neuvidíme, protože se strhne déšť a musíme se tak vrátit.
Kde se dobře najíst: Oma Miemie Café and Bakery, 1071 Hoof Straat, Kenhardt, nabízejí plněné pyrohy, dorty a další sladké zákusky. Nakoupit tu můžete i místní produkty, jako třeba rozinky, sušenky nebo marmelády.
Ubytování: Calvinia Guesthouse
Oma Miemie Café and Bakery 
Gannabos – Quiver Tree Forest
Webové stránky: https://www.gannabos.co.za/
Vypadá jako obrácený strom, který má kořeny vypínající se k nebi a větve s listy schované pod zemí. Vlastně to ani pořádně strom není, nýbrž sukulent vyskytující se jen ve vyschlé, skalnaté půdě JAR a v Namibii.
Jednotlivé stromy uvidíte už v okolí Augrabies Falls, tady v Gannabos poblíž města Calvinia se ale jedná se o nejrozsáhlejší přirozený les složený z těchto stromů na světě, rozkládá se na ploše 300 hektarů. Další je jen západně od Kenhardt pak v jižní Namibii.
Křovácký kmen Sánů používal strom tak, že z něj lidé vydloubali větve, jeden konec pokryli kouskem kůže a vyrobili si tak toulec na šípy. Odtud název stromu. Jeho odumřelé kmeny se také používaly na skladování vody a potravin.
Vazivové tkáně kmenu totiž mají ochlazující účinky, když jimi prochází vzduch.
Quiver tree se dožívají 30 až neuvěřitelných 80 let. Každý rok povyrostou jen o nějakých 10 až 20 centimetrů a mohou dosáhnout až do výšky devíti metrů. V období jara mají žluté květy, na kterých si pochutnávají paviáni.
Vodu si strom uchovává v kmeni a v listech, jejichž jemný poprašek pomáhá odrážet ostré sluneční paprsky. Při extrémním suchu si strom odlomí část větví a listů, aby zmenšil plochu, kterou musí zásobovat vodou.
Provází nás tady usměvavá majitelka lesa a nedaleké farmy, kde se můžete i ubytovat, Nakkie. Je vidět, že tímhle místem žije, vypráví nám nadšeně o stromech a pak nás v téhle měsíční krajině nechává procházet samotné. Pozoruju, jak je každý strom jiný, jejich kůra jako by byla pokrytá zlatými papírky. Velké Karroo, tato nekonečná vyprahlá plocha s hnědočervenou zemí byla před miliony let velkým jezerem. Léta jsou tady parná, zimy kruté a půda neúrodná. Přesto mají mnozí lidé k tomuhle místu velice silnou vazbu a Nakkie je toho dokonalým příkladem.
Tohle místo je velice oblíbené u fotografů noční oblohy. Není tady žádný světelný smog a tak hlavně od března do října je tu k vidění neskutečná noční obloha s mléčnou dráhou.
