Jsou dvě místa, která byste během návštěvy Gdaňsku rozhodně neměli vynechat: křižácký hrad Malbork, který je největší cihlovou stavbou světa, a Helskou kosu mající na délku 35 kilometrů a v nejužším místě šířku pouhých 140 metrů. Příslib písčité pláže omílané vodou Baltského moře zněl až příliš lákavě, a tak jsem tohle bizarní místo zkrátka musela navštívit!
Malbork
Jen necelých 45 minut trvá jízda vlakem z gdaňského hlavního nádraží k působivému hradu Malbork zapsaném na seznamu světového dědictví UNESCO. Ten leží na okraji stejnojmenného města. Nejlevněji vás vyjde cesta společností Polregio, pokud si ale nekoupíte jízdenku online, doporučuju na nádraží v Gdaňsku dorazit s dostatečným časovým předstihem. Pokud nefunguje automat na jízdenky, vystojíte si pořádnou frontu u pokladen, kde prodej rozhodně neprobíhá svižně.
Doporučuju vystoupit na stanici Malbork-Kaldowo vzdálenou asi 1 kilometr od hradu. Budete totiž na něj mít hezký výhled od řeky, navíc si ušetříte cestu zcela nezajímavým městem. V 50. letech po jeho zpustošení Rudou armádou se materiál z ruin starého města odvážel nejspíše do Varšavy, místo toho, aby se domy rekonstruovaly. Historická část tu proto chybí.
Už zdálky Malbork působí opravdu monstrózním dojmem. Ve 13. století byl založen Řádem německých rytířů, ve své době býval také sídlem jejich velmistra. Hrad obléhal Vladislav II. Jagelonský, ovšem neúspěšně. Do druhé poloviny 18. století pak sloužil jako jedna z rezidencí polských králů. Rozsáhlá rekonstrukce hradu poškozeného válkami započala už v roce 1817, při bojích o město na konci 2. světové války ho však Rudá armáda značně zpustošila. O té doby až do dnešních dnů tak rekonstrukce probíhá nanovo.
Každé pondělí je vstup „zdarma“, musíte si ale za 10 zl zapůjčit audioprůvodce. Vstup je také v tento den povolen pouze do venkovní části hradu, který je ale natolik rozlehlý, že už by mě ani nelákalo procházet si k tomu ještě interiéry.
Hradní restaurace a kiosty na mě příliš lákavě moc nepůsobily, nicméně kousek od pokladen je malý plácek, na kterém se ve stáncích nabízejí regionální produkty, a dá se tady příjemně posedět s talířkem plným pirohů.
Helská kosa
Když jsem před lety letěla do Finska, všimla jsem si, že se kousek od polských břehů do moře táhne dlouhý a úzký výběžek pevniny. Přišlo mi to jako bizarní přírodní úkaz, to jsem ještě netušila, že jednou se po něm budu procházet. Místo se jmenuje Helská kosa.
Cesta sem trvá buď dvě hodiny vlakem, který projíždí celou kosu, nebo se můžete nalodit na trajekt do města Hel ležícím na jejím cípu. Zvláštností tohoto místa je, že ač je pevnina dlouhá asi 35 kilometrů, v nejužších místech se ze severu na jih dostanete během patnáctiminutové chůze, má totiž šířku jen pár set metrů. Její celou délkou prochází železnice protínající les a můžete si jen vybrat, ve kterém z místních městeček se ubytujete. Strávit tady alespoň jednu noc určitě doporučuju, abyste se nemuseli ve spěchu ten samý den vracet do Gdaňsku. Byla by to opravdu škoda. Já si zvolila město Jurata a nelituju. Je podstatně klidnější než sousední Hel, kde je až příliš mnoho kýče ve formě stánků s nepotřebnými cetkami a venkovními restauracemi s hlasitou hudbou. Jediné, co ve městě Hel stojí za návštěvu, je Fokarium, záchranná stanice pro tuleně, kde měli v době mojí návštěvy sedm rozdováděných svěřenců, kteří během krmení předváděli i nějaké nacvičené kousky. Bohužel jsou všechny informační panely v jen polštině a tak se toho člověk o těchto zvířatech moc nedozví. Je to velice oblíbené místo k návštěvě a v létě si proto před vstupem do areálu nejspíš vystojíte frontu.
Na poloostrově si můžete pronajmout kolo nebo si zvolit nějakou značenou trasu a procházet se v borovicových lesích a podél pobřeží s písečnými dunami pěšky. Cestou narazíte každou chvíli na bunkr, dělo nebo jiný vojenský objekt. Strategická poloha kosy poskytovala ideální prostor na obranu Gdaňsku a jeho sousedních měst Sopoty a Gdyně. Ve 30. letech sloužila čistě pro vojenské účely a nesměly se zde stavět civilní budovy. O poloostrov pochopitelně bojovali Nacisté, jeho dobytí jim trvalo celý týden.
Helská kosa je oblíbená Poláky, cizinci tu byli v menšině, i když je fakt, že jsem tady byla po sezóně v polovině září. Co se ubytování týče, můžete si tady vybrat od nejjednodušších chatek po luxusní apartmány s výhledem na moře.
Molo ve městě Jurata
V Juratě se mi líbilo dlouhé molo, které vedlo do moře směřujícím k pevninskému Polsku. Voda na této straně byla mělká a zakalená od řas. Jen co se člověk blížil k pobřeží na severní straně poloostrova, už zdálky ho vítal hukot rozbouřených vln. Atmosféra zcela jiná, pravý drsný sever. Stála jsem tu s nohama zabořenýma do bílého písku a představovala si, kam všude bych se dostala, když bych odsud vyplula na širé moře. Pokud by můj směr byl přímo vpřed, doplula bych na švédský ostrov Gotland. Nebo bych se mohla vydat až k finskému archipelagu s jeho tisíce ostrovy. Je zvláštní, že právě při pohledu na moře začne člověk fantazírovat o tom, co je na jeho druhém konci a jaké by to bylo, pokud by vyslyšel jeho vábení a vydal se na cestu. V člověku se na takovýchto místech probudí jeho objevitelské touhy jako za časů námořních objevů. A začíná plánovat další cestu!
Fokarium
Rybářské město Hel 
Pláž na severní straně od města Hel
