Novohradské hory: jde to i bez lidí (část I.)

Novohradské hory, to je Šumava bez lidí. Mají stejně mírný ráz, orograficky jsou vlastně stále součástí Šumavské hornatiny, ale na rozdíl od jednoho z našich nejnavštěvovanějších pohoří, tady najdete klid a relativně jen málo návštěvníků. Ani své vlastní jméno nemají, jejich název se odvozuje od města Nových hradů. Novohradským horám se říká jak pohoří samotnému, tak podhůří, proto v článcích píšu i o místech jako jsou Nové hrady a Žumberk ležící v nížině. Z ní zase můžete pozorovat, jak se hory začínají vypínat k nebi zčista jasna, žádné pozvolné zvlňování krajiny. Jsou sice naším nejmenším příhraničním pohořím, přesto mám nejraději jejich východní část táhnoucí se podél rakouské hranice. Začíná Kraví, Kuní horou a Vysokou a končí obcí Pohoří na Šumavě a nejvyšší horou Kamenec na jednom z nejjižnějších výběžků Čech. Ve dvou článcích vás provedu po místech, která stojí za to navšívit.

Nové hrady

Nejvýznamnější město zdejšího kraje s půvabným hradem, od kterého odvozuje své jméno. Na jeho místě stál původně „Starý hrad“, který byl ve 13. století nahrazen touto stavbou s krásnou šindelovou střechou a bílým zdivem. Je to vlastně jeden z mých nejoblíbenějších hradů, možná i pro jeho malé rozměry, kdy nepůsobí nijak honosně a to přirozeněji se tady člověk cítí. Před hlavním vstupem do hradu můžete nakouknout do domku s kovárenskou dílnou.

Štíhlá věž kostela kousek od hlavního náměstí je vidět z širého kraje. Z nějakého vyhlídkového místa nejsevernější části Novohradských hor tak Nové hrady bezpečně poznáte. Sousední klášter patří řádu servitů – jeho zakládající člen, Ferdinand Buquoy, byl v 17. století ve válce proti Turkům těžce raněn a slíbil, že pokud se uzdraví, nechá postavit klášter k uctění Panny Marie.

Místní panství bylo v průběhu staletí v ruchách Vítkovců, Rožmberků a Švamberků, poslední z tohoto rodu, Petr ze Švamberka otevřeně podporoval protihabsburskou opozici. To mělo za následek zkonfiskování jeho majetku a předání panství do vlastnictví císařského generála Karla Bonaventury Buquoy jako náhradu za jeho výdaje s vydržováním vojska proti českým stavům. Pro Nové hrady a okolí to byl nicméně počátek jejich rozvoje. Manželka císařského generála, Marie Magdalena, se do města krátce po jeho smrti přestěhovala a podílela se na rozkvětu města. Její následovníci se pak starali o lesní hospodářství, podporovali sklářskou výrobu, vědu a umění. Jeden z ekonomicky nejosvícenějších členů byl Jan Nepomuk Buquoy, který v 18. století zakládal na svém panství hamry a mlýny a lákal do nich nové nájemníky. O jeho manželce Terezii Paarové bude ještě v článku řeč. Místní se zkrátka pod jejich vedením měli dobře. Nedělo se tady to, co v sousedním Třeboňsku, kdy se do Ameriky v 19. století stěhovaly celé rodiny.

Kde se dobře najíst: restaurace H otelu Rezidence

Za návštěvu stojí i skvělá kavárna v bývalé barokní lékarně: Apatyka Café

Terčino údolí

V bezprostředním sousedství Nových hradů se v nížině podél říčky Stropnice táhne rozlehlý anglický park, zvaný Terčino údolí, ideální místo pro těžké romantiky. Ve druhé polovině 18. století započala s přeměnou údolí manželka hraběte Johana Nepomuka Buquoy, Terezie Paarová. Ta chtěla držet krok s evropskou aristokracií, která se chtěla přiblížit přírodě. Šlechta kolem svých sídel nechala budovat právě anglické parky a tento patří k těm mimořádně vydařeným. Přijíždělo ho sem obdivovat panstvo z celé Evropy. Park vznikl úpravou volné krajiny bez přímé návaznosti na hrad nebo zámek, což je ojedinělý počin.

V areálu Terezie nechala vystavět lázně (dnes je zde penzion a restaurace) a několik dalších staveb, největší atrakce tohoto parku zde nicméně vznikla v roce 1817 – je jím uměle vytvořený vodopád padající z výšky třinácti metrů. V období romantismu se v parcích budovaly dramatické prvky divoké přírody a ruiny prastarých hradů, přesto se vám bude zdát, že tenhle vodopád je tady odjakživa, působí přirozeně.

Po druhé světové válce, kdy byl majetek Buquoyům zkonfiskován, se o údolí a jeho stavby nikdo nestaral, což nutně muselo vést k devastaci budov a celého území. Náprava se začala dít až od 70. let. Některé budovy jsou ale nenávratně pryč, jako třeba Modrý dům, ve kterém Terezie trávila letní měsíce. Po dvou povodních v první polovině 20. století z něj zbyly jen ruiny.

Když dojdete na druhý konec údolí, dostanete se k opuštěné zemanské tvrzi Cuknštejn. Zasloužila by si opravu, ale i tak působí neskonale půvabně.

Zpátky se můžete vydat po zelené horním vrchem. Celý okruh naučné stezky má nějakých pět kilometrů a můžete ho kdykoliv zkrátit.

Dobrá voda, Hojná voda

Ten kostel se sytě žlutou omítkou a dvěma věžemi je nepřehlédnutelným bodem umístěným uprostřed prudce stoupajících hor. Poutníci přicházející ze severu nepotřebovali na své cestě po rozlehlé nížině žádné ukazatele, Dobrá voda s touto monstrózní stavbou se nedala minout.

První zmínky o léčivé vodě pocházejí z roku 1564, to bylo ale o sousední vesnici dál – v Hojné vodě. Vznikla tady lázeňská osada, ve které se léčil i samotný Petr Vok, pramen ovšem zřejmě nebyl příliš vydatný a svou roli sehrála i odlehlost místa, což obojí zapříčilo postupný úpadek tohoto místa. Název pochází až od Františka Palackého znamenající hojivou, léčivou vodu, dnes jí však připomíná jen malá studánka nedaleko zvonice kostela Sv. Anny, který byl zbořen v roce 1963.

Na přelomu 17. a 18. století se ovšem objevil pramen nový, a to už bylo v dnešní Dobré vodě. Lidé se o něj začali zajímat na základě vyprávění syna sedláka, Matyáše Egidiho, který prý ve snu viděl kostelík, Ježíše s obrázkem Panny Marie, kteří ho vyzvali, aby u tohoto lesního pramene postavil kapličku. A to se také stalo. Věhlas místa se šířil se zvěstmi o uzdravených lidech, kteří se z pramene napili. Hrabě Karel Albert Buquoy tu na tento popud začal v roce 1708 stavět barokní poutní kostel. Místo rázem ožilo – byla zde vybudovaná letní rezidence Buyuoyů, lázeňské budovy, hospody a později i škola. Koncem 19. století tu žilo necelých 600 stálých obyvatel a přicházelo sem několik stovek procesí ročně. S příchodem komunistů k moci se i tady odehrál klasický scénář jako na tolika jiných místech v českém pohraničí. Po původních budovách tu není kromě kostela ani památky a lidé sem zpravidla jezdí jen na rekreaci, pokochat se krásným výhledem na okolní rozlehlou nížinu a načepovat si zdravou vodu.

V osadě s původním pramenem Hojná voda byl v roce 2012 nainstalován meditační zvon, nebo-li zvon setkávání, odkud je pěkný výhled do krajiny. Je na něm nápis: „Obrať svou tvář ke slunci a všechny své stíny zůstanou za tebou“. Má připomínat, aby lidé mysleli spíš na to, co je spojuje, než rozděluje s odkazem na pohnutou nedávnou historii tohoto kraje.

Trasy z Dobré/Hojné vody

Jestli chcete mít výhled na krajinu ještě z větší výšky, vydejte se z jedné nebo druhé obce po červené/zelené na vrch Kraví hory. Z něho samotného sice není nic vidět, je na něm ale rozhledna. Okruhem se dostanete kolem několika skalních útvarů zpátky přes Hojnou vodu nebo pokračujte lesem po červené až na Kuní horu.

Další variantou je vydat se z Hojné vody na opačnou stranu, a sice na horu Vysoká. Na jejím svahu, tři kilometry od obce (dostanete se sem po neznačené asfaltce), se totiž rozkládá jeden z Novohradských pralesů. O tom druhém, Žofínském, budu psát v dalším článku. Oba jsou nejstaršími chráněnými území ve Střední Evropě. Jako bezzásahová území je určil další z rodu Buquoyů – Jiří František v roce 1838, což bylo to v době, kdy v okolních lesích už probíhala intenzivní dřevařská kolonizace. Příroda se tu od té doby vyvíjí bez zásahů člověka. Zatímco Žofínský prales je návštěvníkům nepřístupný a můžete se procházet jen po jeho obvodu, tím Hojnovodským vede okružní naučná stezka. Část cesty, kdy se stoupá, vede asfaltka, nicméně se vám může stát, že budete jako my obcházet spadlý strom. Při návratu půjdete část lesní cestou se budete proplétat vysokou trávou a malinovníky, není to tedy moc pro lidi, které značně znervózňuje představa klíšťat lezoucích po kůži. Těch je tady totiž dost. Na informačních panelech mě asi nejvíc zaujala zpráva, že v lese taky probíhá inventura. Co každých deset let se tu zmapují všechny stromy, pahýly, prameniště atd. a zakreslí se do polohopisného plánu, který si tu můžete prohlédnout. Nic z něj člověk nevyčte, jen je zajímavé dívat na stovky teček rozesetých na bílé ploše. Přišlo mi vlastně exotické procházet se lesem s téměř samými listnáči, ač to byl před staletími přirozený stav. Měla jsem pocit, že les mnohem víc žije, že je v něm víc ptáků, mnohem zajímavější genius loci.

Na mapě je naučná stezna vyznačená přerušovanou zelenou, z Hojné vody se k ní dostanete po tříkilometrové neznačené asfaltce.

skalní útvar pod vrcholem Kraví hory, „Napoleon“

Kde se v Novohradských horách ubytovat: doporučuju vybrat si obec Hojná voda. Má výhodnou geografickou polohu, kdy za pár minut sjedete autem z hor a místa jakou Nové hrady, Žumberk a celou podhorskou oblast máte na dosah ruky. Zároveň je výchozím bodem pro pěší túry do okolí, jako je Kraví a Kuní hora a Podhůrský prales. Je tu božský klid, v okolí louky a z ubytování máte docela široký výběr. A díky malému světelnému smogu vám v noci nad hlavami září tisíce hvězd.