Můj otec přede mnou až donedávna tajil, že v dětství vždycky trávil pár dní v létě u příbuzných v Andělské hoře nedaleko Karlových Varů. Za několik desítek let přišel s tím, že by tuto vísku se zříceninou hradu rád znovu navštívil. Na prvního máje, v den, kdy se milenci líbají pod rozkvetlou třešní, jsem s ním tedy vydala po stopách jeho dětství a okolních zanikých vesnic.
Zřícenina hradu v Andělské hoře je viditelná z hlavního tahu Praha – Karlovy Vary. Je posazená na vskutku nevysokém kopci, výstup na něj zvládnou za pár minut i ti největší lenoši. Město i hrad byly vypleněny Švédy za Třicetileté války, pomyslným hřebíčkem do rakve byl ovšem pořár, který poškodil celou obec i hrad. Došlo sice k následné obnově, hrad ale zůstal opušťen od 18. století, kdy se šlechta stěhovala do mnohem pohodlnějších zámků. O hrad nicméně zájem nikdy zcela neopadl, renovační práce započaly už v následujícím století a stal se oblíbeným místem výletníků. Z Karlových Varů sem podnikali výlety F. Schiller a J. W. Goethe, který zde dokonce oslavil své 37 narozeniny. Místní dodnes věří, že zde vyzařuje pozitivní energie. Něco na tom možná bude, když na začátku 17. století řádil všude v okolí mor, Andělské hoře se epidemie vyhnula.
Výhledy ze zříceniny hradu 
Andělská hora je zasazená na úpatí Slavkovského lesa. Z vyhlídky na zřícenině se vzadu na horizontu zvedají Krušné hory Okolí na severovýchodní straně tvoří vojenský výcvikový prostor. Jinak jsou pod vámi vísky, louky a pole a všechno to má takový poklidný, povznášející ráz.
Z náměstí s kostelem sv. Archanděla Michaela jsme se po žluté vydali necelé dva kilometry do zaniklé obce kolem ruiny Štichlova mlýna usazeném v malebném údolí. Ten roku 1932 vyhořel a už nebyl obnoven. Kromě toho tu byla hájovna a několik obytných budov. Jediné, co se dochovalo, je kaplička Panny Marie, která byla doslova vykřesaná z popela po celkové rekonstrukci z roku 2011.
Měli jsme štěstí, že se tudy přehnal to odpoledne déšť a nebyla tu tak ani noha. Připadala jsi tady doslova jako v nějakém pohádkovém údolí, tak kouzelné je zdejší okolí.
pozůstatky Štichlova mlýna 
opodál obnovená kaplička
Naše putování po zaniklých vesnicích tím ale nekončilo. Ujeli jsme asi 15 km směrem zpátky ku Praze a nechali auto ve vesnici Polom. Na několika dvorcích bylo doslova vetešnictví, vypadalo to tady vůbec dost neutěšeně. Až mě napadlo, jestli po návratu naše auto nenajdeme rozebrané na některém z nich. Jediný, kdo se tady tvářil přátelsky byl malý psík, který nás přišel přivítat s vrtícím ocáskem a hladově se díval, jestli mu nehodíme něco k snědku.
Po necelých třech kilometrech krásné cesty lemované loukami jsme se zezadu blížili k ohromnému kostelu v zaniklé obci Skoky. Stála jsem před ním úplně v úžasu, něco tak dechberoucího jsem vůbec nečekala. Kromě něj se zachovala jen hospoda, stodola a hřbitov. Musím říci, že kostel Navštívení Panny Marie je ve svém zpustlém stavu podstatně působivější, než když by prošel rekonstrukcí a stál uprostřed náměstí nějakého města. Na tomto místě si ho příroda bere zase zpátky, působí to až naturalisticky, hrozivě. Kostel by otevřen, jeho potemnělý interiér působil až trochu strašidelným dojmem.
Je odsud vidět na žlutickou přehradu, kvůli jejích výstavbě se muselo vystěhovat těch několik málo obyvatel, kteří se sem nastěhovali po odsunu Němců. Obec odmítla opustit jediná obyvatelka – nechtěla opustit hřbitov, na kterém je pohřbená její devítiletá dcera. V roce 1982 žena zemřela po pádu do studny, čímž se uzavřela historie obydlených Skoků. Kostel byl několikrát vykraden, naštěstí se ale podařila oprava alespoň věžních bání.
Na další prozkoumání okolí už nebyl čas, blížil se už poněkolíkáté déšť.
Takový byl tedy můj prvomájový výlet. Nic jsem si o místech, která jsme navštívili dopředu nepřečetla a udělala jsem dobře. Neochudila jsem se tak o překvapení, které tady na mě čekalo. Dnes si můžeme podrobně prohlédnout téměř každé místo ještě než ho reálně navštívíme a ochuzujeme se tím o ten úžas, který je spojený s objevováním pro nás neznámých míst. Tuto strategii začnu praktikovat častěji.
Kde se dobře najíst: nikde, svačiny zabalte s sebou:)
