Dublin: výlety po okolí

I když jste v Irsku jen na pár dní, je určitě škoda zůstávat jen v Dublinu. Míst na jednodenní výlet je v jeho okolí spousta, záleží, jestli dáte přednost procházce po nádherných útesech, okolním horám nebo třeba návštěvě šlechtického sídla. Krásnou přírodu v okolí hlavního města můžu Irům jenom závidět. Těžkou hlavu si nedělají ani ze špatného počasí. Naštěstí prý mají Ryanair, můžou kdykoliv zvednou kotvy a vydat se někam, kde nefouká celoročně vítr a ani v zimě není míň než deset stupňů. Mě ale na těch pár dní drsné počasí vůbec nevadí, naopak se mi zdá, že to zdejší krajině dodává na charismatu. V článku vám představím čtyři kouzelná místa, která podle mého rozhodně stojí za návštěvu.

Howth

V centru Dublinu na nádraží Dublin Connolly nasednete do vlaku a za 20 minut jste v rybářské vesnici Howth. To by samo o sobě nebylo až tak velkolepé, nebýt krásných útesů, které jsou kousek odtud. Z přístavu se vydáte po značené Howth Cliff Path a užíváte 4,5 kilometrovou procházku po útesech s parádním výhledem na moře a tříštícími se vlnami o skály. Poloostrov se nachází v severním výběžku Dublinského zálivu, je odsud tak vidět město, za kterým se na horizontu tyčí do výšky kopce panství Wicklow. Jak se budete blížit k jihu poloostrova, začne se k vám pomalu přibližovat maják Baily. Odtud jsem se vrátila zpátky do přístavu skrze město a jeho pěkné vilky. Dá se ale pokračovat po červené podél pobřeží dál, z čehož je pak slušná celodenní procházka.

Hrad Howth Castle z 16. století jsme jen zběžně okoukly zvenku, za návštěvu prý stojí zahrady, které jsou proslulé rododendrony a azalkami.

Jak jsme se tak loudavě procházely v přístavu, všimly jsme si, že u jedné z přistavených loděk se dolů do vody dívá hlouček lidí. Přišly jsme tedy blíž a on to tuleň vykukoval z vody přímo u mola. Asi byl zvyklý, že mu lidé házejí něco k snědku, protože se zdálo, že svoje stanoviště nehodlá hned tak opustit. Byla jsem tím učarovaná, takhle blízko ve volné přírodě jsem tohle zvíře ještě neviděla.

Malahide

Jen pár kilometrů od Howth se nachází další pěkné místo, na které se z Dublinu dostanete za půl hodiny vlakem – hrad Malahide. Od roku 1185 do 1976 patřil významnému rodu Talbotů, byl několikrát renovován a přestavován. Jeho nejstarší dochovanou částí je obytná věž ze 12. století. Zapůsobil na mě i jeho interiér, české hrady a zámky už jsou pro mě dost okoukané, ale návštěvu alespoň jednoho hradu v Irsku jsem si nemohla nechat ujít. Jeho největší chloubou je středověká hodovní síň a místnost s vyřezávaným dřevěným ostěním.

V každém správném hradu taky „bydlí“ alespoň jeden duch. Tady jich prý mají hned několik, kromě Bílé Paní, je to třeba šašek Puck, který si vzal život z nešťastné lásky, a doteď obývá věž, ve které dříve žil.

Hrad je obklopen rozlehlým parkem, pokud budete mít štěstí na počasí, užijete si tady i dost zeleně.

Glendalough

Tohle čarokrásné místo se nachází asi hodinu jízdy z centra Dublinu v pohoří Wicklow Mountains. Jedná se o bývalý klášterní komplex, na jehož místě v 5. století poustevničil svatý Kevin. Jeho osobnost lákala k sobě žáky, kteří se kolem něj začali srocovat. V 9. století na tomto místě vznikla osada, která dosahovala významu nejvýznamnějšího irského kláštera Clonmacnoise. Klášter čelil opakovaným nájezdům Vikingů, na konci 14. století ho pak zpustošili Angličané.

Známá z fotek je 33 metru vysoká Glendalough Round Tower z 10. století. Obklopuje jí stále používaný hřbitov, na kterém se kousek od věže nachází působivý St. Kevin´s Church ze 11. století.

Pěšinou se odsud jde asi 2 kilometry kolem začarovaného lesa jako z Robina Hooda do údolí k jezeru Upper Lake obklopeném kopci. V okolí jezera jsou turistické stezky s místy, které jsou spojené s pobytem sv. Kevina.

Celé místo, jak bývalý klášterní komplex, tak okolí jezera má zvláštní, tajemnou atmosféru a já hodně mě mrzelo, že jsem tady procházkami nemohla strávit celý den.

My, protože jsme neměly auto, jsme se totiž připojily k jednodenní tour se společností zabookovanou přes Viator. Tohle byla jedna ze tří zastávek – kromě toho jsme navštívily nedalekou ovčí farmu, kde jsme měli ukázku toho, jak honácký pes nahání své stádo. Fascinovalo mě, jak pes okamžitě poslechl jakýkoliv pokyn nebo písknutí farmáře a ovce si nedovolili vzdorovat.

Následoval pak poměrně dlouhý přejezd do městečka Killkenny se St Canice Cathedral s kruhovou věží, na kterou se dá vystoupat, a anglo-normanském hradu ze 13. století. Obě místa jsou spojená ulicí s barevnými domky, obchůdky a kavárnami. I tak ale musím říct, že bych mnohem radši strávila celou tour ve Wicklow Mountains, než zajíždět až sem, město mě zas až tolik nezaujalo. Celodenní tour do pohoří se ale v nabídce nebyla.

Nejsem sice příznivcem cestování autobusem plným turistů, ale pořád se nám to zdálo jako lepší varianta, než se do Wicklow Mountains nevypravit vůbec. Stálo nás to každou 44 EUR, což vyšlo i levněji, než když bysme si ve dvou pronajmuli auto. Navíc průvodci jsou většinou vtipní místňáci, rozhodně jsem se tak v autobusu, kdy k nám Thomas měl různé legrační průpovídky, bavila.

Brú na Bóinne

Asi 50 kilomentrů severně od Dublinu se nachází oblast zvaná Brú na Bóinne s asi 40 prehistorickými památkami, které jsou starší než Stonehenge i pyramidy. Jedná se o jednu z nevýznamnějších archeologických lokalit v Evropě.

Vstup do areálu je přes návštěvnické centrum, vstupenku je třeba si zakoupit s předstihem online.

Nejvýraznější stavbou je asi Newgrange, trávou porostlá homole o průměru 80 metrů, která v sobě ukrývá největší komorovou hrobku z doby kamenné. Vznikla přibližně v roce 3200 před naším letopočtem, její účel ale není zcela známý. O zimním slunovratu proniká okénkem nad vstupem sluneční světlo, které postupně zaplaví devatenáctimetrovou chodbu a nakonec dojde až do hlavní komory. Před vchodem do hrobky je kámen s geometrickými vzory, homoli pak obklopuje dvanáct menhirů. Na stavbu hrobky se muselo přemístit 200 000 tun země.

Opodál se nachází mohyla Knowth, která vydala ještě více nálezů než Newgrange. Kolem ní je rozesetých 17 menších mohyl. Její vnitřek přístupný není, nicméně kromě původní neolitické kultury, zde pobývali i Keltové a od 12. století Normané. Kruhové hradiště, které zde bylo vybudováno, bylo nadobro opuštěno ve 14 století.

V okolí je celá další řada mohyl a menhirů. Místo má doteď zvláštní atmosféru, když jsem se tak dívala na okolní zvlněnou krajinu, nedivila jsem se, že si lidé zvolili za duchovní centrum právě tuto oblast.

Z Irska to byla jen malá ochutnávka. Nejkrásnější je prý jeho západní pobřeží, kam si naplánuju výlet příště!