Zdá-li se vám Malta malá, sousední ostrov Gozo je ještě o poznání titěrnější. Zato však autentičtější, zelenější, kopcovitější a větrnější. Utekla jsem na něj na pár dní, abych si odpočinula od únavné hromadné dopravy na Maltě. Vždycky mě fascinovaly mořské útesy v Anglii, od té doby, co jsem na fotkách viděla, že jsou i na Maltě, bylo rozhodnuto, že se sem musím vypravit. Bonusem totiž je, že šance na promoknutí je mnohem menší. Zato hrozí spálení, ale to už mi připadá přijatelnější.
Za své stanoviště jsem si zvolila letovisko Marsalforn. Na konci března bylo téměř prázdné. Ze všech těch prázdných budov mě přepadl pocit tísnivé osamělosti, kterou umocňoval pohled na rozbouřené moře. Při procházce západním směrem od letoviska jsem narazila na zvláštní geologický úkaz – pískovec vymletý od moře do neobvyklých tvarů. Podobnou scenérii bych čekala třeba v severní Africe, kde Sahara ustupuje moři. Na tomto místě jakoby se dva tyto elementy – nesoucí v sobě příslib nekonečna i hrozbu smrti – sešly. Oba mě stejnou měrou fascinují. Prudký vítr tříští vlny o skaliska, zadívám se do dálky a na okamžik mám pocit, jako bych odkudsi z dálky slyšela mořské sirény.
Rozhodně se vyplatí věnovat Gozu několik dní, než ho jen zběžně projet během jednoho dne. Místa, která tu člověk navštíví, ho od sebe hned tak nepustí. Ohromné útesy u zátoky Xlendi, romantické uličky Victorie, ve kterých se doslova zastavil čas, klidná atmosféra okolí baziliky Ta Pinu – byla by škoda tím vším jen proletět.
