Můj původní plán při vzniku tohoto blogu bylo vyhnout se psaní o velkokavárnách. Podle mého postrádají určitou intimitu a osobitost kavárnen menších, které si jejich majitel utvořil k obrazu svému a které vnesl otisk své osobnosti. U kavárny Lucerna ale udělám výjimku. Prošla jsem jí při vstupu do stejnojmenného kina (jedná se první stálý kinosál v Čechách) už tolikrát, že snad ani nemůžu jinak. Málokdy se totiž stane, že bych po skončení filmu odolala se v ní alespoň na chvíli neposadit, pokochat se tak její krásou a nechat v sobě doznít dojmy z projekce.

Jak je možné, že jsem až doteď nenapsala o jedné ze svých nejoblíbenějších kaváren? O té, která se stala základnou pravidelných setkání s mými bývalými spolužáky z vysoké. V letních podvečerech jí vyměňujeme za trávník na Kampě a do „Mlýnské“ se chodíme jen občerstvovat – nápoje tu dostanete i do kelímků. Paradoxně tak tuhle kavárnu máme nejraději, když můžeme být venku.

Nejen Paříž má svůj Montmartre.  Během období „Belle Époque“ nám tato kulturní mekka byla inspirací nejen při stavbě Petřínské rozhledny. I my jsme chtěli mít své šantány, kde by se soustřeďovala bohéma, intelektuálové a umělci. V domě U třech divých tak vznikl pražský Montmartre, přezdívaný Montík.

Občas pocítím lehkou závist k obyvatelům Vinohrad. Závidím jim všechny ty malé obchůdky, alternativní galerie a restaurace. Závidím jim i portugalskou kavárnu Café Oliveira. Chodím sem, když potřebuju trochu nasát letní atmosféru a připomenout si svojí cestu Portugalskem – jeho hory, rozvrklané tramvaje v Lisabonu, vlakové nádražní haly vyzdobené modrobílými kachličkami, portské a v neposlední řadě výborné jídlo. Tak to má asi většina hostů, kteří sem rádi chodí na tradiční smetanové koláčky pastel de nata nebo na flambovanou šunku. Schází se tu většina Portugalců žijící v Praze a nemusím dodávat, že je tu pak o poznání hlučněji…

Ani nevíte, jak mě potěšilo, když jsem zjistila, že pár metrů od místa, kde pracuju, vznikla tahle nová kavárna. Konečně mám tak možnost se o polední pauze nadopovat kofeinem z čerstvě pražené kávy Costa Rica nebo doplnit hladinu cukru jedním z výborných dortíků (mimochodem mým oblíbeným se stal malinový). Kávu si můžete vzít s sebou do kelímku, čehož využívá (i s ohledem na malý prostor této kavárny) řada lidí z okolních lékařských klinik na Karlově.

Jako první Fair Trade pražírna kávy v Čechách, Mamacoffee je tím pravým místem pro všechny kávové fajnšmekry.  100% arabiky různých chutí a vůní, vlastní vegetariánská kuchyně a decentně zařízený interiér působí blahodárně na všechny smysly. Od roku 2008, kdy vznikla kavárna ve Vodičkově ulici, se její řady rozrostly o šest dalších kaváren rozesetých v okolí centra města. Právě ta ve Vodičkovce je mi ale nejmilejší, fotky, které vidíte, tedy byly pořízeny v jejím interiéru.