Kodaň je moje srdeční záležitost. Pokaždé, když toto město navštívím, zaplaví mě pocit euforie a naprosté volnosti. Jeho půvabu jsem podlehla před lety na svém studijním pobytu a od té doby se do něj pravidelně vracím.
Žádné jiné město pro mě neznamená tolik, co Praha. Nedovedu si představit jej nadobro opustit a začít život někde jinde. A přesto…… po tom, co jsem dostala příležitost studovat půl roku v Dánsku, uvědomila jsem si, že nebýt Prahy, zoufale bych toužila žít v Kodani! Pokusím se vám vysvětlit, proč si myslím, že Kodaň je skvělé město!
1. Krásní lidé – Jedné z prvních věcí, které si po svém příjezdu do Dánska okamžitě všimnete je, že všichni okolo vás jsou nápadně krásní. Čistě objektivně vzato, každá žena, která tuhle zemi navštívila, potvrdí, že snad nikde jinde se nenajde taková koncentrace pěkných kluků jako právě tady. Vysocí, urostlí, vlasy ošlehané od větru, stylově oblečení. Moje kamarádka, která v Praze vyučuje Dánštinu, se svých studentek ptá na motivaci učit se tenhle nelehký jazyk. Odpovědí většiny z nich je: „Dánové jsou přece tak krásní kluci“. Ne pánové, nagelovaní Italové už u nás dávno nejsou v kurzu. Vězte ale, že Dánky jsou taky velice pohledné. Jsou štíhlé, dlouhé vlasy mají na temeni hlavy stočené do roztomilého drdolu, nosí převážně legíny a kráťoučké sukně. To, že jim je častokrát vidět pomalu i zadnice se tady moc neřeší. Je zvláštní objevit se ve městě, kde by každý druhý člověk mohl být modelem v nějakém módním časopisu. Právě tady jsem pochopila, že puberta člověka neopouští, když je mu nějakých devatenáct. Ve skutečnosti je v něm stále latentně skrytá a vypluje na povrch ve chvíli, kdy je konfrontován s nějakým adekvátním stimulem. Po několika měsících svého pobytu jsem si zvykla na to, že ať jdu kamkoli, jsou v mé blízkosti vzdálení bratranci Brada Pitta a Orlanda Blooma. Moje studia už ale skončily a tak jezdím do Kodaně už jen na návštěvu, a tak si tedy vždycky odvyknu na tento „standart“. Když mě pak doprovází některá z kamarádek, která je v tomto městě poprvé, chichotání a komentáře, kdykoli mineme nějakého místního Adónise, nebere konce. A tak si myslím, že by ženy do Kodaně neměly brát své partnery. Okolí nejde nekomentovat a riskovat, že se člověk podřekne?
2. Velkoměsto s lidskou tváří – Většina lidí má Kodaň spojenou pouze se sochou Malé mořské víly, která se zasněně dívá směrem na otevřené moře. Jsou pak zklamaní, že přes svou skutečně miniaturní velikost v obležení turistů, kteří ji neustále sahají na zadek nebo na prsa, téměř není vidět. Na Kodani je příjemné, že společně s nejznámější ulicí Nyhavn, proslulou svými barevnými domky a přístavištěm malých loděk, jsou tato dvě místa v podstatě jediná, kde se budete tlačit v davu s ostatními turisty. Při procházce městem tak máte pocit mnohem větší autentičnosti, než třeba v Římě nebo v Paříži. Město je budované tak, aby sloužilo lidem, zcela tak dávám za pravdu mému známému z Finska, který o Kodani prohlásil, že je to velkoměsto s lidskou tváří.
3. Voda, vítr, volnost – Dánsko, a potažmo celá Skandinávie, je pro mě synonymem volnosti. Vnitřní volnosti. Moře dává těmto krajům příslib nenaplněné touhy po dálných krajích, chladný vítr vybízí člověka k rozletu na nebesa, melancholická příroda láká k dlouhým kontemplativním procházkám. Malá mořská víla se z kodaňského přístavu teskně dívá směrem na volné moře, jakoby za jeho horizontem měla nalézt své naplnění. Voda, země, vzduch jsou elementy silně působící v této zemi. Nedokážu vysvětlit proč, ale jejich přítomnost mi dává nepopsatelný pocit svobody.
4. Hygge – snad žádné jiné slovo není pro Dánsko tak charakteristické jako „hygge“ – „útulný“. Je alfou a omegou zdejšího života. Dánové si udělají si hyggeling večer, zajdou do hyggeling restaurace. Důraz na pohodlí zde hraje zásadní roli. Projevuje se to už v domácnostech. Dánové kladou velký důraz na střídmě, ale útulně vybavené domovy. Jedna Dánka, která strávila několik let v Itálii, mi vysvětlovala, že na rozdíl od Italů, kteří kladou velký důraz na módu, Dánové investují hodně peněz do svých domovů. Nejen proto, aby se v nich oni sami cítili dobře, ale na rozdíl od nás, kteří se rádi scházíme po hospodách, se Dánové zvou často přátelé k sobě domů a rádi se tedy dobře prezentují po této stránce. Vlastně se mi to zdá logické. V zemích, kde je po většinu roku nevlídno, lidé přirozeně kladou mnohem větší důraz na vybavení interiérů, na to, aby se v nich cítili dobře. Protože nepoužívají závěsy, bylo pro mě snadné jakoby náhodou jim při svých večerních procházkách nakukovat do oken a obdivovat se tomu, jak to mají doma krásně zařízené. Tehdy jsem si myslela, že seveřané se doma nezabarikádují tak jako my, jelikož nejsou zvědaví, co zrovna jí jejich soused k večeři. Není tomu tak, zvědavost je univerzální lidská vlastnost. Můj tehdejší přítel se otevřeně přiznal k tomu, že bez ostychu sleduje, co se děje za okny jeho sousedů, kteří žili v protějším domě a vyjmenoval mi, kdo z nich se v nedávné době s někým rozešel a kdo má naopak nového přítele či přítelkyni. Jiná známá z Čech, která se sem před dvaceti lety přivdala, řekla: „Ale oni se dívají. A nejvíc mě rozčílí, když na mě sousedé, kteří jdou kolem, ještě zamávají“! Ale to už jsem odbočila.
5. Přívětivost – Dánsko je velice vlídná země, nenechte se zmást poněkud nelibozvučným drsně znějícím jazykem. Krajina, kde nejvyšší „hora“ měří 170 metrů, působí mírumilovně a konejšivě (zlý jazykové by řekli nudně). Žádné nepřístupné hory, žádné vulkány, žádné valící se řeky. Nic, co by narušovalo poklidný ráz krajiny. Vlídnost je patrná i na místních obyvatelích. Nikde jinde se mi nestalo, že bych šla ve velkém městě po ulici a kolemjdoucí se na mě usmívali. Muži, ženy, stařenky, až jsem si začala říkat, co je tady špatně. Nepůsobí to na mě strojeně, jako v případě už tolik komentovaného amerického úsměvu. Tu dobrou náladu tady lidem prostě věřím. Pak se vám zpátky domů opravdu moc nechce. Zřejmě dokud člověk nevyjede na delší dobu do zahraničí, nezjistí, že není tak normální, jak si o sobě vždycky myslel. Podle průzkumů jsou Dánové nejšťastnějším národem na světě. Ačkoli sami Dánové se tomuto výsledku díví, něco na tom je. Z lidí tu vyzařuje spokojenost, která zcela jistě souvisí i s ekonomickým blahobytem, ovšem podle jednoho výzkumu jí mají na svědomí především geny. Dánský gen štěstí je prý přítomen i u lidí, kteří se již narodili v zahraničí, ale mají dánské předky. Jistě se mnou souhlasíte, že kumulace tohoto genu v rámci jednoho národa je nespravedlivé a místní by se měli postarat o jeho šíření.
6. Tatínkové s kočárky – když mě v Kodani navštívila má kamarádka, šly jsme se v neděli ráno projít do rozlehlého parku Frederiksberghaven. „Asi jsem se ocitla v ráji!“, zvolala při pohledu na tatínky, kteří se svými kumpány před sebou hrdě tlačili kočárky a zapáleně o něčem diskutovali. Muži se ale s dětmi nechodí jen procházet. Je celkem běžné, že si berou rodičovskou dovolenou. Péče o potomka, stejně jako podíl na úklidu domácnosti a vaření se v Dánsku nebere jako projev slabosti. V Čechách se situace naštěstí už taky mění, abych nezněla protivně. Ale nic není černobílé. Když jsem na toto téma vedla debatu se svým dánským kamarádem, smál se, a rozvyprávěl se o tom, jak se situace obrátila. „Spousta mých kamarádů by si přála vztah s holkou z východní Evropy (do které asi zahrnoval i mě), protože se jim zdá, že jsou víc v pohodě. Dánky si na své partnery dokážou pěkně došlápnout. Nedávno jsem byl na návštěvě svého kamaráda. Bavili jsme se v obýváku, když v tom tam vtrhla jeho přítelkyně a dost rázně mu řekla, ať teď zamete. Jsou to často kluci, kteří brečí, když se s nimi jejich přítelkyně rozejde.“ Nechtělo se mi až věřit, že by ti urostlí, svalnatí chlapáci, které potkávám na ulicích, byli ve skutečnosti bačkory.
7. Umění žít – art de vivre není doménou jen Francouzů, jak jsem zakrátko po svém příjezdu do Kodaně zjistila. Život si umějí vychutnat i seveřané, do kterých bysme to zřejmě ani neřekli. Spokojenost vidíte lidem na očích už na ulicích. Podle mého, se nemůžete cítit nespokojeni, pokud se dopravujete po městě na kole a nemusíte se s nikým mačkat v přecpaných dopravních prostředcích. Pro Dánské studenty je posezení v univerzitních kavárnách s hrnkem chaie latte nedílnou součástí jejich studijního života. Bylo to něco, co mi po návratu do Čech hodně chybělo. Můžou si to časově dovolit. Díky štědrým finančním příspěvkům od vlády, nemusejí hned po skončení přednášek spěchat do práce, aby si vydělali na nájem. V létě je naopak zvykem vysedávat na četných předzahrádkách nebo náplavkách. Dánové milují dobré jídlo a víkendové pařby a umí se na to patřičně oháknout. Nepřijde mi, že by u českých žen byl nějak výrazný rozdíl v denním a večerním líčení a oblékání (snad proto, že vypadají dobře pořád). Dánky si obují lodičky s patnácticentimetrovými podpadky a oblečou ultrakrátké sukně. Veškerý glanc jim během pár hodin sebere několik skleniček alkoholu, ale oni si ten večer náležitě užívají (zřejmě o to méně následující ráno).
8. Skvělé kavárny – Kodaň je Mekkou kaváren. Ať už je jejich design moderních nebo laděný ve stylu retro, všude dostanete kvalitní kávu. Snad i díky počasí je tu silně zabudovaná kavárenská kultura. Mezi kafaře se sice nepovažuju, ale myslím, že závislost na něm bych si tady postupně vypěstovala. Hodně jsou ale rozšířené i smoothies nebo chai latté. Hodně tady frčí zdravý životní styl, a tak na nápisy „organic“ nebo „raw“ tu člověk narazí na každém rohu.
9. Národ kolařů – ve městě, kde se kolo používá jako dopravní prostředek, se žije mnohem příjemněji. Město se stává osobnějším. Se svými souputníky, kteří jsou na cestě do práce na kole, stejně jako vy, cítíte jistý pocit sounáležitosti, patříte zkrátka do subkultury „kolařů“. Tím se sice stáváte automaticky nepřáteli hned dvou dalších skupin – pěších a řidičů – ale kdo jednou okusí ten pocit volnosti, kdy se nemusíte omezovat na žádný autobus a vydat se kdykoli jakýmkoli směrem, už nikdy nemůže jinak. Na bicykl usedají jak chlápci v kvádrech, tak dámy na vysokých podpadcích. A všichni se u toho tváří – jak jinak – šťastně. Tedy, pokud je zrovna den, kdy dešťové mraky odvlály kamsi do Švédska. V opačném případě – což je po většinu roku – mají kolaři ve tváři spíš zuřivý výraz, to když se snaží za každou cenu vzdorovat dešti, větru. Ten je vůbec zrádný téměř kdykoli. Kodaň (stejně jako skoro celé Dánsko) sice tvoří rovina, ovšem s přicházejícím podzimem máte pocit, že ať jedete na jakoukoli světovou stranu, téměř vždy fouká protivítr.
10. Moderní architektura – Více než staré paláce člověka zaujme moderní architektura, která je vkusně a nenásilně do města začleňována. Budova Opery, královská knihovna Černý Diamant, obytný dům Metropolis od Kaplického jsou jen několika příklady, které stojí za to vidět. Na Kodani je skvělé to, že každá její čtvrť je jiná. Mých oblíbených míst je tady tolik, že při své návštěvě potřebuji minimálně pět dní, abych si je všechny v klidu prošla. Tohle město totiž není ani tolik o památkách, ale o atmosféře. Pěší zóny ve „starém městě“ plném stylových restaurací, antikvariátů a designových obchodů. Imigrantská čtvrť Norrrebro se svými hipsterskými bary. Noblesní Frederiksberg a jeho úhledně upravené výkladní skříně obchodů. Rodinný Amager s příjemnou vilovou čtvrtí a jedinou pláží ve městě odkud jde pozorovat přistávající letadla na nedaleké letiště. Hříšné Vesterbro se svými vykřičenými domy. Industriální Nordhaven poskytující přístaviště obřím trajektům. Vzpurná Christiania, bašta hipíků, příznivců alternativního způsobu života a ztroskotanců. A to nemluvím o zajímavých místech v okolí Kodaně. Co dál dodat? Kodaň je prostě cool!
